Zkoušeli všechno, po dobrém i po zlém. Jakub Kotek popsal pětileté peklo s maminkou, o kterém dosud mlčel

Moderátor Jakub Kotek v rozhovoru pro Prostor X poprvé veřejně řekl, že jeho maminka roky bojovala se závislostí na alkoholu. Celé pětileté období má dodnes zahalené v „mlze“.

Zdroj fotografie: Nextfoto

Stalo se to na konci srpna 2026, v dlouhém rozhovoru s Pavlínou Horákovou. Kotek, kterého většina diváků zná jako energického moderátora s širokým úsměvem, najednou mluvil tiše. Řekl větu, kterou podle svých slov nikdy předtím veřejně nevyslovil: jeho maminka měla problém s alkoholem. Ne epizodický, ne jednorázový. Problém, který trval roky, pohltil rodinu a zanechal v jeho paměti díru, kterou sám nedokáže zaplnit. Promluvil proto, aby ostatní podobnou situaci nepodcenili. Ale síla jeho výpovědi neleží jen v tom varování, leží v tom, co popisuje jako bezmoc lidí, kteří milovaného člověka ztrácejí po kapkách.

Pět let v mlze

Kotek nemluvil o jednom dramatickém večeru ani o jedné hádce. Mluvil o letech. Podle jeho slov rodina vyzkoušela „úplně všechno“, po dobrém i po zlém. V jednu chvíli zvažovali i odstěhování. Konkrétní kroky, jména odborníků ani detaily domácích pravidel veřejně nevyjmenoval. A možná ani nemohl.

Celé pětileté období totiž popisuje jako „zvláštní mlhu“. Nepamatuje si ho v souvislém příběhu, spíš ve střípcích. Z pohledu psychologie to není neobvyklé: dlouhodobý stres a bezmoc mohou vést k tomu, že se autobiografická paměť fragmentuje a vzpomínky se stávají hůře dostupnými. Nejde o diagnózu, ale Kotkův popis do tohoto rámce přesně zapadá. Peklo nebylo v jedné scéně. Bylo v tom, že roky sledoval propad člověka, kterého měl rád, a narážel na hranici, kterou žádná láska nepřekročí: bez vůle samotného závislého má okolí jen omezené možnosti.

Maminka, která mu dala odvahu

Příběh ale nekončí pádem. A právě to na Kotkově výpovědi překvapuje: odmítl nechat maminku definovat jedinou kapitolou jejího života. Už v červnu 2026 v podcastu Showbyz se Šárkou mluvil o její smrti a o silných emocích, které ho provázejí. Tehdy ale závislost nepojmenoval.

V rozhovoru pro Prostor X šel dál. Řekl, že mu maminka dala sebevědomí a životní odvahu. Že mu prostě chybí. Že se nedožila jeho profesního vzestupu. Přesná příčina její smrti nebyla veřejně potvrzena a Kotek ji s alkoholem přímo nespojil. Co ale spojil, je kontrast: žena, která ho naučila věřit si, a žena, které on sám nedokázal pomoct. Ten rozpor v sobě nese dodnes, včetně zvýšené ostražitosti vůči vlastnímu vztahu k alkoholu.

Země, kde se pije „normálně“

Kotkova zpověď by mohla znít jako ojedinělý příběh. Není. Podle Zprávy o alkoholu v České republice 2024 pije rizikově 15 až 18 procent populace starší patnácti let. To je odhadem 1,3 až 1,6 milionu lidí. Za každým z nich stojí rodina, partner, děti, lidé, kteří zažívají přesně tu bezmoc, o které Kotek mluví.

Zobrazit příspěvek na Instagramu

Příspěvek sdílený Reflex (@reflex_cz)

České veřejné osobnosti o alkoholu mluví čím dál otevřeněji. Redakce VIPŽivot připomíná několik z nich. Saša Rašilov letos popsal vlastní spirálu pití, Bohumil Klepl veřejně líčil nástup do léčby, Miroslav Etzler otevřel téma psychického kolapsu a stigmatu kolem žádosti o pomoc. Jenže všichni mluvili o sobě. Kotek mluví z pozice dítěte, které sledovalo rodiče. A to je v českém veřejném prostoru stále spíš výjimka.

Kde hledat pomoc, když vlastní síly nestačí

Jedním z nejbolestivějších momentů Kotkovy výpovědi je věta o tom, že bez vůle samotného člověka rodina situaci nevyřeší. Oficiální zdroje to potvrzují: vstup do léčby obvykle vyžaduje aktivní zájem závislého. Ale pomoc existuje i pro ty, kteří stojí vedle.

• Mapa pomoci Národního monitorovacího střediska, přehled zhruba 300 až 350 adiktologických programů podle regionu a typu služby.
• Al-Anon, svépomocné skupiny pro příbuzné a přátele alkoholiků, včetně online setkání.
• DDA (Dospělé děti alkoholiků), společenství pro ty, kteří vyrostli v dysfunkční rodině a následky nesou i v dospělosti.
• Kontaktní centra a krizová pomoc v systému sociálních služeb, první krok, když člověk neví, kam se obrátit.

Varovné znaky, že situace přesahuje domácí možnosti, jsou podle Státního zdravotního ústavu jasné: každodenní pití, rostoucí tolerance, ranní „spravování“, odvykací stavy, zanedbávání rodiny a práce, pokračování navzdory zjevným škodám. Když rodina jen hasí následky a blízký člověk pití sám nezastavuje, je čas na odborníka.

Stopa, která zůstává

Kotek na konci rozhovoru neřekl, že to zvládl. Řekl, že mu maminka chybí. Že je vůči sobě ostražitý. Že chtěl, aby to lidé slyšeli dřív, než bude pozdě. V zemi, kde se na pivo chodí „normálně“ a kde rizikově pije každý šestý dospělý, je tahle věta víc než osobní zpověď: je to zpráva pro 1,6 milionu rodin, které možná zrovna teď zkoušejí všechno, po dobrém i po zlém.