Třeštík maturoval u Klause ml. a dodnes na to vzpomíná s hrůzou. „On mě fakt neměl rád,“ přiznal otevřeně

Fotograf Tomáš Třeštík v novém rozhovoru pro Reflex otevřel starou ránu, vztah s bývalým učitelem Václavem Klausem mladším popsal jako „na bodu mrazu“.

Zdroj fotografie: Nextfoto

Polovina devadesátých let, pražské gymnázium PORG, maturitní zkouška. Na jedné straně stolu osmnáctiletý student, na druhé mladý, ambiciózní pedagog, který si na téhle škole teprve budoval jméno. O třicet let později sedí ten student, dnes jeden z nejznámějších českých fotografů, v křesle pořadu Prostor X a vzpomíná na ten den s neskrývanou hořkostí. Třeštík v rozhovoru s Pavlínou Horákovou, publikovaném 11. a 12. srpna 2026, nevynechal ani kapitolu, kterou by řada lidí raději nechala zavřenou. Bývalý učitel Václav Klaus mladší. A pocit, že ho ten člověk prostě neměl rád.

Škola, kde i maturita měla jinou váhu

PORG vznikl v roce 1990 jako jedno z prvních soukromých gymnázií v Česku. Od začátku si zakládal na vysokých akademických nárocích a Klaus mladší, který na škole začal učit v roce 1993, tenhle étos nejen přijal, ale podle řady svědectví ještě přitvrdil. Učil matematiku, zeměpis, ekonomii, vedl šachový kroužek. Postupně se stal ředitelem a v této roli strávil patnáct let.

Klíčový detail: interní maturita na PORG byla záměrně nastavená přísněji než státní. Klaus to sám veřejně obhajoval v rozhovoru pro Radiožurnál v roce 2011, kde mluvil o konzervativním pojetí školy a o tom, že laťka musí být výš, než co požaduje stát. Pro studenty to znamenalo jednoduchou rovnici: maturita na PORG nebyla formalita. Byla to zkouška, která mohla bolet.

Třeštíkova vzpomínka, která nezbledla

Třeštík se narodil 5. března 1978. Pokud maturoval v obvyklém věku, vychází to přibližně na rok 1996, tedy do období, kdy Klaus na PORG už tři roky učil a aktivně formoval tvář školy. Přesný průběh zkoušky Třeštík v otevřeně dostupných ukázkách rozhovoru nerozebírá do detailu. Co ale říká jasně, je výsledek: vztah s někdejším učitelem zůstal chladný. Reflex ho popisuje jako „na bodu mrazu“.

Zobrazit příspěvek na Instagramu

Příspěvek sdílený Tomáš Třeštík (@tomastrestik)

Nejde o běžnou nostalgii typu „byl přísný, ale spravedlivý“. Třeštíkův tón je jiný. V bilančním rozhovoru, který neunikl pozornosti naší Redakce VIPŽivot, kde mluví o dospívání, kariéře i o tom, jak se česká společnost posunula k posedlosti dokonalostí, vytáhne právě tuhle epizodu a Reflex ji předem vypíchne v anotaci jako jedno z hlavních lákadel. Nešlo tedy o náhodnou vsuvku. Bylo to téma, o kterém chtěl mluvit.

Tvrdý pedagog, nebo osobní antipatie?

Tady je potřeba rozlišovat dvě roviny. První je veřejně doložitelná: Klaus mladší dlouhodobě reprezentoval výkonový přístup ke vzdělávání. Ondřej Šteffl, zakladatel PORG, zpětně v rozhovoru pro Perpetuum uvedl, že Klaus ze školy postupně dělal výkonovou instituci. Dlouholetý učitel Jan Bukovský naopak vzpomíná, jak ho Klaus osobně oslovil po návštěvě v hodině a nabídl mu místo, což ukazuje, že pohled zevnitř školy nebyl jednoznačně negativní.

Druhá rovina je ryze osobní. Třeštík nepopisuje systémovou přísnost, ale individuální pocit: ten člověk mě neměl rád. To je subjektivní výpověď, kterou nelze nezávisle ověřit, ale ani ji nelze smést ze stolu. Emoční otisk přetrvávající tři dekády mluví sám za sebe. A Klaus mladší na Třeštíkova slova, alespoň ve veřejně dostupných zdrojích, dosud nereagoval.

Proč ta historka rezonuje i dnes

Václav Klaus mladší si veřejnou značku vybudoval právě na tvrdosti, soutěživosti a nekompromisních názorech, nejdřív jako ředitel elitní školy, pak jako poslanec a předseda Trikolóry. Třeštíkovo svědectví tenhle obraz nepřevrací. Personalizuje ho. Překlápí abstraktní „přísný pedagog s konzervativními hodnotami“ do konkrétního lidského příběhu: student, který se cítil odmítnutý, a učitel, který (ať už vědomě, nebo ne) zanechal stopu, jež přetrvala celý profesní život.

Podle nás právě v tom spočívá síla téhle jinak komorní vzpomínky. Třeštík dnes fotí celebrity, točí dokumenty, jeho práce zná celé Česko. A přesto se vrací k maturitě na gymnáziu jako k momentu, který ho definoval. Ne úspěchem. Pocitem, že na něj někdo hleděl skrz prsty.

Některé zkoušky člověk nesloží nikdy. Ne proto, že by nezvládl látku, ale proto, že si z nich odnese něco, co se nedá zapsat do indexu.