Dvacet let budoval rodinu, pak mu žena odešla za jiným. Jan Šťastný popsal, co následovalo: „Zhroutil se mi svět“

Herec Jan Šťastný v březnovém rozhovoru poprvé otevřeně přiznal, že po rozpadu dvacetiletého manželství občas utíkal k alkoholu.

Zdroj fotografie: Nextfoto

Venku jaro 2008, na obrazovce Ordinace v růžové zahradě, v Divadle na Vinohradech plný sál. Dalibor Frynta, seriálový doktor, kterého tehdy znaly miliony diváků, fungoval bez zaváhání. Jenže muž, který ho hrál, se v soukromí rozpadal. Jan Šťastný přišel o manželství, o jistotu, o představu, kým je mimo jeviště. Skoro dvě desetiletí to veřejně komentoval jen opatrně, život se mu „sesypal“, říkal v rozhovorech kolem roku 2015. Teprve letos, v rozhovoru pro iDNES.cz z 29. března 2026, přidal detail, který dosud chyběl: občasný únik k alkoholu a hloubku propadu.

Dvacet let v jednom vztahu

Lenku poznal ještě na vojně. Přijal jejího syna Marka za vlastního, pak se jim narodil syn Jan. Manželství trvalo přibližně dvacet let a Šťastný ho později popisoval prizmatem člověka, který ze vztahů zásadně neodchází. Držel se, i když se začaly objevovat trhliny.

V květnu 2008 přinesla dobová média zprávu, že Lenka žije s jiným mužem. Jako její nový partner byl veřejně jmenován Daniel Dvořák, tehdejší ředitel Národního divadla v Brně. Jak přesně se to Šťastný dozvěděl, nikdy veřejně nepopsal. Jisté je, že se pokusil manželství zachránit. Nepodařilo se to. „Zhroutil se mi svět,“ popsal s odstupem času bez obalu.

Herec na jevišti, člověk na dně

Tady leží nejsilnější kontrast celého příběhu. V době, kdy se mu soukromě nedařilo, neexistuje žádná doložená pracovní pauza. Členem souboru Divadla na Vinohradech je nepřetržitě od roku 1992, postava Dalibora Frynty v Ordinaci běžela dál až do roku 2012. Každý večer vstoupil na jeviště nebo před kameru a odehrál, co měl. Pak se vrátil domů.

Co se dělo doma, popsal až s osmnáctiletým odstupem. Psychický propad. Sebelítost, kterou občas zapíjel. Žádná léčba, žádný veřejně známý kolaps, ale ani žádný klid. Formulace „občas“ je jeho vlastní a v otevřených zdrojích se nám nepodařilo dohledat nic, co by naznačovalo chronický problém. Spíš šlo o epizodní únik muže, který neměl kam jinam utéct, protože na jevišti musel fungovat a před synem taky.

Zdroj fotografie: Nextfoto

Barbora a jiný druh otcovství

Zlom přišel v zimě 2008, kdy potkal Barboru Petrovou, o dvacet let mladší. Vztah nebyl přímočarý, na čas se rozešli, pak se k sobě vrátili, protože si podle tehdejších zpráv prostě chyběli. Veřejně spolu poprvé vystoupili v únoru 2010, v roce 2011 měli svatbu.

A pak přišel 11. listopadu 2011. Ráno se narodil syn Ondřej. Večer měl Šťastný v divadle premiéru. Jeden den, ve kterém se mu doslova protnuly obě identity, otec a herec.

Jenže tentokrát si dal pozor, aby jedna nepohltila druhou. U starších synů přiznával režim „za pochodu“, po představení ještě vyvářel a žehlil plíny, ale na děti neměl dost času. U Ondřeje vědomě ubral z pracovního tempa. Ne odchod z profese, ne dramatické gesto. Spíš přenastavení rytmu: být doma víc, protože ví, jak rychle dětství uteče, když se člověk nedívá.

Co zůstalo po osmnácti letech

V březnovém rozhovoru pro iDNES.cz Šťastný nemluvil jako muž, který stále krvácí. Mluvil jako někdo, kdo příběh uzavřel. Říká, že se cítí mladší než před dvaceti lety, že to vše je pryč. Bilanční tón šedesátníka, který ví, co ho stálo první manželství, a ví taky, co mu dalo druhé.

Zajímavé je načasování té otevřenosti. O rozvodu jako takovém se vědělo od roku 2008, o sesypání života mluvil už v roce 2015. Alkohol ale přidal až teď, s odstupem, z pozice člověka, kterému se život znovu srovnal. Proč zrovna teď? Přímý motiv v rozhovoru nepojmenoval. Podle nás je odpověď prostá: teprve když je krize definitivně za vámi, dokážete říct nahlas to nejtěžší.