Otec Žilkové: Dětem léčil astma flétnou a bojoval s komunisty. Stropnického do rodiny nikdy nepřijal

Václav Žilka zemřel v dubnu 2007. Po sobě zanechal učebnici, která spojuje hru na flétnu s dechovou gymnastikou, a pověst muže, jehož zásadovost neměla vypínač, ani doma.

Zdroj fotografie: Nextfoto

Když Veronika Žilková ve své knize Dělte dvěma popisuje otce, nevykresluje laskavého patriarchu z rodinného alba. Vykresluje člověka, který se stejnou tvrdostí, s jakou odmítal normalizační režim, měřil i muže po boku své dcery. VIP život připomíná, že Václav Žilka byl flétnista, pedagog a popularizátor zobcové flétny, a zároveň otec, u něhož se osobní přesvědčení nikdy nelišilo od veřejného postoje. Právě tato jednolitost dělá z jeho příběhu víc než pouhou poznámku pod čarou ke kariéře slavné herečky.

Flétnista, který „vyfoukával“ astma

Václav Žilka se narodil 19. září 1924 v Ostravě. Vystudoval JAMU a AMU, hrál v Českém nonetu i v Symfonickém orchestru Československého rozhlasu a v roce 1961 nahrál znělku dětského rozhlasového pořadu Hajaja. Jeho hlavní stopa ale leží jinde, v projektech Dřevěná píšťalka a Léčivá píšťalka a v učebnici Veselé pískání – zdravé dýchání. Princip byl prostý: zobcová flétna nutí dítě pracovat s bránicí, rytmizovat výdech a vracet se k němu každý den.

Žilka v dobových materiálech vysvětloval, že „smyčcem“ dechového nástroje je právě bránice, a že její pravidelné posilování zvětšuje objem plic a zlepšuje souhru dýchacích svalů. Nešlo o náhradu léků. Šlo o podpůrnou rehabilitaci, která dětem s astmatem a jinými dýchacími potížemi dávala nástroj, doslova, k tomu, aby se k dechu vracely s radostí, ne se strachem. Dnešní medicína mu dává za pravdu jen částečně. Global Initiative for Asthma uvádí, že dechová a relaxační cvičení mohou pomoci zvládat paniku a dechový diskomfort, ale základ léčby zůstává ve farmakoterapii.

Zobrazit příspěvek na Instagramu

Příspěvek sdílený Veronika Žilková (@veronikazilkovazilkova)

Kostel, pionýrský stejnokroj a facka

Za normalizace se Žilkova rodina chovala způsobem, který většina českých domácností považovala za sebevražedný. Pravidelné návštěvy kostela, děti zapsané do náboženství, otevřené odmítání režimních rituálů. Metodické materiály ÚSTR ukazují, že mnoho rodičů v té době dětem své skutečné postoje tajilo ze strachu, že by rodinu ohrozily. Žilka volil opačnou cestu. Veronika Žilková v knize 1989 očima 30 slavných osobností vzpomíná na incident s pionýrským stejnokrojem, otec ji za něj zfackoval.

Popisuje ho jako „velkého bojovníka proti KSČ“, na něhož kolegové v sedmdesátých letech intenzivně donášeli Státní bezpečnosti. Důsledek: ztráta působení na AMU i konzervatoři. Zbyla mu lidová škola umění. Konkrétní jména udavačů ani archivní spisy veřejně doloženy nejsou, je to rodinná vzpomínka, ne ověřený archivní nález. Kontext ale sedí: sama AMU ve své historii přiznává, že v období normalizace její divadelní fakulta „výrazně stagnovala“, a atmosféra strachu prostupovala celým uměleckým školstvím.

Proč nepřijal Stropnického

Žilka předchozí manžely své dcery, Hanycha i Navrátila, podle Veroniky toleroval. Se Stropnickým to bylo jiné. V knize Dělte dvěma herečka vyjmenovává důvody otcova odporu:

Zdroj fotografie: Nextfoto

• Stropnický kouřil. „Kouří jen slaboši,“ říkal otec.
• Žil ve Vatikánu a rozvedl se, kombinace, která katolicky vychovaného Žilku urážela.
• Měl rytířský řád od papeže, ale nevěřil v Boha.
• Otec z něj cítil, že dcera u něj nebude „úplně v bavlnce“.

Stropnický byl první muž, s nímž se Žilka začal „po chlapsku“ poměřovat. Ne obecná nedůvěra ke všem zeťům, kvalitativně ostřejší konflikt. Když Václav Žilka v dubnu 2007 umíral, Veronika byla v osmém měsíci těhotenství s nemocným synem Melicharem. Stropnický na pohřeb nepřišel kvůli generálce v divadle. Vedle ní tehdy stál Matěj Stropnický.

Jeden metr na všechno

Žilkův příběh se snadno rozpadne na tři nesouvisející anekdoty: flétna, komunisti, zeť. Jenže spojovací linka je zřejmá. Stejná nekompromisnost, s jakou trval na denním cvičení bránice u malých astmatiků, ho vedla k otevřenému odporu vůči režimu i k odmítání muže, který podle jeho měřítek nesplňoval standard. V programech Dřevěná píšťalka se děti neučily jen hrát, učily se i základům společenského chování. Žilka nevychovával muzikanty. Vychovával lidi podle svého obrazu.