Čtyři vraždy stačí, drahoušku: Libíček trpěl cukrovkou a nemocnými ledvinami, ale k lékaři nešel. Bolest tišil pivem, diváci si ničeho nevšimli

Jan Libíček dotočil roli inspektora Brookse s nemocnými ledvinami a cukrovkou. O čtyři roky později už před kamerou zemřel.

Zdroj fotografie: Se svolením České televize

Komiksově přepálená parodie na americké krimi, kterou Oldřich Lipský natočil v roce 1970 podle scénáře Miloše Macourka a výtvarného světa Káji Saudka, se dnes řadí mezi české filmové klasiky. Česká televize ji vede přesně pod tímto označením, Český rozhlas mluví o „kultovním filmu“ a Národní filmový archiv ji v roce 2021 digitálně restauroval a vrátil do kin. Jenže pod barevnou, dokonale načasovanou komedií se skrývá zákulisní příběh, který s lehkostí žánru nemá nic společného. Podle později citované vzpomínky Lubomíra Lipského polykal Libíček při natáčení prášky proti bolesti, zapíjel je pivem, a když bolest přerostla únosnou mez, „na tajňačku“ si dal panáka. K lékaři odmítal jít.

Cukrovka, ledviny a panický strach z bílých plášťů

Veřejně dohledatelným nosným zdrojem k Libíčkovu zdravotnímu stavu během natáčení je sekundární citace vzpomínky Lubomíra Lipského, bratra režiséra. Lipský v ní popisuje cukrovku a nemocné ledviny, kombinaci, která vyžaduje soustavnou lékařskou péči. Libíček ji nedostával. Český rozhlas přímo uvádí, že herec měl panickou hrůzu z lékařů a bílých plášťů, a právě kvůli tomuto strachu své zdravotní problémy zřejmě podcenil. Pozdější biografické texty hledají kořeny fóbie v rodinné historii, matčiny pobyty v léčebnách, otcova smrt na rakovinu, ale to už je interpretace životopisců, ne doložené Libíčkovo vlastní vysvětlení.

Výsledkem byla samoléčba. Prášky proti bolesti, pivo jako rozpouštědlo úzkosti, panák jako poslední instance. Ne jednorázový exces na place, ale dlouhodobě zanedbávaný stav, který se plíživě zhoršoval. „My všichni jsme s ním soucítili,“ říká Lipský v citované vzpomínce. Jmenovitě doloženou reakci konkrétních kolegů ze štábu Čtyř vražd se ale dohledat nepodařilo.

Proč si divák ničeho nevšiml

Brooks je vedlejší role. Pevně stylizovaná, žánrově přepálená figura v komedii, kde každá postava funguje jako komiksový typ, od Jiřiny Bohdalové přes Iva Janžurovou až po samotného Libíčka. Divák sleduje tempo, gagy a vizuální nadsázku, ne fyzické detaily herce v pozadí. Hotový film nepůsobí jako záznam člověka před kolapsem, ale jako přesně rytmizovaná parodie, kde každý záběr sedí.

Zdroj fotografie: Se svolením České televize

Důležitý je i jeden fakt, který v zákulisních vzpomínkách chybí: u Čtyř vražd se nedochoval žádný doklad o přetočení Libíčkova partu nebo jeho nahrazení jiným hercem. Part dokončil. To je zásadní kontrast s tím, co přišlo o čtyři roky později.

Film, který přežil svého herce

Čtyři vraždy stačí, drahoušku je výrobně vedený jako rok 1970, ale Česká televize uvádí kinopremiéru až v červenci 1971. Libíček měl v té době necelých čtyřicet let. Před sebou ještě řadu rolí: Petrtýl ve Světácích, Bob v Pane, vy jste vdova!, psychiatr v Dívce na koštěti, preceptor ve Třech oříšcích pro Popelku. Brooks mezi nimi není kanonická poloha, spíš přesná typová figura, která ukazuje Libíčkovu schopnost naplnit i malý prostor.

Dne 24. května 1974 začal natáčet roli Aloise Vodičky ve filmu Jak utopit dr. Mráčka. Během natáčení zemřel. Bylo mu dvaačtyřicet let, narozen 28. září 1931, jak dokládá Biografický slovník českých zemí. Roztočený part po něm převzal Zdeněk Řehoř. U Čtyř vražd ještě stačil dotočit. U Mráčka už ne.