Tři vyprodané Edeny a pak ticho. Farna přiznala, že po koncertech nebyla schopná fungovat jako manželka ani jako matka

Přes sto tisíc diváků, tři vyprodané večery, historické prvenství české zpěvačky. A pak doma žena, která neměla sílu být ani matkou, ani manželkou.

Zdroj fotografie: Nextfoto

13. června 2026 vstoupila Ewa Farna na pódium pražského Edenu jako první česká zpěvačka, která tam kdy měla vlastní show. O tři dny později za ní stálo už přes sto tisíc prodaných vstupenek a tři vyprodané stadiony. Album ADHD POP šplhalo na vrchol českých žebříčků. Navenek kariérní maximum. Uvnitř ale něco úplně jiného: v rozhovoru pro Deník N Farna otevřeně popsala, že po koncertech nebyla odpočatá, plná energie ani schopná skloubit pracovní zápřah s rolí mámy a manželky. Ještě týdny po Edenu mluvila v přítomném čase: chodím na terapie, nejsem v pořádku, děje se toho moc.

Projekt, který spolkl celý rok

Přípravy na Eden běžely nejméně od prosince 2024, kdy Farna oznámila první termín jako oslavu dvaceti let na scéně. Vstupenky na první večer zmizely rok dopředu. Poptávka byla taková, že v červnu 2025 přibyl druhý termín a v listopadu třetí. Už tehdy Farna řekla něco, co zpětně zní jako varování: kvůli přípravě tří velkých koncertů poprvé po dvaceti letech kariéry vynechá následující koncertní sezonu v Česku.

Tým si stadion přebíral na dva týdny. Farna mezitím přepínala mezi zkouškami, natáčením, propagací a vyzvedáváním dětí ve školce a ve škole. Na Radiožurnálu pár dní před prvním koncertem popisovala přesně nalinkovaný režim: stihnout všechno a pak dojet pro děti. Napětí mezi performerkou a matkou nebylo abstraktní. Bylo denní.

Perpetuum mobile, které se nezastavilo

Že nejde o náhlý kolaps po úspěchu, ale o dlouhodobější vzorec, naznačoval už singl Perpetuum Mobile, který vyšel 11. května 2026, měsíc před Edenem. Text pracoval s motivy věčného pracovního koloběhu, přehlcenosti a hledání rovnováhy mezi výkonem a osobním životem. Farna do něj vepsala přesně to, co po koncertech pojmenovala nahlas.

Zobrazit příspěvek na Instagramu

Příspěvek sdílený Ewa Farna (@ewa_farna93)

A nebylo to poprvé. Už v rozhovoru pro časopis Moje psychologie z roku 2024 mluvila o terapii jako o něčem, k čemu se chce vrátit, jen na sebe při malých dětech nemá dost času. Eden tedy spíš vyhrotil křehkou rovnováhu, než že by vytvořil úplně nový problém. Roztěkanost, únava, problém se soustředěním, to všechno popisovala i v kontextu svého ADHD, které neprezentuje jako nálepku, ale jako faktor, který zhoršuje snášení extrémního zatížení.

ADHD u dospělých: víc než celebritní téma

Farna mluví o ADHD bez eufemismů v prostředí, kde je tato diagnóza u dospělých stále poddiagnostikovaná. Podle ČT24 počet dospělých s ADHD v Česku roste, čekací lhůty na posouzení se protahují na měsíce a mezi nově diagnostikovanými je nápadně mnoho žen. Od jara 2025 funguje v Berouně specializovaný psychoterapeutický program pro dospělé s touto diagnózou, téma se posouvá z okraje do systémové péče.

Farna v tom hraje specifickou roli. Terapii neprezentuje jako jednorázovou zpověď, ale jako průběžný proces. Když zrovna nechodí k terapeutovi, vzdělává se přes odborné podcasty a přednášky. „Vivat terapie,“ shrnula v červenci 2026. Není to marketingová póza. Je to linka, kterou drží roky.

Co zůstalo po potlesku

Martin Chobot, její manžel, na jednom z edenových večerů vystoupil po jejím boku. A jak si Redakce VIPŽivot všimla, na Instagram pak napsal: „Společně na jednom pódiu, jako za starejch.“ Veřejně je vidět podpora, ne detailní popis domácího fungování. Chobot sám před lety odešel z její kapely mimo jiné proto, že z koncertování ztratil radost a potřeboval víc prostoru pro rodinu. Tlak pódia zná z obou stran.

Farna se přitom nestáhla úplně. Česko v roce 2026 vědomě omezila, ale její oficiální kalendář ukazuje od konce července polské festivaly: Krakov, Varšava, Gdaňsk, Vratislav, Poznaň. Nejde o stopku. Jde o přeskládání, o pokus rozložit váhu jinak.

Stotisícový potlesk v Edenu byl reálný. Stejně reálná byla cena, kterou za něj Farna zaplatila, a kterou pojmenovala nahlas, bez příkras, v době, kdy jí české žebříčky patřily.