Tři generace, jeden otravný zvuk. Belladonna přiznala, co jí na mamince vadilo a co teď sama dělá své dceři

Televizní lovkyně Viktorie Mertová prozradila v talkshow Na kafeečko, že po celé dětství bojovala s jedním zvykem své matky Zory Jandové. Dnes totéž dělá vlastní dceři.

Foto: NextFoto

Představte si auto, ve kterém chcete klid. Místo toho z vedlejšího sedadla zní zpěv, ne z rádia, ale z mámy, která si prostě nemůže pomoct. Přesně takhle vypadaly cesty malé Viktorie Mertové, dnes známé jako Belladonna z pořadu Na lovu. V rozhovoru s Miluškou Bittnerovou, který nedávno vyšel na Streamu, popsala rodinný vzorec, který se přenáší už třetí generací. A který si uvědomila teprve díky vlastní dceři Madlence.

Máma, která jde životem a zpívá

Zora Jandová si nezpívá jen na pódiu. Zpívá v obchodě, na ulici, v autě, zkrátka všude. Pro malou Viktorii to znamenalo dvojí problém. Na veřejnosti stud. Dítě, které chce být neviditelné, a vedle něj matka, která si pobrukuje mezi regály. V autě zase frustrace jiného druhu: chtěla ticho, dostávala koncert. Belladonna vzpomíná, že se s matkou nakonec dohodly na jednom konkrétním pravidle, v autě se zpívat nebude. Je otázkou, zda to vydrželo.

Zlomový okamžik přišel, když si dcera lovkyně Madlenka, která letos chodí do školy, začala stěžovat na babičku. Že zpívá v obchodě. Že zpívá v autě. Že zpívá pořád. A Belladonna udělala přesně to, co by udělal každý rodič: poradila dceři, ať to babičce prostě řekne a domluví se s ní. Tedy přesně to, co kdysi sama zkusila se Zorou. Teprve v tu chvíli jí to docvaklo. Ona sama si totiž taky zpívá. V autě, po ulici, při běžných činnostech. Dělá přesně to, co ji jako dítě rozčilovalo. Tři generace, stejný zvyk, stejná stížnost. Zora zpívá, Viktorie zpívá, Madlenka protestuje, a jednou možná taky bude zpívat.

Zdroj fotografie: Nextfoto

Dcera slavných rodičů, která hledala anonymitu

Zpívání není jediné téma, které Belladonna v rozhovorech otevírá v souvislosti s dětstvím. Jako dcera Zory Jandové a skladatele Zdeňka Merty vyrůstala ve stínu dvou známých jmen. Popisuje to bez hořkosti, ale otevřeně: vadilo jí, že ji „předcházela“ pověst rodičů. Hlídala si, aby neudělala nic, co by se spojovalo s jejich jmény. Úlevu našla až na vysoké škole, kde většina spolužáků netušila, čí je dcera. Právě tahle zkušenost ji podle rozhovoru na Lifee vede k tomu, aby si hlídala i další věci, které by mohla nevědomky předávat Madlence. Například si dává pozor, aby před dcerou nekritizovala vlastní tělo a vzhled.

Aby příběh nevyzněl jako seznam výtek na adresu Zory Jandové, stojí za zmínku i druhá strana. Osmašedesátiletá zpěvačka je podle všeho velmi aktivní babička. V nedávném rozhovoru popsala svůj večerní rituál s vnučkou: neptá se „co bylo ve škole“, ale „jak se cítíš“. Zpívání na veřejnosti je prostě jedna z jejích vlastností, ne vada, ale rys, který rodinu definuje stejně jako barva očí nebo smysl pro humor. A právě v tom je pointa celého příběhu. Nejde o obžalobu ani o výchovný manuál. Jde o moment, kdy člověk pozná sám sebe přes reakci vlastního dítěte, a zjistí, že rodiče ho dostihli dřív, než si myslel.