Matka ho nechtěla a nechala mu píchat injekce chininu. Jaroslav Uhlíř přežil pokus o potrat

Autor sedmi stovek písní, které zná každé české dítě, se v září 1945 narodil jako nechtěné a těžce poškozené novorozeně. Svůj příchod na svět popsal sám, s černým humorem.

Zdroj fotografie: Nextfoto

Lékař prý matce sliboval, že „se plod vstřebá“. Chininové injekce, které jí během války opakovaně aplikoval, měly těhotenství ukončit. Nestalo se. V září 1945 se na Karlově náměstí v Praze narodil chlapec, velmi nezralý, křehký, s poškozeným zrakem. O Vánocích téhož roku s ním matka ještě běhala po nemocnicích, protože nebylo jisté, jestli přežije zimu. Přežil. A o desítky let později to celé převyprávěl v knize Už dlouho šlapu po světě jednou větou, která shrnuje jeho životní nadhled: „A já jsem se nevstřebal. Tak jsem tady.“ Dnes, 14. září 2026, slaví Jaroslav Uhlíř jednaosmdesáté narozeniny.

Válka, existenční tíseň a chinin místo lékařské péče

Příběh, který Uhlíř v knižním rozhovoru s Tomášem Malečkem otevřel, není příběhem matky, která své dítě prostě odmítla. Je to příběh doby. Byla válka, nikdo nevěděl, jak dlouho potrvá. Otec pracoval v pekárně, matka byla velmi mladá, „tíhla k umění, nikoli k dětem a rodině“, zpívala v operetě, psala texty, a péči o starší děti nezvládala. Chininové injekce nebyly její první zkušeností; totéž se podle Uhlíře opakovalo i u předchozího těhotenství.

Chinin je historicky lék proti malárii. Ve vysokých dávkách ho ale ženy v různých zemích používaly jako nebezpečný a nespolehlivý prostředek k vyvolání potratu. Legální interrupce v Československu neexistovaly; zákon č. 68/1957 Sb., který umělé přerušení těhotenství poprvé zákonně upravil, přišel až dvanáct let po Uhlířově narození. Jeho důvodová zpráva výslovně reagovala na škody na zdraví a životech žen způsobované zákroky „mimo zdravotnická zařízení“. Podle Českého statistického úřadu byla statistika potratů před rokem 1958 neúplná právě kvůli množství neregistrovaných případů. Kolik žen v poválečném Československu sahalo po chininu, dnes nikdo spolehlivě neví.

Co chinin zanechal

Uhlíř sám spojuje následky chininových injekcí především se zrakem. „A podepsal se hlavně na zraku,“ říká v knize, kterou jsme v Redakci VIPŽivot pročítali. Brýle nosil už před nástupem do školy, část školní docházky absolvoval ve škole pro zrakově postižené. Drobnější vzrůst si rovněž spojuje s chininem, ale to je jeho osobní domněnka; medicínské zdroje u prenatální expozice vysokým dávkám chininu zmiňují spíše riziko poškození zraku, sluchu či jiných vývojových komplikací, nikoli menší postavu jako typický následek.

Zobrazit příspěvek na Instagramu

Příspěvek sdílený Festival Pod Přehradou (@festivalpodprehradou)

O tom, že byl nechtěný, se Uhlíř nedozvěděl od rodičů. Pravdu mu řekla teta Klárka z rodiny Beyvlových. Rodiče sami mu podle jeho slov nechtěnost nikdy nedávali najevo. Matčin pozdější pohled na celou věc veřejně doložený není; víme jen, že se o křehké novorozeně nakonec starala a po nemocnicích s ním skutečně běhala.

Rodina plná ztrát

Uhlířův příběh nekončí u vlastního narození. Starší bratr Petr emigroval do Austrálie, trpěl depresemi, onemocněl rakovinou a vzal si život. Mladší sestra Eva, narozená v roce 1959, propadla už v pubertě drogám a zemřela mladá. Blízký vztah si Uhlíř uchoval se starší sestrou Jiřinou, která žije v Křečhoři u Kolína. Rodinu opakovaně zasáhly těžké ztráty a rozpad rodičovského vztahu, a přesto z ní vzešel člověk, jehož písně jsou v Česku synonymem bezstarostného dětství.

Sedm set písní a Síň slávy

Kontrast je ostrý. Na jedné straně existenční tíseň, chinin, křehký porod. Na druhé Hodina zpěvu, Sedmihláska, Svěrák a Uhlíř jako značka, kterou zpívají generace, jež ještě nebyly na světě, když ty písně vznikaly. Česká televize jeho repertoár popisuje jako dílo, které „pojí generace“. ČTK při vydání knihy shrnula Uhlířovu tvorbu na přibližně 700 skladeb. V roce 2022 vstoupil do Síně slávy Cen Anděl.

Kniha Už dlouho šlapu po světě vznikla k jeho osmdesátinám jako rozsáhlý bilanční rozhovor. Vedle Uhlířových vzpomínek obsahuje i příspěvky Zdeňka Svěráka, Přemka Šípa a dalších spolupracovníků. Je dostupná v tištěné i elektronické podobě, od května 2026 i jako audiokniha ve formátu MP3.

Proč ten příběh říká právě teď

Uhlíř nikde výslovně nevysvětluje, proč se rozhodl soukromé věci zveřejnit. Jubilejní knižní bilance mu ale zjevně dala prostor říct i to, co dřív veřejně nerozváděl. A říká to po svém, bez hořkosti, s nadhledem člověka, který celý život skládal veselé písničky pro děti a teprve na sklonku kariéry nechal nahlédnout, z jak temného místa vlastně vyšel.

Jednaosmdesát let. Sedm stovek písní. A jedna věta, která to celé shrnuje lépe než jakýkoli článek: „Já jsem se nevstřebal.“