Spadl doprostřed vozovky a nevzpomínal si na nic. Gondík žije s epilepsií 25 let, motorky se nevzdal

Březen 2013, pražský chodník. Dalibor Gondík zkolaboval při epileptickém záchvatu, upadl do vozovky a sanitka ho odvezla do Motola se zašitým obočím a odřeninami po celém těle.

Zdroj fotografie: Nextfoto

Když se probral, nevěděl, co se stalo. Nevzpomínal si na pád, na náraz, na nic z minut kolem záchvatu. Lékaři mu ošetřili hlavu, obličej a ruce, ale hlavní rána byla jinde, v diagnóze, kterou do té doby veřejně téměř nezmiňoval. Epilepsii přitom znal už čtrnáct let. První záchvat přišel kolem roku 1999, když mu bylo devětadvacet. Pak následovalo dlouhé klidové období, podle pozdějších rozhovorů zhruba osm let bez jediné epizody. Člověk si zvykne věřit, že je po všem. Březnový kolaps na ulici tu iluzi rozbil.

Dva záchvaty, dva různé životy

Po prvním záchvatu na konci devadesátých let se Gondíkův život vrátil do starých kolejí. Pracovní tempo nekleslo, o nemoci veřejně nemluvil, roky plynuly bez komplikací. Druhý záchvat v roce 2013 ale přinesl úplně jiný scénář.

Ztráta vědomí a následná amnézie, kterou popisoval, odpovídá tomu, co odborná literatura označuje jako pozáchvatovou fázi: mozek po záchvatu potřebuje čas na restart a člověk si průběh události nepamatuje. Gondík ale nikdy veřejně neupřesnil konkrétní neurologický subtyp své epilepsie, takže přesnou diagnózu zvenčí určit nelze.

Jisté je, že po březnu 2013 přišla medikace, zákaz řízení a radikální přestavba denního režimu. A poprvé také veřejné přiznání. V pořadu 13. komnata na České televizi otevřeně popsal, co epilepsie znamená pro jeho práci, rodinu i sebevnímání. Do té doby o ní mlčel.

Řidičák pryč, motorka v garáži

Jedním z nejtvrdších praktických dopadů byl okamžitý zákaz řízení. Gondík, vášnivý motorkář, ze dne na den nesměl za volant ani na sedlo. Sám v rozhovorech říkal, že na mašiny nezanevřel (udržoval kontakt přes školu bezpečné jízdy na uzavřeném okruhu), ale na silnici nesměl.

Český právní rámec je v tomhle jednoznačný. Podle vyhlášky č. 277/2004 Sb. spadají motocykly do skupiny 1 řidičského oprávnění. Pro člověka s epilepsií platí:

• Bezzáchvatové období kratší než 12 měsíců = zdravotní nezpůsobilost k řízení.
• Delší bezzáchvatové období = způsobilost lze uznat pouze na základě odborného neurologického posouzení.

Gondík veřejně potvrdil, že řidičský průkaz dostal zpět nejpozději v roce 2018. Přesné datum vrácení ani znění posudku zveřejněno nebylo, ale z dostupných informací vyplývá, že šlo o návrat v rámci pravidel, ne o jejich obcházení. Sám přitom přiznal, že autem téměř nejezdí. Na motocykl ale občas sedne.

Běh místo adrenalinu

Záchvaty u Gondíka podle jeho vlastních slov pravděpodobně spouštěl stres a psychické vyčerpání. Jak si Redakce VIPŽivot všimla, odborné zdroje potvrzují, že stres, nedostatek spánku a přetížení zvyšují dráždivost mozku a snižují práh pro vznik záchvatu. Gondík z toho vyvodil důsledky, které proměnily jeho každodenní život víc než cokoli jiného v kariéře.

Zobrazit příspěvek na Instagramu

Příspěvek sdílený Dalibor Gondík (@daliborgondik)

Začal běhat. Ne rekreačně, systematicky, jako denní rituál. V rozhovoru pro Českou televizi mluvil o zhruba 400 kilometrech měsíčně a o běhu jako o „hodině a půl meditaci“. K tomu přidal striktní stravu: patnáct let nesolí, cukr nepoužívá vůbec. Proškrtal pracovní diář. Rodina si na nový režim musela zvykat, ale podle jeho slov to společně zvládli.

Běh a dieta samy o sobě epilepsii neléčí; Gondík zároveň mluvil o tabletové léčbě a její účinnosti. Kombinace medikace a tvrdé životosprávy ale vytvořila rámec, ve kterém se záchvaty podařilo dostat pod kontrolu natolik, že mohl postupně získat zpět řidičské oprávnění i profesní tempo.

Fialová tramvaj a čtvrt století poté

Dnes Gondík moderuje ranní vysílání Českého rozhlasu Dvojka a o epilepsii už dávno nemluví jako o tajemství. V březnu 2025 se v Praze zapojil do osvětové akce Purple Day, kde ho 2. lékařská fakulta UK výslovně uvedla jako osobnost s osobní zkušeností s touto nemocí. Fialová tramvaj projížděla centrem města a Gondík stál uvnitř, ne jako pacient hledající soucit, ale jako člověk, který čtvrt století s diagnózou žije a rozhodl se o ní mluvit nahlas.

Rok předtím prošel ještě jednou krizí, tentokrát jako otec. Jeho syn Theodor strávil deset dní na mimotělním oběhu v kritickém stavu. Gondík se s rodinou po roce vrátil na kliniku poděkovat zdravotníkům. Pro člověka, kterého sanitka sama jednou sbírala z vozovky, mají tahle gesta zvláštní váhu.

Kdyby vás někdy na ulici potkal člověk v epileptickém záchvatu, základní pravidla jsou prostá: odstraňte nebezpečné předměty kolem, podložte hlavu, nic nevkládejte do úst, měřte čas. Po odeznění záchvatu člověka otočte na bok a zkontrolujte dýchání. Záchranku volejte při záchvatu delším než pět minut, při opakovaných záchvatech bez návratu vědomí nebo při viditelném zranění. Podrobný postup nabízí web EpiStop.

Gondíkův příběh není o tom, že epilepsii porazil. Je o tom, že si s ní vyjednal podmínky, a motorku mezi ně dokázal vtěsnat.