Babička Jana Preissová, dědeček Viktor Preiss, oba rodiče herci. Syn Martiny Preissové ale řekl, že tuto linii přeruší

Potlesk, úklona, rozzářený sál. A o chvíli později věta, kterou by v téhle herecké rodině málokdo čekal. Proč se vnuk Viktora Preisse chce v divadle přesunout za oponu?

Zdroj fotografie: Nextfoto

Babička Jana Preissová, dědeček Viktor Preiss, oba rodiče herci. Když se řekne příjmení Preiss, většině lidí se okamžitě vybaví ikonické tváře české divadelní a filmové scény. O to větší překvapení přišlo na křtu knihy Tvá M. od Martiny Preissové, kde její syn Matouš veřejně oznámil rozhodnutí, které v slavné rodině čekal málokdo.

„Dělají to prarodiče i rodiče, tak mi přišlo, že je nejvyšší čas tuhle hereckou linii přerušit,“ prohlásil otevřeně Matouš Preiss v rozhovoru pro portál iDNES.cz.

Důvod je nečekaně praktický

Ačkoliv si den předtím vyzkoušel potlesk s dětským divadelním souborem a atmosféru na jevišti si užil, jako své budoucí povolání hraní kategoricky odmítá. Důvod přitom není v tlaku slavného příjmení, ale v nečekaně praktické věci. Mladík přiznal, že má značný problém s učením textů, což je pro profesionálního herce zásadní překážka.

Zdroj fotografie: Nextfoto

Jeho matka Martina Preissová, která sama dlouhá léta působí na scéně Národního divadla, synovo rozhodnutí plně podporuje. Je ráda, že si vybral jinou cestu v rámci uměleckého světa. Kdyby se totiž vydal směrem k výtvarnému umění a scénografii, zůstane v prostředí, které má rád, aniž by musel čelit obrovskému stresu, který hraní na jevišti nevyhnutelně přináší.

Do divadla ano, ale jinými dveřmi

Matouš Preiss studuje střední odbornou školu výtvarnictví a užitého designu a jeho cílem je scénografie. Tento obor se zaměřuje na vizuální podobu inscenací, tvorbu kulis a práci s divadelním prostorem – vytváří tedy svět, do kterého herci na jevišti teprve vstupují.

Místo herectví ho inspirovala tvorba předních českých výtvarníků, například práce Dragana Stojčevského spojeného s Národním divadlem i prostorem Jatka78.

Kdyby Matouš Preiss scénografii vystudoval, ocitl by se ve stejných divadelních budovách jako jeho babička, dědeček či rodiče. Místo záře reflektorů a biflování replik by však vytvářel světy z pozice za oponou, kam se divák nikdy nepodívá, ale vnímá je po celé představení.