Syn si vzal pornoherečku, žena odešla za jiným. Jan Šťastný po letech přiznal, co ho v životě nejvíc zasáhlo

Vinohradský herec v březnovém rozhovoru pro iDNES.cz poprvé otevřeně popsal, jak ho rozpad první rodiny srazil na kolena a proč sebelítost občas utápěl v alkoholu.

Zdroj fotografie: Nextfoto

Šestnáct let mluvil opatrně. V rozhovorech z let 2009 až 2015 volil Jan Šťastný diplomatické formulace: „zůstáváme přáteli“, „ze vztahů nepráskám dveřmi“. Teprve 29. března 2026 v obsáhlé zpovědi pro iDNES vyslovil věty, které do té doby zadržoval. „Zhroutil se mi svět,“ řekl o období, kdy ho první manželka Lenka opustila kvůli Danielu Dvořákovi, tehdejšímu řediteli Národního divadla v Brně. Přidal detail, který dřív nezazněl: chvíle beznaděje řešil pitím. Právě tato otevřenost, po více než dekádě, dává nahlédnout, jak hlubokou jizvu si z rozpadu dvacetiletého manželství odnesl.

Konec první rodiny: svět, který se sesypal jako kulisy

Šťastný s Lenkou žil dvě desetiletí. Vychovával i jejího syna Marka, kterého přijal za vlastního. Když vztah skončil, neztratil jen partnerku, rozpadla se celá rodinná architektura, kterou považoval za trvalou. V květnu 2009 o tom psal Blesk s odkazem na knihu Chlap se sametovým hlasem, kde herec poprvé naznačil hloubku rány. Jenže tehdejší vyjádření zůstávala střídmá, kontrolovaná, téměř profesionálně odměřená.

O sedmnáct let později zvolil jiná slova. Formulace „zhroutil se mi život“ patří k nejtvrdším, jaké český herec jeho generace kdy použil na adresu vlastního soukromí. A alkohol jako úniková cesta? To už překračuje hranici běžného rozhovorového přiznání. Šťastný tím nepřímo vysvětlil, proč tak dlouho mlčel: dokud bolest neztratila ostří, nedokázal ji pojmenovat nahlas.

Tajná svatba syna s pornoherečkou: jiná bolest, jiný jazyk

Druhý úder přišel v dubnu 2010. Syn Ondřej se potají oženil s Michaelou Kuklínkovou, bývalou pornoherečkou. Obřad proběhl bez vědomí rodičů, pár ho záměrně utajil, aby se vyhnul námitkám. Šťastný se o sňatku dozvěděl z médií. „Nejhorší byla bezmocnost,“ komentoval později podle sekundárních zdrojů.

Rozdíl v jazyce je výmluvný. Zatímco rozpad manželství popisuje výrazy spojenými se zhroucením a osobním propadem, u synovy svatby sahá po slovech jako „respekt“ a „cizí rozhodnutí“. Nesouhlas neskrýval, ale postupně přijal, že jde o synův život. Dobové záznamy z Aha! zachycují, že otec se synem si krátce po svatbě alespoň občas volali. Michaela později tvrdila, že se rodina s její minulostí vyrovnala a že spolu plánují společné Vánoce.

Obě události zasáhly tvrdě, ale hierarchie je v hercových vlastních slovech čitelná. Ztráta manželky mu vzala půdu pod nohama. Synův sňatek ho zranil jinak, pocitem, že nemůže ovlivnit osud člověka, kterého vychoval.

Zdroj fotografie: Nextfoto

Práce jako záchranný kruh uprostřed osobního chaosu

Profesní kolaps se nekonal. Naopak, Novinky v roce 2010 zaznamenaly, že smutek zaháněl natáčením filmu Bastardi. Členem souboru Divadla na Vinohradech je nepřetržitě od roku 1992, přes třicet čtyři let bez přerušení. V aktuálním repertoáru hraje v inscenacích Ondina a Pygmalion, připravuje premiéru Dívky na oltáři.

Jeviště mu zjevně sloužilo jako kotva. Když se doma bortily zdi, v divadle stály kulisy pevně. A právě tato kontinuita ukazuje, že Šťastný krize neřešil útěkem z profese, ale útěkem do ní.

Barbora Petrová: láska, o které „nepochybujete“

Zlom nastal se vstupem Barbory Petrové do jeho života. Vzali se v roce 2011 na zámku Konopiště, herci bylo tehdy čtyřicet pět, jeho nová partnerka je o dvacet let mladší. V rozhovoru pro iDNES z ledna 2015 popsal svůj pocit větou, která zůstala v paměti: „Když přijde láska, je to něco, co vás zasáhne a o čem nepochybujete.“

Jejich vztah funguje i profesně. V roce 2026 společně hrají komedii Seznamka v Divadle u Hasičů, dříve se potkali na jevišti v Nesmrtelném Casanovovi. Barbora přitom buduje vlastní kariéru, na Vinohradech účinkuje v inscenaci Donaha!, ve filmu Radost na dosah ztvárnila hlavní roli Kláry.

Šťastný v březnovém rozhovoru 2026 říká, že ho manželka naučila dívat se jinak na sebe i okolí a víc se radovat z přítomnosti. Sám se označuje za „převážně šťastného“ a zdůrazňuje, že se snaží netrápit tím, co bylo, ani co bude. Po letech propadu a sebelítosti zní tahle věta jako výsledek vědomé práce na sobě, ne jako fráze pro novináře.