Ukecali mě, přiznal Troška. Po letech v důchodu se vrací před kameru, zahraje si děkana v nové pohádce

Zdeněk Troška je jedenáct let v důchodu a šest let po posledním natáčení. Přesto koncem července prozradil, že přijal roli děkana Královské akademie v chystané pohádce.

Zdroj fotografie: Nextfoto

Muž, který dal českému filmu Slunce, seno a Kameňáky, posledních šest let opakoval totéž: „Konec, finito.“ Po covidu zabalil krám, po nemoci v roce 2025 zrušil i velkolepou show v O2 areně a ještě v lednu letošního roku tvrdil, že jediné, co ho čeká, je červnová vzpomínková akce na Helenu Růžičkovou v Hošticích. A pak přišel telefonát. Režisér a kameraman, jejichž jména Troška zatím tají, ho podle jeho vlastních slov prostě ukecali. Ne na režii. Ne na celovečerní comeback. Na jednu malou hereckou roli.

Od důchodu k definitivní tečce

Časová osa Troškova odchodu z filmu je delší, než si většina diváků uvědomuje. Starobní důchod začal pobírat už v roce 2015, tehdy mu bylo sedmdesát. Ještě několik let poté ale točil, naposledy kolem roku 2020, kdy pandemie podle jeho slov přetrhla poslední zbytky pracovního rytmu. V rozhovoru pro České důchody z léta 2023 říkal, že žije skromně, brzy vstává, hodně čte a po Hošticích denně provádí turisty, kteří chtějí vidět místa z jeho pohádek. „Pořád, každý den, už 39 let,“ popisoval tehdy svůj důchodový režim.

K tomu přidejte fakt, že v Hošticích bydlí s bratrem a jeho rodinou v podkroví, které si sám zrekonstruoval. Žádná vila, žádné filmařské zázemí. Prostě důchod.

Rok, kdy to vypadalo nejhůř

Podzim 2025 přinesl zlom jiného druhu. V září Troška veřejně popsal vážné zdravotní potíže, silný únavový syndrom a zákeřnou bakterii, která mu napadla plíce. Ve stejném měsíci ve videu na Instagramu se slzami v očích oznámil, že ruší plánovanou dvoudenní show „TROŠKA VŠEHOVZPOMÍNÁNÍ aneb TODLE JINDE NEJDE“, která měla proběhnout 7. a 8. února 2026 v O2 areně. Ticketportal potvrdil zrušení a vrácení vstupného.

V říjnu hlásil pomalé zlepšení. V lednu 2026 už říkal, že je „celkem v pohodě“, ale vzápětí dodával, že musí odpočívat a že se velká show už nikdy konat nebude. Jediný plán? Červnová akce „90 růží pro Helenu“ v Hošticích, připomínka nedožitých devadesátin Heleny Růžičkové. Nic víc.

Malá role, velké překvapení

O půl roku později, 29. července 2026, přišel obrat. Troška v rozhovoru přiznal, že přijal nabídku zahrát si děkana Královské akademie v dosud nepojmenované pohádce. Kdo přesně ho přesvědčil, veřejně neupřesnil, zmínil jen režiséra a kameramana, jejichž jména zatím drží pod pokličkou. Natáčení podle všeho ještě nezačalo, premiéra se odhaduje přibližně na rok 2027.

Zdroj fotografie: Nextfoto

Důležité je, co ta zpráva není. Nejde o návrat k režii. Nejde o celovečerní projekt pod Troškovou taktovkou. Jde o epizodní hereckou účast, podle nás spíš symbolické gesto člověka, který pohádkový žánr v Česku definoval a teď dostal šanci se v něm ještě jednou mihout. Rozdíl mezi „vrátit se do plné filmové služby“ a „nechat se ukecal na pár natáčecích dnů“ je obrovský, zvlášť u osmdesátníka, který ještě před rokem bojoval s bakteriální infekcí plic.

Proč zrovna teď

Nabízí se jednoduché vysvětlení. Troška celé roky odmítal návrat do režijního zápřahu, dvanáctihodinové směny na place, logistiku, zodpovědnost za celý štáb. Malá herecká role nic z toho nevyžaduje. Přijet, obléknout kostým děkana, odříkat pár replik, odjet domů. Pro člověka, který zdůrazňoval potřebu klidu a omezenou energii, je to zvládnutelný kompromis.

Zajímavý je i kontrast se zrušenou O2 arenou. Dvoudenní živá show před tisíci diváky byla logisticky i fyzicky nesrovnatelně náročnější než pár dní na filmovém place. Pokud Troška cítí, že na krátké natáčení síly má, dává smysl, že výjimku udělal právě tady.

Hoštice jako stálá kulisa

I bez nové pohádky zůstává Troška veřejnou postavou, jen jinak, než jak si ji představuje filmový průmysl. V Hošticích ho lidé potkávají při procházkách po místech, kde točil své nejslavnější filmy. Redakce VIPŽivot připomíná, že v červnu letošního roku tam proběhla akce 90 růží pro Helenu, kterou osobně organizoval. Turistický ruch kolem jeho filmových lokací neutichá ani desítky let po natočení.

Právě tahle vazba na jižní Čechy a na diváky, kteří za ním stále jezdí, možná vysvětluje, proč nabídku nakonec přijal. Ne kvůli kariéře. Kvůli pohádkám, které pro něj nikdy nepřestaly být osobní.

Děkan Královské akademie zatím nemá jméno filmu ani datum premiéry. Má ale obsazení, které žádný jiný český projekt nemůže nabídnout: osmdesátiletého režiséra, který se po šesti letech nechal ukecal, aby si ještě jednou stoupl před kameru.