Michaela Dolinová roky bojovala s mindráky a cítila se jako neúspěšná herečka. Dnes odmítá role a řídí vlastní agenturu

Herečka, která na začátku kariéry nevěřila, že v oboru obstojí, dnes produkuje šest inscenací a sama si určuje, kdy a kde bude hrát.

Zdroj fotografie: Nextfoto

Když Michaela Dolinová zavzpomínala na své profesní začátky, použila slova, která u známé tváře z muzikálů a televizních obrazovek nečekáte. VIP život zaznamenal, že padla slova jako bolestivé a traumatizující. Dolinová popsala roky, kdy se cítila jako věčně neúspěšná herečka, která nemá dost sebevědomí na to, aby jí práce vůbec šla. Dnes řídí vlastní agenturu, hraje v několika titulech současně a nabídky, které jí nesedí, pouští dál. Cesta mezi těmito dvěma body ale trvala přes tři dekády.

Devadesátky: málo práce, málo sebedůvěry

Dolinová nastoupila do profese v době, kdy český divadelní provoz procházel krizí. Začátek devadesátých let znamenal pro herce výrazný propad příležitostí, sama vzpomíná, že kolem roku 1993 se do divadel moc nechodilo a řada kolegů přešla k moderování nebo úplně mimo obor. Ona se stala televizní moderátorkou. Jenže divadlo neopustila, což ji prý u herectví udrželo. Navíc také opakovaně zmiňuje nízké sebevědomí. Herec podle ní potřebuje vnitřní jistotu, aby mu práce šla, a tu ona dlouho neměla. K tomu se přidalo „stigma moderátorky“, které jí komplikovalo herecké vnímání v očích kolegů i režisérů. Jak sama řekla pro Český rozhlas, pronásleduje ji dodnes, i když už ji tolik netrápí.

Vstup do Hudebního divadla Karlín změnil trajektorii. Dolinová tam strávila čtrnáct sezon, postupně rostla od středních rolí k výraznějším, hrála s třicetičlenným orchestrem před plným sálem. Sama to dodnes označuje za veliký úspěch a za nejhezčí profesní období, poprvé zažila, že nabídky přicházely samy, aniž by o ně musela bojovat. Právě v Karlíně se poprvé ocitla v pozici, kdy mohla říkat ne. Pro herečku, která roky pochybovala, jestli vůbec do branže patří, to byl zásadní přelom. Ne proto, že by najednou získala talent, ten měla. Ale proto, že konečně získala důvěru, kterou jí obor do té doby nedával.

Zdroj fotografie: Nextfoto

Z herečky principálkou

Druhý zlom přišel tiše, bez aplausu. Kolem roku 2013 se Dolinová rozhodla k radikálnímu kroku. Impulsem byla prozaická situace: agentura, která zajišťovala jednu z jejích komedií, přestala fungovat. „Vzala jsem to do vlastních otěží,“ popsala pro Novinky. Co to znamená v praxi? Smlouvy, prodej představení kulturním domům po celé republice, faktury, DPH, brzké vstávání kvůli starostem. Formálně byla MDagentura s.r.o. zapsána až v prosinci 2025, ale jako produkční značka fungovala už přes deset let předtím. Pod jejím jménem dnes běží šest inscenací, od komedie Domácí štěstí v Semaforu přes Čarodějky v kuchyni s Veronikou Žilkovou až po školní představení Trapas nepřežiju, které objíždí regionální scény.

Dolinová dnes mluví i o tom, co vidí u mladých herců, a není to lichotivé. Podle ní jim často chybí sebeprezentace a ochota přijmout angažmá mimo Prahu. „Ozvěte se, zvěte lidi na svou práci, používejte sítě, neseďte v koutě,“ shrnuje svůj vzkaz studentům v rozhovoru pro PrahaIN. Talent je podle ní nutná podmínka, ale ne postačující. Součástí řemesla je umět se prosadit. Je v tom slyšet echo její vlastní zkušenosti. Kdyby tehdy v devadesátkách čekala, až ji někdo objeví, možná by dnes nedělala nic z toho, co dělá.