Babiš zakopal válečnou sekeru s Pavlem a Macinka zůstal na holičkách. „U Babiše ale člověk nikdy neví,“ varuje politolog

Premiér Babiš se v pondělí 14. září 2026 sešel na Hradě s prezidentem Pavlem. Po osmi měsících otevřeného napětí obnovili pracovní linku.

Zdroj fotografie: Nextfoto

Schůzka netrvala dlouho, ale její výstup překvapil víc než její délka. Babiš a Pavel se dohodli na koordinaci zahraniční politiky před prezidentovou cestou do New Yorku na Valné shromáždění OSN. Pavel premiérovi představil koncept svého projevu, který podle Kanceláře prezidenta republiky vychází i z námětů Ministerstva zahraničních věcí. Oba se shodli na sdílení informací a výstupů z jednání, zejména ze strany MZV.

Osm měsíců na hraně

Napětí mezi Babišem a Pavlem se datuje prakticky od začátku roku 2026. Už 7. ledna řešili na novoročním obědě nominaci Filipa Turka a nastavování koordinace zahraniční a bezpečnostní politiky. O dvacet dní později Pavel veřejně promluvil o vyhrožování a vydírání ze strany ministra zahraničí Petra Macinky, šéfa Motoristů, který prezidentovi posílal přes jeho poradce ostré SMS zprávy o „extrémní kohabitaci“.

Únorová schůzka Babiše s Pavlem měla spor utlumit. Hrad tehdy výslovně zdůraznil, že MZV nesmí přestat s prezidentem komunikovat. Klid vydržel do léta. V červnu spor přerostl do ústavněprávní roviny: vláda podala kompetenční žalobu k Ústavnímu soudu kvůli otázce, zda prezident, nebo premiér zastupuje Česko na summitech NATO. Ústavní soud vydal předběžné opatření, konečné rozhodnutí zatím nepadlo.

Místo agendy summitu se řešily akreditace a pravomoci. Česká zahraniční politika vypadala jako vnitrostranický spor převlečený za ústavní krizi.

Macinka za dveřmi

Ještě 28. srpna se počítalo s tím, že Macinka pojede s Pavlem do New Yorku na Valné shromáždění OSN. O dva týdny později nešel ani na schůzku na Hrad.

Babiš po jednání řekl novinářům, že jeho schůzky s prezidentem mají být mezi čtyřma očima a že „dozrála doba“, aby měl Macinka vlastní schůzku s Pavlem. Formulace zní diplomaticky. V kontextu posledních měsíců je to ale jasný signál: premiér přestal ministra zahraničí ve sporu s Hradem osobně krýt.

Už 7. září na tiskové konferenci po jednání vlády Babiš prohlásil, že „nenese odpovědnost“ za to, co Macinka říká. Týden nato jednal s Pavlem sám. Macinka formálně zůstává ministrem zahraničí. Politicky se mu ale prostor dramaticky zúžil: pokud si Babiš s Pavlem obnoví přímý kanál pro zahraniční a bezpečnostní politiku, Motoristé přijdou o páku, kterou získávali eskalací.

Politolog Josef Mlejnek to shrnul stručně: Macinka je „nyní v koutě.“ Může resort řídit administrativně, ale v zahraniční politice ho koordinace Babiš–Pavel fakticky obchází. U agendy velvyslanců nebo reprezentace státu bez Hradu dlouhodobě neuspěje.

Zdroj fotografie: Nextfoto

Taktický obrat, ne ideový smír

Proč Babiš otočil? Mlejnek nabízí vysvětlení, které sedí na dostupná data: premiér pochopil, že otevřená válka s prezidentem není politicky šikovná, protože Pavel má stále určitou autoritu. Koaliční loajalita k Motoristům přestala vyvažovat náklady konfliktu. Přidává ale varování: „U Babiše člověk nikdy neví.“ A není divu.

V lednu Babiš ještě hájil princip, že koaliční partneři mají své nominace, a stál za Turkem. Mlejnek tehdy říkal, že si premiér nechce rozházet partnery, protože jiného by hledal těžko. Jenže Macinkovy SMS, spor o NATO a měsíce mediálního chaosu cenu partnerství vyšroubovaly. Podle Mlejnka bez kauzy Turek a bez Macinkových zpráv o „extrémní kohabitaci“ by kompetenční spor o summit NATO nejspíš vůbec nevznikl. Motoristé vmanévrovali Babiše do konfliktu, ze kterého politicky nic nezískal.

Nynější obrat proto nevypadá jako ideový smír. Vypadá jako přepnutí z režimu koaličního krytí do režimu omezení škod. Babiš vyhodnotil, že kontrolované příměří s Pavlem je levnější než pokračující válka vedená za Macinku.

Mlejnkovo varování míří přesně sem. Současný obrat je funkční, ne definitivní. Hrad 14. září uvedl, že termín dalšího setkání zatím nebyl stanoven; oba se mají scházet „podle aktuální potřeby“. Kompetenční spor o zastupování Česka na summitech NATO stále běží u Ústavního soudu, rozhodnutí lze čekat v řádu měsíců. Pokud se změní politická výhodnost konfliktu (třeba před krajskými volbami nebo v případě nové koaliční krize), Babiš může válečnou sekeru stejně rychle vykopat, jako ji zakopal. Mlejnek to říká bez obalu: teď to vypadá na příměří, ale jde o taktickou proměnlivost, ne o jistotu trvalého smíru.