Etzler natočil video o politicích a lidé mu napsali: Pak se nedivte, že nikdo nechodí do divadla

Herec Miroslav Etzler zveřejnil na síti X satirické video, v němž se ironicky rozplakal nad českou politikou. Část komentujících mu za to vyhrožuje bojkotem divadla.

Zdroj fotografie: Nextfoto

Neděle 20. července 2026, Etzlerův účet na X. Krátké video, v němž se známý herec stylizuje do role zoufalého občana, s přehnaným vzlykáním, ironickými poděkováními a narážkami tak aktuálními, že by za dva dny nemusely dávat smysl. Jenže dávaly. A komentáře pod příspěvkem se rychle stočily od politiky k divadlu: část publika reagovala reflexem, který český internet zná léta. Nelíbí se mi, co říkáš? Tak si nekoupím lístek.

Co přesně Etzler ve videu předvedl

Video je koláž tehdejších titulků, převlečená do jednoho hereckého výstupu. Etzler otevírá oslovením Andreje Babiše, ironicky lituje, že předseda ANO už nechce jezdit v delegaci s prezidentem Petrem Pavlem. Přidává narážku na francouzské vyšetřování kolem Babiše, pak přepne registr a „děkuje“ za čerstvě schválené změny v důchodovém pojištění, které MPSV představilo právě 20. července, konkrétně za úpravy podpory seniorů ve vysokém věku.

Následuje výsměch Tomiu Okamurovi, jehož oficiální cesta do Číny probíhala ve chvíli, kdy Peking potvrdil zadržení českého občana pro podezření z ohrožení státní bezpečnosti. Etzler pak nabízí ironický „únikový plán“: Jindřich Rajchl ho vyseká, Filip Turek odveze a Jaroslav Foldyna dá všem do držky. Závěr patří sloganu „Děkuju vám, co děláte pro náš stát. Fyjalo, octup!“, fonetická deformace jména premiéra Fialy, která v online prostoru funguje jako mem.

Nejde o politický rozbor. Je to parodie, vystavěná na přehnaných emocích a denních narážkách. Právě proto ale zasáhla široce, každý, kdo ten týden sledoval zprávy, rozuměl každé pointě.

Proč zrovna divadlo

Část komentujících spojila Etzlerův politický projev s neochotou chodit na jeho představení. Logika je jednoduchá: herec žije z publika, publikum má peněženku, peněženka je zbraň. Právě u Etzlera je tahle páka obzvlášť přesně mířená. V rozhovoru pro Český rozhlas z května 2026 sám mluvil o tom, že divák v divadle nechává poměrně hodně peněz a herec mu za to dluží plnohodnotný výkon, odmítá mu „servírovat nedopečenou buchtu“. Když tedy někdo napíše „pak se nedivte, že nikdo nechodí do divadla“, míří přesně tam, kde to Etzler sám označil za citlivé místo.

Jenže mezi komentářovou hrozbou a realitou je propast.

Co říkají čísla

Předběžná data Národního institutu pro kulturu za rok 2024, o které jsme se v Redakci VIPŽivot blíže zajímali, uvádějí 6,456 milionu divadelních návštěvníků při 31 804 představeních. Pro srovnání: v roce 2023 to bylo 5,872 milionu, v roce 2022 pak 5,215 milionu. Trend je jednoznačně rostoucí a žádná oficiální statistika nesleduje proměnnou „politický názor herce“.

Už toho mám dost!!! pic.twitter.com/KZEWb42yLN

— mirek etzler (@mirek80347680) July 20, 2026

U kin byl mezi roky 2023 a 2024 mírný pokles z 13,3 na 13 milionů návštěvníků, ale ani tam nelze vysledovat vazbu na veřejné postoje konkrétních herců. Tvrzení „nikdo nechodí do divadla“ je tedy především emocionální zbraň, ne popis reality. Podle nás jde o hlučný symbolický střet, ne o měřitelný odliv diváků.

Starý český reflex

Etzler není první ani poslední. V roce 2010 natočili Jiří Mádl a Martha Issová klip „Přemluv bábu“, v němž vyzývali mladé voliče, aby přesvědčili prarodiče k volbě pravice. Reakce byly zuřivé, Mádl s Issovou se stali „dvěma nejdůležitějšími pitomci v zemi“, jak to sami ironicky shrnuli. Mádl později přiznal, že veřejné vyjadřování názorů může být risk pro popularitu. A přesto režíroval dál, točil dál, publikum měl dál.

Podobný paradox předvedl Tomáš Klus: ostře polarizující výroky, bouřlivé debaty pod každým příspěvkem, a současně vyprodané koncerty. České prolínání kultury a politiky ostatně není žádná novinka. ČT24 v roce 2025 připomínala dlouhou řadu umělců, kteří šli až do vrcholné politiky, od Stropnického po Třeštíkovou. Spor nikdy nebyl o tom, zda umělec smí mluvit. Vždycky šlo o to, zda je publikum ochotné oddělit občanský názor od koupě vstupenky.

Satira jako blesk: rychlá, ostrá, pomíjivá

Etzlerovo video se od „Přemluv bábu“ i od Klusových protestsongů liší v jednom zásadním ohledu: je to jednorázová, herecky zahraná reakce na konkrétní směs titulků jednoho červencového víkendu. Nemá ambici měnit volební chování, nechce být manifestem. Je to satirický výdech člověka, který umí hrát, a tak hraje, i když zrovna nemá jeviště.

Článek 17 Listiny základních práv a svobod zaručuje svobodu projevu. Publikum zase má právo reagovat peněženkou. V praxi se ale ukazuje, že hrozba bojkotem funguje hlavně jako komentářový rituál. Čísla zatím mluví jasně: české divadlo má víc diváků než kdykoli v posledních letech. A Etzler má o jedno virální video víc.