Jak bydlí Václav Kopta: Zdědil prvorepublikovou vilu a odmítá ji modernizovat. Na zdi visí obraz s věnováním od Jana Masaryka

Na pražské Hanspaulce stojí vila, kterou rodina Koptových obývá nepřetržitě od roku 1927. Na její zdi dodnes visí obraz s osobním věnováním od Jana Masaryka.

Zdroj fotografie: Nextfoto

Václav Kopta, kterého většina diváků zná jako řidiče autobusu Zdeňka z Ulice, žije v domě, kde se za téměř sto let vrstvily dějiny jedné rodiny i jedné země. Nejde o žádný zrekonstruovaný showroom s designovým nábytkem. Je to obývaný dům plný knih, starožitností, rodinných památek a místností, které si dodnes uchovávají původní funkce i atmosféru. Vila přešla mezi třemi generacemi Koptových, od spisovatele Josefa Kopty přes jeho syna Pavla až k Václavovi, a každá z nich do ní otiskla kus své doby.

Dům, který postavil spisovatel

Vilu nechal postavit Václavův dědeček Josef Kopta, prozaik oceněný státní cenou, člen legendárních Čapkových Pátečníků a po válce přednosta kulturního odboru Kanceláře prezidenta republiky. Nebyl to žádný bohém bez prostředků, patřil k literární a politické elitě první republiky a adresa na Hanspaulce tomu odpovídala. Čtvrť nad Šáreckým údolím tehdy zažívala stavební boom, z něhož dodnes převažují domy z dvacátých let minulého století. Dnes je to jedna z nejprestižnějších vilových lokalit v Praze.

Josefův syn Pavel Kopta v domě vyrůstal a později v něm udržoval provoz rodiny. Václav Kopta o otci otevřeně říká, že musel „vydělat na provoz našeho domu“. Vila totiž nebyla jen rodinným zázemím, byla i ekonomickou zátěží. Téměř stoletý dům se špaletovými okny, původními rozvody a plynovým kotlem spolkne na údržbě částky, které se rok od roku nezmenšují.

Cochcárna, pracovna a rodinný archiv

Srdcem domu je místnost, které Kopta říká „cochcárna“. Původně šlo o malý byt správcových, dnes slouží jako rodinný obývací prostor s krbem, knihami a starožitnostmi. Právě tady visí obraz, který Josefu Koptovi daroval v roce 1946 Jan Masaryk. Věnování na něm zní: „Josefu Koptovi, který poznal, že každá mince má dvě strany i ta moje. Vděčně Jan Masaryk.“

Nejde o zdvořilostní dar. Josef Kopta a Masaryk se skutečně znali, Kopta napsal předmluvu k Masarykově knize Volá Londýn, oba se pohybovali v okruhu lidí kolem prezidentské kanceláře. Obraz na zdi cochcárny je tak víc než dekorace. Je to fyzický doklad přátelství dvou mužů, z nichž jeden skončil tragicky pod okny Černínského paláce.

Václav Kopta dodnes pracuje v původní dědečkově pracovně. Mezi knihami a rodinnými památkami tam má i své autobusácké rekvizity z natáčení, kontrast, který docela přesně vystihuje jeho povahu: směs humoru, sběratelství a hluboké úcty k rodinné historii.

Dům jako útočiště

Vila na Hanspaulce nesloužila jen Koptovým. V rodinném vyprávění figuruje i epizoda s bývalým politickým vězněm, který se po amnestii neměl kam vrátit. Asi deset let žil v části domu. Tenhle detail posouvá příběh vily za hranice pouhého statusového bydlení, dům fungoval i jako útočiště v dobách, kdy podobná gesta nebyla samozřejmá.

Jak přesně rodina udržela vilu v soukromých rukou během komunistického období, veřejné zdroje nedokládají. Jisté je, že Koptovi v domě prokazatelně žili i v dalších dekádách. Kontinuita nebyla přerušena.

Proč nezmodernizovat za desítky milionů

Václav Kopta nikde výslovně neříká „odmítám modernizaci“. Ale jeho přístup mluví jasně: zachovává původní dispozice, žije a pracuje v místnostech, které měly stejnou funkci už za dědečka, a dům plní předměty s rodinnou a historickou vazbou. Prioritou zjevně není přestavba do současného energetického standardu, ale uchování toho, co dům dělá výjimečným, jeho paměti.

A právě v tom spočívá skutečná hodnota téhle vily. Na Hanspaulce dnes najdete desítky krásných prvorepublikových domů. Ale dům, ve kterém tatáž rodina žije nepřetržitě od roku 1927, kde na zdi visí osobní věnování od Jana Masaryka a kde vnuk spisovatele sedí v dědečkově pracovně mezi autobusáckými rekvizitami, takový je jen jeden.

Některé domy se nedají ocenit v realitní nabídce. Koptova vila je kronika, která se pořád píše.