Mladík ležel v bezvědomí na chodníku se zlomeninou lebky. Tuna mu zachránil život, po měsících dostal zprávu od jeho maminky

Český novinář Jan Tuna na Rhodosu dvakrát volal záchranku k bezvědomému mladíkovi, kolem kterého procházel dav. Pak ho policie označila za útočníka.

Zdroj fotografie: Nextfoto

Rušná ulice v centru Rhodosu, letní večer, davy turistů. Na chodníku leží nehybný mladík, kolem něj se tvoří kruh přihlížejících, a nikdo nevolá pomoc. Jan Tuna, český novinář známý spíš pod přezdívkou Tuňák, se nezastavil jen proto, aby se podíval. Vytáhl telefon a vytočil tísňovou linku. Když sanitka po prvním hovoru dlouho nejela, volal znovu. A právě tenhle jednoduchý, zdánlivě samozřejmý krok, odmítnout být součástí pasivního davu, se podle všeho stal rozhodujícím momentem pro přežití neznámého mladíka.

Dva telefonáty, které změnily všechno

Tuna o události veřejně promluvil na svém Instagramu, odkud příběh převzala česká média koncem července 2026. Podle jeho popisu mladík ležel v bezvědomí u frekventované ulice a kolem stáli lidé, kteří situaci pouze sledovali. Tuna vyhodnotil stav jako akutní, zavolal na tísňovou linku a zůstal u postiženého. Sanitka ale nepřijížděla. Následoval druhý hovor, tentokrát naléhavější.

Teprve po opakované urgenci dorazila záchranná služba. Že pomoc nepřijela hned, nemusí být jen selhání systému. Řecká záchranná služba EKAV na Rhodosu funguje v letních měsících pod enormním tlakem; podle řecké veřejnoprávní ERT zvládla jen za květen až červenec 2025 přes 3 240 případů. Pro srovnání, které jsme v Redakci VIPŽivot vytvořili: pražská záchranka u nejzávažnějších případů uvádí průměrný dojezd pod osm minut. Na přeplněném řeckém ostrově v hlavní sezoně může být realita výrazně jiná.

Zachránce jako podezřelý

Příběh ale neskončil odjezdem sanitky. Podle Tunova veřejného sdílení k němu po odvozu mladíka přistoupili dva ozbrojení policisté a chtěli ho odvézt k výslechu jako možného útočníka. Byl totiž nejviditelnější osobou u místa, kde před chvílí ležel zraněný. Tuna se bránil, sdělil policistům své jméno, a ti nakonec odešli.

V řeckém systému to dává logiku. Linka 112 funguje jako integrované tísňové číslo a při zdravotních událostech může být automaticky aktivována i policie. Kdo stojí nad zraněným, je pro přijíždějící hlídku přirozeně první osoba k oslovení. Tuna se tak paradoxně ocitl v roli podezřelého právě proto, že jako jediný nezůstal stát.

Zpráva, která přišla po měsících

Podle Tunova pozdějšího veřejného sdílení se mu po několika měsících ozvala matka zraněného mladíka. Jak ho našla, není veřejně doložené; nejpravděpodobnější cestou je jeho instagramový příspěvek, který byl následně vložený i do českých médií. Přesný zdravotní stav mladíka ani rozsah případných následků se z otevřených zdrojů zjistit nepodařilo. Samotný fakt, že se matka ozvala, ale naznačuje, že akutní fázi mladík přežil.

Zobrazit příspěvek na Instagramu

Příspěvek sdílený Jan Tuna-TUŇÁK (@tuna.honza)

Část silných detailů příběhu (přesná diagnóza, okolnosti napadení, motiv útočníka) zůstává v rovině Tunova osobního vyprávění. Veřejně ověřitelné je jádro: bezvědomý člověk na chodníku, dav, který nereagoval, a dva telefonáty, které spustily řetězec pomoci.

Co dělat, když se ocitnete v Tunově situaci

Tuna jako laik udělal přesně to, co doporučuje pražská záchranná služba pro případ nálezu člověka v bezvědomí:

• Zajistit vlastní bezpečnost
• Zjistit reakci postiženého a zkontrolovat dýchání
• Okamžitě volat záchranku, v Řecku 112 nebo národní linku EKAV 166
• Řídit se pokyny operátora a zůstat u postiženého
• Při zhoršení stavu nebo nepříjezdu pomoci volat znovu

Právě ten poslední bod, ochota zavolat podruhé, bývá v praxi nejtěžší. Člověk má tendenci věřit, že systém funguje a pomoc je na cestě. Tuna ukázal, že urgence není nezdvořilost, ale nutnost.

O osudu člověka v turistickém chaosu často nerozhodne hrdinství. Rozhodne ochota nezůstat stát, a když je třeba, zvednout telefon ještě jednou.