Architektka Kamila Douděrová o působení v pořadu Jak se staví sen i o vlastním bydlení

Architektka Kamila Douděrová je jedinou designérkou, která v pořadu Jak se staví sen působí bez přestávky od samého začátku. V rozhovoru pro VIPŽivot prozradila, jak zvládá pětidenní extrémní závod s časem pod tlakem kamer i to, jakou roli v proměnách hrají příběhy účastníků.

Zdroj fotografie: Se svolením Kamily Douděrové

Pořad Jak se staví sen běží na televizních obrazovkách už od roku 2007 a za tu dobu prošel řadou změn. Jedinou designérkou, která se v něm objevuje bez přestávky od samého začátku, je architektka Kamila Douděrová ze studia Kamidesign. Za ty roky předělala za pouhých pět dní a pod neúprosným tlakem kamer desítky cizích domovů. Ve svém soukromí balancuje mezi dvěma zcela odlišnými světy – moderním mezonetovým bytem s krycím jménem půdička a historickou roubenkou v Českém ráji, kde místo moderního designu zvolila čistou pokoru ke starému stavení.

Tíha zodpovědnosti a boj s časem 

Proměnit cizí bydlení za pouhých pět dní vyžaduje nejen obrovské nasazení, ale především precizní logistiku. Koncept proměny často vzniká přímo na místě a architekt má v podstatě jen pár hodin na to, aby pochopil fungování celé domácnosti. Zatímco diváci vidí celou proměnu v průběhu jednoho hodinového dílu, pro architekty jde o pětidenní extrémní závod s časem, kde každá chyba v harmonogramu představuje obrovské riziko. Právě to otevírá otázku, co je při takto náročném procesu vůbec největším stresovým faktorem.

V pořadu předěláváte domovy během pouhých pěti dnů. Co bývá na takto extrémně rychlých proměnách největším stresovým faktorem z pohledu architekta?

„Na architektovi je vše naplánovat, všechny navazující práce, tak aby se to stihlo. To znamená, že neseme odpovědnost za komplet celou proměnu. Tíha této odpovědnosti je do určité míry hnací motor, ale zároveň stres.“

Zdroj fotografie: Se svolením Kamily Douděrové

Příběhy, které mění interiér, ale hlavně život 

Úspěch proměny však nezávisí jen na dobrém harmonogramu a přesných řemeslnících. Klíčem k vytvoření nového domova bývá schopnost porozumět lidem, pro které se projekt realizuje. V pořadu Jak se staví sen se potkávají účastníci s pohnutými osudy a právě jejich životní příběh podle Kamily Douděrové často určí, jakým směrem se bude nový návrh ubírat a jaké emoce má v novém prostoru vyvolat.

Jak moc jsou příběhy účastníků klíčové pro finální návrh? Přenášíte jejich životní osudy přímo do výběru materiálů nebo barev?

„Řekla bych, že je to pro navrhování klíčové. Respektive v mém případě. Musíme se vcítit do klienta, navnímat jeho životní příběh, zda by ho měl domov nabíjet energií nebo uklidňovat. Rozhodně mu měníme život.“

Technik a estetička v jednom týmu

Při takovém tlaku je nezbytné mít vedle sebe někoho, na koho se můžete bezvýhradně spolehnout. Kamila Douděrová tvoří v pořadu dlouhodobě stabilní a oblíbenou dvojici s architektem Františkem Kobližkou. Nabízí se proto otázka, jak mají mezi sebou v týmu rozdělené role.

Zdroj fotografie: Se svolením FTV Prima

S kolegou Františkem Kobližkou tvoříte v pořadu stabilní tým. V čem se architektonicky nejvíce doplňujete a do čeho si naopak nenecháte mluvit?

„František je technik, já estetik. On vše dokonale technicky domyslí, já nacítím klienta, produkčně vše zařídím, a také držím kasu.“

Na trendy si nepotrpí

V oblasti interiérového designu se trendy mění téměř neustále. Architekti bývají neustále konfrontováni s novými materiály a styly, které zaplavují sociální sítě i časopisy. Kamila Douděrová má však na pomíjivé módní vlivy poměrně jasný názor a raději vsází na nadčasovost a originalitu.

Je v architektuře nebo designu nějaký současný trend, který osobně vyloženě nemusíte a domů byste si ho nikdy nedala?

„Já osobně trendům moc nepodléhám, mám ráda, když mají věci vtip a nápad, vlastně mě nic konkrétního nenapadá.“

Jak bydlí Kamila Douděrová

Svoje hlavní bydlení si Kamila Douděrová vytvořila v Čelákovicích, v rodinném domě, kde v přízemí vyrůstala u svých prarodičů. Po letech strávených v malém provizorním bytě 2+kk se rozhodla vrátit zpět a využít nevyužitou půdu. Nemovitost po babičce zdědila její maminka, Douděrová si sama nakreslila projekt a dům rozšířila o nové podlaží. Vznikl tak mezonetový byt vestavěný do krovu – sama mu s nadsázkou říká dům „na muří nožce“, protože vyrostl přímo nad původním přízemím.

Interiér otevřený do krovu kombinuje surový beton, sto let starou cihlovou stěnu a výraznou tyrkysovou barvu, která architektce připomíná moře a přináší do prostoru život. Osobní atmosféru podtrhuje sbírka andělíčků, výtvory jejích čtyř dětí i ikonické designové židle, které si pořizovala jako odměnu k jednotlivým porodům. V přízemí pak vznikl ateliér Kamidesign v eklektickém stylu, kde se starožitný truhlářský ponk potkává s moderními i restaurátorskými kousky.

Roubenka v Českém ráji

U roubenky z roku 1880 u Českého ráje udělala přesný opak toho, co se dnes na chalupách nosí. Místo bourání příček a velkého přestavování nechala dům tak, jak byl. Zděné přízemí a dvě velké podkrovní místnosti bez problému pojmou čtrnáct lidí. Žádné samostatné pokojíčky, ale klasické vícegenerační spaní, na které byli lidé na chalupách vždycky zvyklí.

Na podještědské roubence u Českého ráje je přístup Kamily Douděrové obzvlášť fascinující. Místo okázalé a nákladné „designové rekonstrukce“ zvolila architektka zdrženlivost. Odstranila pouze novodobou červenou kuchyňskou linku z chodby, která působila jako pěst na oko, a zbytek nechala dýchat. Sama přiznává, že do takového stavení považuje za hřích dávat cokoliv moderního.

Techniku v domě navíc pečlivě maskuje – například přímotop je schovaný za fasádou kachlových kamen. Patinovaný nábytek shání kus po kusu bez spěchu a atmosféru doplňuje gramofon s vinylovými deskami z cest. Ukazuje tak princip, který může inspirovat každého: nejdřív odstranit to, co do starého objektu nepatří, a pak trpělivě poslouchat, o co si dům sám řekne.

„Jsou to moje děti“

Obě nemovitosti představují dva úplně odlišné světy. Na jedné straně stojí moderní mezonet s otevřeným krovem, surovým betonem, cihlami a tyrkysovými prvky. Na druhé pak stará roubenka, kde prim hraje patinovaný nábytek z bazarů, gramofon s deskami a technika maskovaná za fasádou kachlových kamen. Zjistit, k jakému prostředí má architektka blíž, se proto přímo nabízí.

Během týdne obýváte moderní mezonetový byt, zatímco o víkendech utíkáte do historické roubenky v Českém ráji. Který z těchto dvou stylů je vašemu srdci blíže?

„Oboje má duši, oboje je můj splněný sen. Jsou to moje děti, nedokážu říct, které mám radši. Doma na půdičce je to takový eklektický styl, kombinace betonu a art deca, roubenka je klasická stylová chaloupka. Vlastně mému srdci je blízké to, co má duši.“

Kamila Douděrová dokazuje, že dobrý architekt musí umět prostor nejen tvořit, ale i respektovat. Děkujeme za rozhovor a přejeme jí hodně úspěchů v pracovní i osobní rovině.