Eben o českých hercích ve Varech: Jsou slavní jak sviňa. V Americe by je ale nikdo neznal

Marek Eben na zahájení jubilejního 60. ročníku karlovarského festivalu jednou větou vystihl paradox české celebrity.

Zdroj fotografie: Nextfoto

Pátek 3. července 2026, Thermal zaplněný do posledního místa. Na pódiu právě doznělo úvodní hudebně-herecké číslo, ve kterém se vystřídali Ondřej Havelka, Oskar Hes, Barbora Poláková, Jan Cina, Berenika Kohoutová, Klára Melíšková, Jana Plodková, Jitka Čvančarová, Dan Bárta a další. Potlesk. Eben přistoupil k mikrofonu, přepnul do angličtiny a zahraničním hostům vysvětlil, koho vlastně před chvílí viděli. Pak přešel do češtiny a dodal pointu: „Kdyby žili v Americe, nebyli by tak známí. Ale tady jsou slavní jako sviňa.“ Sál se rozesmál. Jenže za smíchem se skrývá přesná observace o tom, jak funguje malý kulturní trh.

Lokální hvězda, globální anonym

Ebenova hláška nebyla shazování. Byla to diagnóza. Česko má deset milionů diváků, jeden dominantní jazyk a filmový průmysl, který za hranicemi funguje převážně na festivalovém okruhu. Herec může doma plnit titulní strany, prodávat vyprodané komedie a být rozpoznáván v každé restauraci, a přitom projít losangeleským bulvárem jako naprostý anonym. Není to otázka talentu. Je to otázka dosahu.

Eben to věděl a věděl to i sál. Právě proto pointa fungovala: nikdo se neurazil, protože nikdo nepochyboval o kvalitě lidí na pódiu. Vtip cílil na strukturu, ne na osoby. A právě v tom spočívá jeho síla: pojmenoval něco, o čem se v české kultuře mluví šeptem, nahlas a s úsměvem zároveň.

Jubilejní večer se dvěma výročími

Letošní ročník nesl dvojí symboliku. Festival slavil 60. ročník, ale současně 80 let od svého vzniku. Ten zdánlivý rozpor má jednoduché vysvětlení: první ročník proběhl v roce 1946 jako nekompetitivní přehlídka v Mariánských Lázních a Karlových Varech, ještě před poválečnými starty Cannes i Locarna. Pak přišly pauzy v letech 1953 a 1955, od roku 1959 se festival střídal po roce s moskevským protějškem a každoroční režim se obnovil až v roce 1994. Poslední výpadek přidala pandemie v roce 2020. Výsledek: osmdesát let historie, šedesát odehraných ročníků.

Právě tenhle jubilejní rámec dodával celému večeru zvláštní váhu. A tím víc vynikla jedna nepřítomnost.

Prázdná židle ministra kultury

Na slavnostním zahájení klíčové domácí kulturní akce chyběl ministr kultury Oto Klempíř. Důvod jeho absence se z dostupných vyjádření nepodařilo dohledat. Fakt ale zůstává: šedesátý ročník festivalu s osmdesátiletou tradicí se obešel bez šéfa resortu, který má českou kulturu zastřešovat.

Eben si během večera utahoval i z organizačních strastí: „Musíte všechno zařídit, všechny pozvat, pak jsou ti, které nechcete potkat, a doufáte, že nepřijdou.“ Přímou vazbu na Klempíře nikdo nepotvrdil. Ale v sále, kde se o ministrově absenci šuškalo od prvních minut, si pointu každý mohl přečíst po svém.

Zdroj fotografie: Nextfoto

Eben jako hlas festivalu

Marek Eben není náhodný konferenciér najatý na jednorázovou zakázku. Oficiální festivalové materiály ho řadí mezi osobnosti, které dlouhodobě utvářejí identitu karlovarského festivalu. Jeho bonmoty nejsou improvizace z nouze, jsou součástí značky. Když řekne „slavní jako sviňa“, není to úlet moderátora, ale kalibrovaná pointa člověka, který ví, kde je hranice mezi vtipem a urážkou, a záměrně ji obchází těsným obloukem.

Právě proto jeho výrok o české slávě rezonuje víc než běžná festivalová hláška. Eben pojmenoval něco, co cítí každý český herec, který se kdy pokusil prorazit za hranice: doma jsi král, venku začínáš od nuly. A to není tragédie. To je prostě realita trhu, který se vejde do jednoho středně velkého amerického města.

Kdo si chce celý zahajovací večer pustit zpětně, může zkusit KVIFF.TV nebo festivalový archiv v iVysílání České televize.

Šedesátý ročník začal smíchem, prázdnou ministerskou židlí a jednou větou, která řekla víc než celý úvodní proslov. Někdy stačí přiznat, že sviňa je v Čechách superlativ.