Brala drogy, majitel klubu ji nutil k prostituci a rodiče se o ni soudili jako o věc. Dcera Jirešové poprvé promluvila bez cenzury

Sofie Frida Höppnerová v podcastovém rozhovoru popsala heroin, alkohol, nátlak v klubu Darling i roky, kdy o ni rodiče bojovali u soudu. Vinu rozdělila mezi oba.

Zdroj fotografie: Nextfoto

Až dosud veřejný příběh o dětství dcery herečky Ivany Jirešové a novináře Ondřeje Höppnera vyprávěla hlavně matka: v televizních zpovědích, rozhovorech a v dílu 13. komnaty na České televizi. Sofie v nich figurovala jako oběť střídavé péče, jako dítě, které pláče při předávání, jako argument v debatě o rodinném právu. 28. června 2026 se ale v epizodě podcastu Nory Fridrichové poprvé ozvala sama, a její verze příběhu se s matčinou neshoduje v jednom zásadním bodě: prstem neukazuje jen na otce.

Tři roviny jednoho dětství

Rozhovor se Sofií Höppnerovou stojí na třech tématech, která se vzájemně prolínají. Prvním je vleklý opatrovnický spor rodičů, který trval roky a dvakrát vyústil v nucené předání dítěte za asistence soudního vykonavatele a policie. Druhým je závislost: Sofie přiznává heroin a alkohol, které popisuje jako náplast na bolest z rozbitého dětství. Třetím je zkušenost z pražského klubu Darling, kde podle svých slov čelila nátlaku, aby klientům poskytovala sexuální služby.

Každé z těchto témat by samo o sobě stačilo na celý rozhovor. Síla epizody je v tom, že je Sofie spojuje do jednoho souvislého vyprávění, v němž jedno vyplývá z druhého. Rodičovský konflikt rozbil zázemí. Rozbitý základ vedl k drogám. Drogy dovedly mladou ženu do prostředí, kde se hranice mezi tancem u tyče a prostitucí stíraly pod tlakem zaměstnavatele.

Matčin narativ versus dceřina korekce

Ivana Jirešová roky budovala veřejný obraz, v němž byla střídavá péče hlavním viníkem a systém (soudy, sociálka, exekutoři) selhal. Redakci VIPŽivot neuniklo, že ještě v březnu 2026 v podcastu Čestmíra Strakatého říkala, že „nejvíc to odnese dítě“. V roce 2023 v rozhovoru pro Stream.cz popisovala situace, kdy Sofie plakala, a mluvila o dvou nucených výkonech rozhodnutí, při nichž dceru předávali otci za přítomnosti policie.

Sofie tuto část potvrzuje. Nucená předání skutečně proběhla a podle jejích slov patřila k nejtraumatičtějším zážitkům dětství, odtud formulace, že se o ni „soudili jako o věc“. V českém právním rámci jde o krajní nástroj: stát má nejprve zkoušet mediaci, odborníky a opakované pokuty, a teprve když nic nezabere, může nařídit fyzické předání dítěte za součinnosti vykonavatele, sociálních pracovníků a Policie ČR. Samo ministerstvo práce a sociálních věcí takový zásah označuje za velmi traumatizující.

Klíčový rozdíl ale leží jinde. Zatímco matka veřejně svalovala odpovědnost na otce a instituce, Sofie říká, že chyba byla na obou stranách. Otec jí podle jejích slov víc naslouchal. To je věta, která převrací dosavadní veřejný narativ, a právě proto je rozhovor víc než jen další bulvární zpověď.

Darling: od tance k nátlaku

V srpnu 2025 Sofie v rozhovoru pro Super.cz o práci v Darlingu mluvila jinak. Tehdy říkala, že „jen tančí a baví se s lidmi“. O necelý rok později už popisuje nátlak k sexuálním službám ze strany majitele klubu.

Konkrétní mechanismus toho nátlaku (zda šlo o podmínění výdělkem, hrozby, nebo přímé donucení) z veřejně dostupných materiálů nevyplývá. Není ani zřejmé, zda věc řeší policie. Co ale veřejně doložit lze, je justiční historie samotného klubu. Seznam Zprávy v roce 2017 psaly o nepravomocném trestu Davida Darlinga za kuplířství a soudní dokument Vrchního soudu v Praze z roku 2023 uvádí, že Darling spolu s dalšími osobami byl odsouzen za zločin kuplířství jako člen organizované skupiny. Sofiino svědectví tedy padá do prostředí, které má s nucenou prostitucí prokazatelnou minulost.

Co nelze ověřit, a co to znamená

Poctivé je přiznat, kde rešerše naráží na zeď. Přesná délka Sofiiny závislosti na heroinu a alkoholu z veřejných zdrojů nevyplývá. Detaily nátlaku v Darlingu známe jen z jejích slov. Policejní oznámení se nám dohledat nepodařilo. A veřejná reakce Ivany Jirešové na konkrétní epizodu z 28. června 2026 zatím není k dispozici; poslední dohledatelné vyjádření matky k dceřinu životu pochází z léta 2025, kdy řekla, že s jejím způsobem života nesouhlasí.

To ale neznamená, že rozhovor nemá váhu. Sofie v něm poprvé vystupuje jako dospělá žena, která odmítá být rekvizitou v příběhu svých rodičů. Už neříká to, co říkala matka. Už neříká ani to, co říkala sama před rokem. Říká něco nového, a právě ta proměna výpovědi v čase je pro pochopení celého případu podstatná.

Kde hledat pomoc

Pro lidi, kteří se v Sofiině příběhu poznávají, existují v Česku konkrétní místa. Závislosti řeší mapa pomoci na drogy-info.cz, kde lze vyhledat léčbu i poradenství podle kraje. Pro oběti sexuálního vykořisťování funguje SOS linka La Strada na čísle 800 077 777. V akutní psychické krizi je k dispozici Linka bezpečí (116 111), Bílý kruh bezpečí (116 006) nebo Pražská linka důvěry.

Sofie Höppnerová v roce 2025 říkala, že jí pomohl čtvrt roku v psychiatrickém zařízení Kometa, režim a hlídání hranic. Teď mluví o tom, co režim a hranice rozbilo. Jedno bez druhého nedává smysl, a právě proto stojí za to poslouchat obojí.