Nádor na mozku jí vzal zdraví, ne odvahu. Laďka Něrgešová plní sny jeden za druhým a vzkázala: „Teď je mi prostě hezky“

Moderátorka CNN Prima NEWS žije už přes rok s glioblastomem. Nosí přístroj na hlavě, podstupuje chemoterapii, a mezitím stihla Krétu, Barcelonu i Řím.

Zdroj fotografie: Nextfoto

5. května 2025 se Laďce Něrgešové zhroutil svět. Kolaps, nemocnice, operace mozku, diagnóza: glioblastom, jeden z nejagresivnějších mozkových nádorů. První týdny po zákroku neuměla odemknout dům ani telefon. Potřebovala lidi, kteří vodili nejen ji, ale i její děti. Dnes, v říjnu 2026, píše na Instagram větu, která zní skoro vzdorovitě: „Já se zlomit nenechám! Teď je mi prostě hezky.“ Není to oznámení vyléčení. Je to zpráva z fronty, kde se pořád bojuje, ale kde si člověk vybral, že nebude jen čekat.

Co jí nemoc vzala, a co ne

Seznam ztrát je konkrétní. Zdravotní jistotu. Vlasy. Pocit normálního těla. Schopnost fungovat bez pomoci. Prvních pět až šest týdnů po operaci byla Něrgešová odkázaná na okolí v nejzákladnějších věcech. K tomu přibyl režim, který by většinu lidí uzavřel do čtyř stěn: přístroj TTF Optune připojený k hlavě zhruba 85 % času, baterie vyměňované každé čtyři hodiny, v noci napojení na akumulátor, infuze každé tři týdny, měsíční cykly chemoterapie, pravidelné magnetické rezonance. A čtyřkilový batoh na zádech jako stálý společník.

Co zůstalo? Práce. Humor. Dvě děti, Meda a Adam, kvůli kterým v rozhovoru pro CNN Prima NEWS řekla rovnou: „Bojuju o čas.“ A disciplína, která ji 8. září 2025, čtyři měsíce po operaci, vrátila před kamery. Nejdřív na pár dní v měsíci. Pak častěji. Veřejně ukazovala přístroj na hlavě, mluvila o léčbě bez příkras, sdílela detaily, které české celebrity obvykle schovávají.

Kréta, Barcelona, Řím: mapa splněných snů

Léto a začátek podzimu 2026 vypadají v jejím instagramovém deníku jako cestovatelský sprint. V červenci Kréta, ostrov, který nazývá svým srdcovým místem. Před odletem se jí přitížilo, ale odletěla. „Jsem v sedmém nebi,“ napsala z pláže.

Na konci srpna Barcelona. Sen starý třicet let, dárek od kamarádek. Gaudího bazilika, úzké uličky Gótské čtvrti, fotky s úsměvem, který nezná kontext diagnózy. A v září Řím, tentokrát s dětmi.

Tři města za tři měsíce. Zní to jako dovolenkový maraton zdravého člověka. Jenže každý výlet znamenal logistiku s přístrojem, koordinaci s léčebným režimem a vědomí, že další infuze čeká za pár dní. Odborná doporučení, například od American Cancer Society, říkají jasně: cestování během onkologické léčby možné je, ale vyžaduje souhlas a plánování s lékařským týmem. Něrgešová to očividně zvládá, ne bezstarostně, ale vědomě.

Andělé na plátně

Paralelně s cestami běží ještě jiný příběh. Něrgešová intenzivně maluje. Andělské motivy, dvě srdce symbolizující děti, obrazy, které daruje blízkým. Monice Absolonové věnovala k padesátinám vlastní plátno. Malování u ní nefunguje jako koníček, ale jako ventil, způsob, jak přetavit to, co se děje uvnitř, do něčeho hmatatelného a sdělitelného.

Zobrazit příspěvek na Instagramu

Příspěvek sdílený Laďka Něrgešová (@ladka_nergesova)

Na Instagramu k jednomu z obrazů se dvěma srdíčky přidala píseň Absolonové „Dvě srdce“ a vysvětlila, že ta srdíčka jsou Meda a Adam. Právě pod tímto postem se objevila i věta „Teď je mi prostě hezky.“ Není to shrnutí zdravotního stavu. Je to momentka nálady člověka, který se rozhodl, že nemoc nebude určovat každou větu jeho dne.

Co říkají čísla, a co neříkají

Glioblastom patří k diagnózám, kde statistiky, o které jsme se v Redakci VIPŽivot zajímali, nedávají naději snadno. Současný odborný konsenzus uvádí medián přežití přibližně 14 až 17 měsíců, pětileté relativní přežití kolem 6,8 %. Standardní léčba v Česku zahrnuje maximální chirurgickou resekci, radiochemoterapii a adjuvantní chemoterapii temozolomidem. U vybraných pacientů bez progrese po chemoradioterapii může být hrazena i metoda TTF Optune, přístroj, který Něrgešová nosí denně a který pomocí střídavých elektrických polí zpomaluje dělení nádorových buněk. VZP jeho úhradu schválila pro přesně definovanou skupinu pacientů.

Česká odborná práce z roku 2025 ale popsala soubor pacientů s přežitím nad tři roky, u části i nad pět či deset let. Menšina, ale existující menšina. Statistiky popisují populaci, ne jednotlivce. A Něrgešová se chová tak, jako by to věděla.

Odvaha jako denní režim

Její otevřenost přinesla do českého mediálního prostoru něco nezvyklého. Nejde o jednorázové oznámení diagnózy s následným stažením do soukromí. Jde o průběžný, konkrétní a technicky detailní deník léčby: kolik hodin denně nosí přístroj, jak často chodí na infuze, kdy má kontrolu. Oproti obvyklému celebrity modu „oznámím, poděkuji, zmizím“ je to jiná liga. Procesní, dlouhodobá, neuhýbající.

Pro ty, kdo se s podobnou diagnózou setkali v rodině nebo u sebe, existují v Česku ověřené zdroje: pacientský rozcestník České onkologické společnosti Linkos, specializovaná centra jako Centrum pro nádory mozku a míchy při Masarykově onkologickém ústavu nebo pacientská organizace Brain Czech zaměřená přímo na lidi s mozkovými nádory.

Laďka Něrgešová dál chodí na infuze, dál mění baterie každé čtyři hodiny, dál nosí čtyřkilový batoh. A dál maluje anděly, balí kufry a říká dětem, že to zvládne. Věta „Teď je mi prostě hezky“ neznamená konec boje. Znamená, že si uprostřed něj vybrala, jak bude vypadat její den.