Sedím vedle babičky a nevím, kolik ještě vydržím. Kašpárková po mrtvici a rozvodu skončila znovu v nemocnici

Andrea Kašpárková sdílela v červenci snímek od nemocničního lůžka své babičky. Pro ni samotnou je to už čtvrtá nemocniční epizoda za pouhý rok a půl.

Zdroj fotografie: Nextfoto

Nemocniční chodby, pípání přístrojů, plastové židle u lůžka. Pro většinu lidí jde o výjimečný zážitek, po kterém se vrátí do běžného života. VIP život zaznamenal, že pro Andreu Kašpárkovou se z nemocnice stala opakující se kulisa. Loni v únoru tam ležela sama po akutní mozkové příhodě. O pár týdnů později ji převezli na urgentní operaci srdce. Na jaře doprovázela dceru Natálii, kterou odvezla sanitka s podezřením na mrtvici. A teď, v červenci, sedí u lůžka hospitalizované babičky a veřejně přiznává, že neví, kolik toho ještě zvládne. Její slova nejsou jednorázový výkřik. Jsou tečkou za osmnácti měsíci, během nichž se jedna rána vrstvila na druhou.

Z vděku za záchranu k hledání slov

Když Andrea loni poprvé promluvila z nemocnice, převažoval vděk. Na svých instagramových stories děkovala lékařům, manželovi Radku Kašpárkovi i dětem a psala, že si „váží života víc než kdy dřív“. O týden později už konkretizovala: rozcvičuje pravou stranu těla, trénuje ruku, učí se znovu ovládat jemnou motoriku. Rodina přivítala štěně Lily, drobný světlý bod uprostřed rekonvalescence.

Jenže mrtvice nebyla konec. Lékaři při vyšetřeních odhalili vrozenou srdeční vadu a Andrea musela na urgentní zákrok v pražském IKEM. Dvě velké operace během jednoho měsíce. V dubnu přesto říkala, že je „zdravotně z nejhoršího venku“, a věřila, že se vše postupně srovná. O rok později popsala, že následky po mrtvici přetrvávají: oslabení celé pravé strany, výpadky paměti, zpomalené myšlení, hledání slov a náhlá únava, která přijde bez varování. Přidala i detail, o kterém dřív nemluvila, když se rozčílí, začne koktat. Pocit zlepšení? Podle jejích vlastních slov prakticky nulový.

Zobrazit příspěvek na Instagramu

Příspěvek sdílený Andrea Kašpárková (@andykasparkova)

Rok 2026: nemocnice jako rodinný seriál

Sotva Andrea vstřebala vlastní potíže, přišel duben a s ním sanitka pro dceru Natálii. Osmnáctiletou dívku odvezli s podezřením na mozkovou příhodu, pro matku, která si totéž prožila o čtrnáct měsíců dříve, noční můra v reálném čase. Diagnóza nakonec ukázala něco jiného, ale ne méně závažného: roztroušenou sklerózu. Natálii propustili, ale čekala ji náročná léčba.

V červnu se situace zopakovala, další urgentní příjezd, další den strávený na nemocničním oddělení. Andrea tehdy napsala o „dni na nervy“ a bylo zřejmé, že pečovatelská zátěž nekončí. K tomu všemu se přidaly vlastní tělesné komplikace. Začátkem července Andrea otevřeně mluvila o změně postavy, kterou nemůže ovlivnit, po pádu má utržený sval a poškozený zadní meniskus, kvůli čemuž ji čeká další zákrok. Cvičit nemůže, pravá strana těla je stále oslabená, únava a výpadky paměti přetrvávají. A pak přišel ten rrel od babiččina lůžka.

Zdroj fotografie: Nextfoto

Vyčerpání, ne zhroucení

Slova „nevím, kolik ještě vydržím“ je lákavé číst dramaticky. Kontext posledních měsíců ale ukazuje spíš na kumulativní přetížení člověka, který rok a půl střídá role pacientky, pečovatelky a matky samoživitelky, a žádnou z nich si nevybral. Důležité je dodat, že Andrea nezůstala úplně bez opory. S exmanželem šéfkuchařem Kašpárkem udržuje korektní a téměř každodenní kontakt kvůli synovi. O Velikonocích spolu sdíleli společnou fotku, spolurodičovství funguje. Sama opakovaně říká, že bojuje každý den proto, že má děti a chce žít kvalitní život i s následky.

Když se podíváme na časovou osu, vzorec je zřetelný. Únor 2025, vlastní mrtvice. Březen 2025, operace srdce. Duben 2026, dcera v sanitce. Červen 2026, dcera znovu na urgentním příjmu. Červenec 2026, babička na lůžku. Mezi tím rozvod, stěhování do nové životní etapy, koleno k operaci a neurologické následky, které se nehnou z místa. Pro Andreu Kašpárkovou nemocnice dávno přestala být výjimečnou epizodou. Stala se prostředím, ve kterém tráví podstatnou část svého času, ať už jako pacientka, nebo jako ta, která drží za ruku někoho jiného.