Křeče, rezonance a záchvat. Lucie Benešová promluvila o strachu o nejstaršího syna Luciána

Herečka v podcastu Mámy sobě popsala tři momenty, které ji jako matku zasáhly nejvíc, a každý z nich znamenal něco jiného.

Zdroj fotografie: Nextfoto

Tři slova, tři různé kapitoly jednoho dětství. Když Lucie Benešová usedla k mikrofonu podcastu Mámy sobě, který vyšel 1. března 2026, neservírovala dramatický příběh naráz. Rozbalovala ho postupně, od bolestí břicha přes vyšetřovací kolotoč až po vánoční večer, kdy se její nejstarší syn Lucián začal dusit u stromečku. Právě ta posloupnost dává příběhu váhu. Ne proto, že by šlo o medicínskou raritu, ale proto, že ukazuje, jak dlouho může rodina tápat, než dostane odpověď.

Břišní křeče, které nikdo neuměl vysvětlit

Všechno začalo po narození mladšího Štěpána. Lucián dostal silné bolesti břicha, tak intenzivní, že lékaři sáhli po ultrazvuku i magnetické rezonanci. Důležité je rozumět tomu, co rezonance v tomto příběhu znamená: nešlo o vyšetření plic ani o podezření na astma. Šlo o pátrání po příčině záhadných břišních křečí u malého dítěte, které se do té doby ničím podobným netrápilo.

Podle zprostředkované citace z podcastu lékaři nakonec potíže vysvětlili jako psychický stres, reakci na příchod sourozence, na proměnu rodinné dynamiky. Přesný nález z rezonance veřejně znám není. Benešová ale popisuje období plné nejistoty, kdy jako matka nevěděla, jestli synovi něco vážného nechybí, a vyšetření přinášela víc otázek než odpovědí.

Vánoce, které měly být radostné

O několik měsíců později přišel zlom. Rodina slavila první Vánoce s miminkem, atmosféra byla nabitá emocemi, a Lucián se u vánočního stromečku začal dusit. „Vůbec jsme nevěděli, co to je,“ popsala Benešová moment, který starší materiál TV Nova výstižně zarámoval titulkem „Od vánočního stromku do nemocnice: Dusil se nám syn.“

Zobrazit příspěvek na Instagramu

Příspěvek sdílený 💕 MÁMY SOBĚ 💕 (@mamy_sobe)

V rodině nebyl žádný astmatik. Nikdo netušil, co se děje. Teprve po tomto záchvatu padla diagnóza, astma. A s ní i vysvětlení, které zní paradoxně: i pozitivní emoce mohou záchvat spustit. Radost z Vánoc, vzrušení, smích. Odborná literatura to potvrzuje. Český pediatrický přehled řadí mezi spouštěče astmatických epizod nejen námahu a alergeny, ale také pláč nebo smích, zkrátka cokoliv, co prudce změní dechový vzorec. NZIP přitom upřesňuje, že psychická zátěž sama o sobě astma pravděpodobně nezpůsobí, ale u citlivého jedince může zhoršit příznaky nebo vyvolat první rozpoznatelnou epizodu.

Příběh, který není výjimkou

Zkušenost Benešové může znít dramaticky, ale čísla, o která jsme se v Redakci VIPŽivot zajímali, ukazují, že dětské astma v Česku není žádná okrajová záležitost. Podle monitoringu Státního zdravotního ústavu mělo v roce 2016 lékařem diagnostikované astma téměř každé desáté české dítě, konkrétně 9,9 procenta. Pro srovnání: v roce 1996 to byla čtyři procenta, v roce 2011 už deset. Trend je dlouhodobě rostoucí.

Co z toho plyne pro rodiče? Především to, že první záchvat může přijít nečekaně a v situaci, kterou by nikdo s dýchacími potížemi nespojil:

• Opakovaný kašel bez nachlazení
• Pískání nebo sípání při výdechu
• Noční a ranní kašel
• Dušnost po námaze nebo při silných emocích
• Souběh s ekzémem či alergickou rýmou

Při akutní dechové tísni u dosud nediagnostikovaného dítěte platí základní pravidlo: zklidnit, posadit, neklást vleže, a při těžké dušnosti okamžitě volat 155.

Matka, která práci skládala podle rodiny

Benešová nikdy veřejně nerozváděla, jak konkrétně zvládala synovy zdravotní problémy vedle natáčení. Z různých rozhovorů ale opakovaně vyplývá jeden vzorec: práci přizpůsobovala dětem, ne naopak. Hlídala si volné večery, preferovala seriálové natáčení s návratem domů odpoledne, a když zakázek přibývalo, vědomě přibrzdila. O rozchodu s Filipem Blažkem, Luciánovým otcem, dnes mluví jako o „dávno odehraném příběhu“ a zdůrazňuje, že se snažili, aby syn neviděl ani neslyšel nic ošklivého.

Luciána dnes popisuje jako velmi samostatného mladého muže. Astma má podle jejích slov dodnes.

Síla celého vyprávění neleží v diagnóze samotné. Leží v tom okamžiku u stromečku, kdy se radost bez varování přetavila v dušnost a matka poprvé pochopila, že její dítě má nemoc, o které v rodině nikdo nic nevěděl.