Vnučky nikdy neviděla a nechtěla jim nechat ani korunu. Růžičková chtěla přenechat majetek dětskému domovu, zákon jí to nedovolil

Helena Růžičková zemřela v lednu 2004 s jasným přáním: majetek má dostat dětský domov v Plané u Mariánských Lázní. Nedostalo se tam nic.

Zdroj fotografie: Česká televize

Příběh jedné z nejoblíbenějších českých hereček má kapitolu, o které se mluví méně než o jejích filmových rolích. Kapitolu o rozpadlé rodině, přerušených vazbách a poslední vůli, která nikdy nenašla právní formu. VIP život zaznamenal, že Helena Růžičková veřejně říkala, že nechce, aby po ní dědily vnučky Lucie a Kamila, dcery jejího zemřelého syna Jiřího. Jenže mezi veřejným prohlášením a platným právním krokem zeje propast. A právě do té propasti spadlo všechno, co si herečka přála.

Rodina, která přestala existovat

Zlom přišel po rozvodu syna Jiřího. Růžičková sama tvrdila, že se bývalá snacha ani vnučky „o nikoho z nás nikdy nezajímaly“ a nepřišly ani na Jiřího pohřeb. Exsnacha Helena Růžičková mladší v rozhovoru pro Blesk z roku 2011 popsala situaci jinak: ke zlomu mělo dojít už po narození Lucie, kdy herečka těžce nesla, že syn věnuje pozornost dítěti, a zasahovala do výchovy. Když bylo Lucii zhruba rok, měla je ze společného bytu vyhodit.

Kdo nesl větší díl odpovědnosti, dnes nelze poctivě rozhodnout. Jisté je jen to, že kontakt se přerušil v době dětství vnuček. Mladší Kamilu herečka podle dostupných výpovědí nikdy v životě neviděla. Ani jednou. A právě z tohoto úplného odcizení vyrůstalo její rozhodnutí: majetek nemá jít k větvi rodiny, se kterou roky nepromluvila.

Zdroj fotografie: Se svolením České televize

Plán, který zůstal jen ve slovech

Václav Glazar, hereččin dlouholetý přítel a plánovaný manžel, po její smrti výslovně řekl, že Růžičková chtěla, aby majetek připadl dětskému domovu v Plané u Mariánských Lázní. Nebyla to náhodná volba, podle Českého rozhlasu herečka dětem z dětských domovů dlouhodobě pomáhala a planenský domov finančně podporovala. Problém byl v tom, co po ní nezůstalo. Ve veřejných zdrojích se uvádí, že se žádná účinná závěť v dědickém řízení neuplatnila. Neprokázalo se ani platné vydědění vnuček. Přání existovalo. Právní dokument ne.

Co říkal zákon v roce 2004

Tehdejší občanský zákoník č. 40/1964 Sb. byl k přímým potomkům mimořádně ochranný. Mechanismus fungoval takto:

• § 473 určoval, že v první dědické skupině dědí děti zůstavitele. Pokud některé dítě nedědí (protože například zemřelo dříve), nastupují na jeho místo jeho vlastní potomci. Jiří Růžička zemřel v roce 2001, a do jeho místa automaticky vstoupily Lucie a Kamila.
• § 479 chránil potomky jako nepominutelné dědice. Nezletilí museli dostat celý svůj zákonný podíl, zletilí alespoň polovinu. Obejít to závětí nešlo.
• § 469a připouštěl vydědění, ale jen ze zákonných důvodů, například pokud potomek neposkytl pomoc v nemoci, vede trvale nezřízený život nebo byl odsouzen za úmyslný trestný čin. A musel existovat formálně platný dokument.

Bez závěti a bez listiny o vydědění neměl notář v dědickém řízení co zvažovat. Zákon rozhodl sám.

Co vnučky zdědily

Podle dobových médií získaly Lucie a Kamila chalupu ve Slatině, automobil, autorské tantiémy a další movité věci včetně šperků nalezených po smrti herečky. Přesná hodnota pozůstalosti zveřejněna nebyla; mediální odhady mluví o tantiémách v řádech desítek až stovek tisíc korun ročně. Dětský domov v Plané nedostal nic. Samotné vnučky se k dědictví veřejně nikdy nevyjádřily. Jejich matka v roce 2011 jen zmínila, že dcery na zděděnou chalupu jezdí.

Co by bylo jinak dnes, a co si z toho vzít

Od roku 2014 platí nový občanský zákoník, který ochranu nepominutelných dědiců mírně oslabil. Nezletilý potomek dnes musí dostat alespoň tři čtvrtiny zákonného podílu, zletilý jen čtvrtinu. Úplné vyřazení potomka z dědění ale stále vyžaduje platné vydědění se zákonným důvodem.

Pro každého, kdo chce majetek směřovat jinam než k přímé rodině, platí jednoduchý návod:

• Sepsat závěť nebo listinu o vydědění notářským zápisem, který stojí 1 500 Kč plus DPH.
• Nechat ji zapsat do Evidence právních jednání pro případ smrti za dalších 300 Kč plus DPH.
• U vydědění výslovně uvést zákonný důvod; pouhé „nechci, aby dědil“ nestačí ani dnes.

Kdyby Růžičková tuto cestu podstoupila, stopa po listině by se v pozůstalosti dohledala systémově, ne rodinným hledáním v zásuvkách. Centrální evidence závětí vedená Notářskou komorou fungovala už od roku 2001. Příběh Heleny Růžičkové tak nakonec není o zlém zákoně. Je o tom, že i nejsilnější přání bez podpisu na správném papíře nemá žádnou váhu. Dva tisíce korun u notáře mohly změnit všechno.