Svěrák se Smoljakem slyšeli příběh o výměně 4 bytů a ještě ten den začali psát. Takhle vznikl film Kulový blesk

Literární vědec Vladimír Karfík jednou vyprávěl o čtyřsměně bytů, kterou sám zažil kolem roku 1957. Svěrák se Smoljakem ještě tentýž den vzali papír a začali kreslit.

Zdroj fotografie: Nextfoto

Z jednoho odpoledního vyprávění vznikl námět, který se proměnil v jednu z nejcitovanějších českých komedií. Karfík tehdy bydlel se ženou ve sklepním bytě na Kampě a složitou výměnou se dostal do lepšího bytu ve Vršovicích. Součástí jeho vzpomínky byla i rázná žižkovská domovnice, která celou operaci organizovala a která se o dvě desetiletí později stala předobrazem paní Jechové. Když příběh vyslechli, Svěrák se Smoljakem podle pozdější Svěrákovy vzpomínky okamžitě začali rozkreslovat jednotlivé rodiny, jejich povahy a vzájemné kolize. Zárodek Kulového blesku byl na světě.

Z čtyřsměny dvanáctisměna

Čtyři domácnosti by na komedii stačily. Jenže autoři si položili otázku, která celý projekt posunula: proč čtyřsměna, co takhle deset, dvanáct rodin? Větší počet domácností znamenal víc sociálních typů: operního pěvce, který nesnáší průvan, úředníka posedlého pořádkem, rodinu s nezvladatelným psem. Každá přidaná domácnost přinášela novou kolizi a nový zdroj komiky.

Z dramaturgického hlediska šlo o přesný kalkul. Dvanáctisměna umožnila vystavět postavu doktora Radosty jako logistického velitele, který řídí stěhování s vojenskou přesností, a jehož plán se přesto rozpadá pod tíhou lidské nepředvídatelnosti. Karfíkova reálná čtyřsměna poskytla kostru. Všechno ostatní byla autorská licence, která z osobní vzpomínky udělala široké panorama normalizační společnosti.

Zdroj fotografie: Se svolením České televize

Tři body, kde film mohl vypadat úplně jinak

Hotový scénář měli Svěrák se Smoljakem dopsaný v roce 1977. Cesta k natáčení ale nebyla přímočará.

• Režie. Smoljak chtěl film režírovat sám. V listopadu 1977 sepsal podrobnou režijní explikaci a otevřeně žádal, aby mu Barrandov debut svěřil. Jenže na studiu tehdy platilo nepsané pravidlo: celovečerní film musí vést absolvent režie. Smoljak jím nebyl. Řešením se stal zkušený Zdeněk Podskalský, který se ujal korežie a otevřel Smoljakovi dveře k prvnímu velkému plátnu.
• Mistr Bílek. Roli stárnoucího operního pěvce měl původně hrát Jan Werich. Odmítl ze zdravotních důvodů. Místo něj nastoupil Karel Kalaš, skutečný operní bas, který postavě vtiskl autentický pěvecký habitus. Sám později říkal, že nejtěžší na celé roli bylo „zpívat schválně špatně“. Werich by Bílka pravděpodobně posunul k moudře ironickému starému pánovi; Kalaš přinesl něco jiného, totiž věrohodnost člověka, pro kterého je hudba životní funkcí, ne póza.
• Smrt Bílka. V raných úvahách autoři zvažovali, že Bílek během stěhování skutečně zemře. Výsledný film by se tím posunul od bláznivé komedie k tragikomedii a Radostova improvizace „za hranicí zákona“ by působila podstatně tvrději. Svěrák od nápadu ustoupil s prostým zdůvodněním: v komedii by nikdo zemřít neměl.

Literární scénář byl schválen 4. května 1978, natáčení probíhalo od 22. června do 22. prosince téhož roku. Premiéra se konala 10. srpna 1979.

Ukryté podpisy a cenzurní nůžky

Svěrák do filmu propašoval řadu osobních odkazů, které divák při prvním sledování snadno přehlédne. Telefonní číslo doktora Ječného (280336) obsahuje Svěrákovo datum narození, 28. 3. 1936. Manželé Knotkovi nesou křestní jména Vladimír a Věra podle Karfíkových, tedy podle páru, který celý příběh odstartoval. A v závěrečném schématu fiktivního „Kulového blesku II“ se skrývají jména členů filmového štábu.

Ne všechno ale prošlo. Po hlášce „Tady se mi to bude věšet“ měl původně následovat záběr na Pražský hrad. Cenzoři ho vystřihli. Drobný detail, který ale přesně ukazuje, kde procházela tehdejší hranice povoleného humoru.

Proč Kulový blesk funguje dodnes

Síla filmu neleží jen v hláškách, které zlidověly. Leží v modelu. Dvanáct domácností v jednom dni, každá s jiným problémem, jiným sociálním statusem, jiným důvodem ke stěhování: to je miniatura společnosti, která neumí bydlet, a přesto musí fungovat. Bytová nouze nebyla v sedmdesátých letech vtip. Byla každodenní realita. Svěrák se Smoljakem z ní udělali komedii tak přesnou, že její mechanismus divák rozpozná i dnes, kdy se místo čtyřsměn řeší hypotéky.

Film je aktuálně dostupný na streamovací platformě Oneplay. Na iVysílání České televize ho zatím nepustíte, stanice k němu nemá internetová práva.

Karfíkův sklepní byt na Kampě dávno změnil majitele. Příběh, který z něj vzešel, ale stále stěhuje diváky k obrazovkám.