Vyrůstala na zámku, hereckou školu neměla. Lída Roubíková okouzlila režiséry talentem, osud jí ale nic nedaroval

Narodila se v roce 1919 v bytě kastelána na vrchlabském zámku. Na jeviště se dostala bez jediné hodiny herecké školy, a přesto si vybudovala kariéru, která čítá desítky filmových a televizních rolí.

Zdroj fotografie: Se svolením České televize

Když se řekne herečka Lída Roubíková, většina diváků si nevybaví, o koho přesně jde. VIP život připomíná, že totiž hrála spíš epizodní role. Nicméně jako rekreantka z Homolků, účetní z komedie Můj brácha má prima bráchu nebo kuchařka z Holky na zabití se prostě pevně zapsala do paměti diváků. Nemluvě o desítkách dalších snímků a divadelních inscenací, ve kterých zářila. Za přísnou maskou ale žila žena, jejíž soukromý příběh se od obrazovkových rolí lišil tak zásadně, že by sám vydal na scénář.

Dětství za zámeckými zdmi

Ludmila Roubíková přišla na svět 4. ledna 1919 ve Vrchlabí. Její otec Tomáš Roubík sloužil jako kastelán tamního zámku a rodina bydlela přímo v jeho budově. Dnes v renesančním zámku sídlí Správa Krkonošského národního parku, tehdy to byl domov malé Lídy, prostředí plné disciplíny, služebních povinností a vzdálené od pražského kulturního ruchu. O tom, jak přesně zámecké dětství formovalo její pozdější herecký naturel. Její cesta k divadlu nevedla přes konzervatoř ani DAMU. Vedla přes válku a její konec.

Konkurz místo školy, oblastní scény místo Prahy

Po druhé světové válce uspěla Roubíková v konkurzu do divadla v Mostě. Byl to začátek patnáctiletého putování po oblastních souborech, které jí nahradilo formální vzdělání. Mladá Boleslav, Žižkov, Libeň, Benešov, zájezdový soubor Ústředního divadla československé armády, Pardubice; každá štace přidala kus řemesla. Teprve ve svých jedenačtyřiceti letech získala stálé angažmá v pražském Divadle E. F. Buriana. Před kamerou se poprvé mihla už v roce 1957 v krátkém filmu Parta nezradí…?, první celovečerní snímek Žižkovská romance přišel o rok později. Pravidelná filmová a televizní práce se ale rozběhla až po přesunu do Prahy.

Zdroj fotografie: Se svolením České televize

Co režiséry přitahovalo? Výrazný hlas, ostře řezané rysy a talent proměnit třicetivteřinový výstup v postavu, kterou si divák odnese z kina. Nebyla to noblesní dáma ani velká tragédka. Její doménou byly všednodenní figury: kuchařky, správcové, rekreantky, uklízečky. V pohádkách a televizních inscenacích jim občas dodala lidštější tón, ale základní rejstřík zůstával: ráznost, úsečnost, přísnost.

Žena za maskou semetrik

Kontrast mezi Roubíkovou na plátně a Roubíkovou v životě byl podle vzpomínek kolegů propastný. Herečka Jaroslava Obermaierová, která ji znala osobně, ji popsala jako velmi hodnou, citlivou a štědrou ženu. Posílala peníze na charitu, darovala krev a k dětem svých přátel měla téměř mateřský vztah. Vlastní děti neměla. Krátké manželství skončilo rozvodem a žádost o adopci jí podle Obermaierové zamítli s odůvodněním, že žije sama. K tomu se přidalo trauma z tragické dopravní nehody, jejíž byla svědkem. Od té doby měla panický strach z cestování autem.

Zdroj fotografie: Se svolením České televize

Lída Roubíková zemřela v srpnu 1991. Bylo jí dvaasedmdesát let. Pohřbena je na Olšanských hřbitovech v Praze. Co následovalo po její smrti, patří k nejsmutnějším kapitolám příběhu. Když Obermaierová s notářem vstoupili do jejího bytu, zjistili, že byl vykraden. Chyběl kožich, zlato i drobnosti, které Roubíková odkázala blízkým. Kdo za krádeží stál, není jasné. Její filmografie na FDb čítá desítky titulů. Roubíková celý život hrála ženy, které nikomu nic nedarovaly. Ironií je, že přesně takový byl i osud k ní.