Scénář měl 1 300 stran a psaní trvalo 20 měsíců. Seriál My všichni školou povinní málem nikdy nevznikl

Třináct dílů, dvacet měsíců psaní, výměna režisérky, odmítnutá dětská hvězda a herec přivážený na plac z nemocnice. Za seriálem, který Češi znají nazpaměť, se skrývá jedno z nejkomplikovanějších zákulisí československé televize.

Zdroj fotografie: Česká televize

Populární seriál My všichni školou povinní provázely poměrně klíčové problémy už na jeho startu. VIP život zaznamenal, že chybělo málo a málem nevzniknul. Přitom na první divácký pohled šlo vše hladce. Prostě příběh jednoho školního roku, nový mladý učitel, který přichází do liberecké základky, třída plná výrazných dětí, sborovna plná ještě výraznějších dospělých. Ale celý projekt visel na vlásku. Jeho produkční křehkost ale možná vysvětluje, proč seriál z roku 1984 dodnes funguje.

Scenáristka, která se k Vánocům dostala až v desátém díle

Scénáristka Markéta Zinnerová nezamýšlela napsat dětský seriál. Chtěla zachytit školu jako kompletní sociální svět, s učiteli, rodiči, dětmi, jejich konflikty, láskami, selháními i drobnými vítězstvími. Výsledkem bylo 1 300 stran scénáře, na jejichž vzniku pracovala dvacet měsíců. Číslo zní monumentálně, ale dává smysl. Podle běžného scenáristického pravidla odpovídá jedna strana zhruba minutě výsledného času. Třináct dílů seriálu má dohromady přibližně 750 až 850 minut. Zinnerová tedy napsala materiál skoro na dvojnásobek.

Nebyla to zbytečná rozvláčnost, byl to přetlak. V rozhovoru pro Kulturu21 sama vysvětlila, že se kvůli pevné třináctidílné stopáži k vánočním epizodám dostala až v desátém díle. Jaro, závěrečné vysvědčení, rozloučení, to všechno musela stlačit do posledních tří dílů. Řada peripetií padla pod stůl. Archiv Národního filmového archivu potvrzuje, že technický scénář k druhému dílu Rovnýma nohama existoval už v roce 1982, dva roky před premiérou, a měl 99 stran. Seriál rozhodně nebyl rychle spíchnutý televizní produkt.

Zdroj fotografie: Česká televize

Režisérka odpadla, dětská hvězda odmítla

Zinnerová původně chtěla, aby seriál režírovala Marie Poledňáková. Volba dávala logiku: Poledňáková měla za sebou úspěšné rodinné a dětské filmy, rozuměla práci s dětskými herci. Jenže po natáčení filmu S tebou mě baví svět se Poledňáková podle pozdějších rekonstrukcí dostala do finančního sporu s vedením Československé televize. Výsledek? Projekt převzal Ludvík Ráža. Změna režiséra nebyla kosmetická. Poledňáková by seriál pravděpodobně pojala rodinně lehčeji, komediálněji, víc z dětské perspektivy.

Ráža přinesl širší záběr: silnější linky dospělých, tvrdší sociální podloží, méně sentimentu. Podle nás právě tenhle posun dal seriálu jeho dodnes funkční polohu mezi dětským a rodinným vyprávěním. Další rána přišla při castingu. Pro roli Luboše Olivy byl původně zvažován Tomáš Holý, v té době nejpopulárnější dětský herec v Československu. Holý ale odmítl. Už v jedenácti letech se rozhodl s natáčením skončit, dokončil jen rozdělaná natáčení a poté odmítal veškeré nabídky. Vystudoval gymnázium a v roce 1986 nastoupil na právnickou fakultu. Seriál si musel najít jiné tváře.

Nemocnice, smrt a přísný režisér

Natáčení samotné přineslo další komplikace, které by dnes producenta stály nervy i rozpočet. Vladimír Menšík, nezapomenutelný školník Anderlík, byl během výroby vážně nemocný. Štáb ho opakovaně vozil přímo z nemocnice na natáčecí plac. Přesto roli dohrál a vytvořil jednu z nejcitovanějších postav celého seriálu. Ještě tvrdší ránu zasadil výrobě odchod Dany Medřické, která během natáčení zemřela. Produkce se musela přizpůsobit, přepsat, improvizovat. Ani atmosféra na place nebyla idylická. Mladá Veronika Žilková později vzpomínala na přísnost režiséra Ráži. Pozdější vzpomínky herců obecně mluví spíš o stresu, studu a náročnosti výroby než o vědomí, že točí něco, co přežije čtyři desetiletí.

Zdroj fotografie: Česká televize

Děj seriálu se odehrává v Liberci, ale skutečná školní budova stojí v Praze na Petřinách. Základní škola Petřiny-Sever dodnes připomíná, že se u ní natáčelo; při výročí školy hostila i Gabrielu Vránovou, která hrála učitelku. A nejde jen o školní nostalgii: městská část Praha 6 zařadila petřinskou školu do komentované vycházky po seriálových a filmových lokacích. Všech třináct dílů je momentálně dostupných na iVysílání České televize.

Proč ten přetlak materiálu seriálu paradoxně pomohl

Zinnerová zvolila, podobně jako Jaroslav Dietl ve svých velkých seriálech, vstupní postavu nováčka. Učitel Michal Karfík v podání Miroslava Vladyky přichází do rozběhnutého školního organismu a divák se přes něj seznamuje s desítkami postav najednou. Jenže tam, kde Dietl měl k dispozici desítky dílů, Zinnerová musela tutéž šíři vtěsnat do třinácti. Výsledek je paradoxní. Právě proto, že tolik materiálu „padlo pod stůl“, působí seriál hutně. Každá scéna nese víc informací, víc vztahových vrstev, víc nedořečeného. Není to náhoda ani geniální intuice, je to důsledek brutálního škrtání v textu, který byl skoro dvakrát delší, než kolik pojala výsledná stopáž.