Mindráky ji trápily roky, vyléčil je jediný výlet. Anna Polívková prozradila, proč je dnes jiná žena než před lety

Jedna cesta do Itálie s maminkou změnila pohled Anny Polívkové na sebe samu. Uvědomila si, že její krása jinde funguje.

Zdroj fotografie: Nextfoto

Jedna cesta do Itálie změnila pohled Anny Polívkové na sebe samu. VIPŽivot zaznamenal, že už v roce 2013 s odzbrojující upřímností se rozpovídala v Právu o cestě na jih Evropy. Řekla, že italští muži na ni „dost pořvávali“ a ona si najednou uvědomila, že vysoká blondýna, která se v Česku cítila mimo hlavní proud, může jinde fungovat jako magnet. Nebyla to žádná romantická pohádka o jedné dovolené. Byl to spouštěč, moment, kdy se poprvé podívala na sebe očima někoho jiného a viděla něco jiného, než co jí do té doby vracelo české zrcadlo. A ten posun se pak pomalu, ale čitelně propisoval do všeho: do vztahu k vlastnímu nosu, k vlasům, k šatníku i k tomu, jak mluví sama o sobě.

Nos, který málem zmizel

Polívková kdysi vážně zvažovala plastiku nosu. V rozhovoru pro iDNES kdysi přiznala, že ji ten nápad provázel „jistou dobu“, dost dlouho na to, aby o něm přemýšlela konkrétně, ne jen letmo. Nakonec ale operaci odmítla a nos přerámovala z vady na „jedinečnost“. Zní to jednoduše. Jenže mezi zvažováním zákroku a přijetím vlastního obličeje uběhly roky, během nichž se musela vyrovnat i s tím, co slyšela kolem sebe. Jednou jí prý někdo řekl, že by měla být ráda, že není „úplná kráska“, protože to herečce prý pomáhá k zajímavějším rolím. Taková věta dokáže zároveň pochválit i zranit.

Viditelnou kapitolou proměny jsou vlasy. Polívková roky experimentovala s platinovou blond, s různými odstíny a délkami. Byl to její vizuální podpis, výrazný, trochu provokativní, snadno rozpoznatelný. Pak přišla pandemie. Během covidu jí vlasy řídly, odbarvování je ničilo a ona se rozhodla přestat. Vrátila se ke své přirozené barvě, kterou sama popisuje jako „zlato“, a nechala si je výrazně zkrátit do moderního mikáda. V rozhovoru pro Lifee vysvětlila, že důvod byl nejdřív praktický, revitalizace poškozených vlasů. Ale výsledek ji překvapil i jinak. Přirozená barva jí sedla víc, než čekala. Míň údržby, míň chemie, víc sebe.

Zdroj fotografie: Nextfoto

Šatník na míru klidu

Proměna se neodehrála jen na hlavě. Kolem roku 2019 si Polívková dala stopku v nakupování. Zjistila, že nosí jen zlomek toho, co vlastní, a zbytek zabírá místo a energii. Začala třídit, část věcí putovala do charitativního butiku, část k přátelům. Nové kusy vybírala podle jediného kritéria: musí fungovat ve dne i v noci, k džínám i k podpatkům. Výsledek je vidět na červených kobercích i v běžném životě:

• Méně divokých kombinací, víc sak a kostýmků.
• Důraz na multifunkčnost, jeden kus, více příležitostí.
• Second hand jako legitimní zdroj, ne nouzové řešení.
• Barvy úplně nezmizely, ale přestaly křičet.

V rozhovoru pro Marianne to shrnula jednou větou: „Jsem sama k sobě vlídnější.“ Zní to jako fráze z wellness brožury, ale v kontextu jejího příběhu je to výsledek patnáctiletého procesu. Od mindráků přes italský výlet, přes odmítnutou plastiku, přes platinovou blond až k přirozenému zlatu a klidnějšímu šatníku. Svou roli v tom zřejmě sehrál i osobní život. V září 2024 se Polívková vdala v Itálii, zemi, která jí kdysi vrátila sebevědomí, za Giuseppa, se kterým dnes žije v Praze. V Show Jana Krause v září 2026 o jejich vztahu mluvila s lehkostí, která dřív nebyla její výchozí tón. Popisovala „nonverbální komunikaci“, společný tanec, italské zvyky v české kuchyni.