Čvančarová a Rybová vypadají na place jako sedmnáctileté. Nový film je poslal zpátky na střední

Jitka Čvančarová v rockovém tričku a širokých džínách, Linda Rybová v tylové sukni a síťovaných punčochách, obě sedí na schodech gymnázia, jako by jim bylo sedmnáct.

Zdroj fotografie: Nextfoto

Nejde o digitální trik ani o nostalgickou fotku z archivu. Takhle vypadají oficiální záběry z natáčení filmu Po čem holky touží, nové generační komedie režiséra Rudolfa Havlíka. Film je podle červnových zpráv už dotočený a jeho premisa je přesně tak bláznivá, jak napovídají fotky: dvě gymnazistky se po zásahu bleskem probudí o dvacet let později v tělech svých čtyřicetiletých matek. Dospělé verze hrají Čvančarová a Rybová, a musí přesvědčit okolí, že uvnitř jsou pořád sedmnáctileté holky z raných nultých let.

Gympl jako filmová kulisa i stav mysli

Produkční galerie na webu Donart Film nenechává nikoho na pochybách, že „zpátky na střední“ tu není jen metafora. Exteriér gymnázia zdobí balónky a cedule s nápisem „Vraťte se s námi do minulosti“. Schody školy slouží jako hlavní pódium pro obě herečky a jejich teenagerská alter ega.

Konkrétní styling stojí za popis, protože právě v něm se skrývá komediální jádro filmu:

• Čvančarová má rozpuštěné tmavé vlasy, hnědé sako přes bílé rockové tričko, široké džíny a tenisky. Působí jako holka, která na gymplu poslouchala Nickelback a odmítala nosit sukni.
• Rybová jde na opačný konec spektra: dlouhé krepované blond vlasy, černá kožená bunda, vrstvená růžová tylová sukně, síťované punčochy a těžké černé boty. Výstřední gymnaziální estetika, kterou by dnes označili za „dark academia potkává Y2K“.

Nejde o to, aby herečky vypadaly biologicky na sedmnáct. Celá pointa stojí na kontrastu: dospělá těla, teenagerský vnitřek. A právě kostým, účes a školní prostředí ten kontrast prodávají líp, než by dokázal jakýkoli deepfake.

Dvě generace, čtyři herečky

Příběh začíná na počátku tisíciletí. Sedmnáctileté kamarádky Lída a Alice žijí běžný gymnaziální život v době bez chytrých telefonů, a pak přijde blesk. Probudí se ve čtyřicátých letech svých matek, v době, kdy jejich vlastní děti řeší přesně ty samé věci, které řešily ony.

Mladé verze postav hrají Josefína Prachařová (Alice) a Amelie Lavaud (Lída). Prachařová v rozhovoru pro eXtra.cz, který neunikl pozornosti naší Redakce VIPŽivo, prozradila, že její Alice nosí „šílený věci“ a sní o kariéře módní návrhářky. To vysvětluje extravagantní styling Rybové v dospělé verzi: tylová sukně a síťované punčochy nejsou náhoda, ale pokračování charakteru.

Havlík podle dostupných vyjádření vědomě posunul svou oblíbenou záměnovou komediální konstrukci jinam. Tentokrát nejde o genderovou výměnu, ale o mezigenerační střet. Čvančarová v rozhovoru pro Forum24 zmínila, že ji na scénáři zaujal pohled na rodinné situace očima vlastních dětí. Rybovou zase lákala možnost vrátit se alespoň filmově do sedmnácti. Obě herečky tedy k rolím přistupují přes osobní zkušenost s mateřstvím, ne pouze jako ke komediálnímu cvičení.

Součástí obsazení je i Tereza Kostková, která na svém Instagramu sdílela záběry z výrazné maskérské proměny na výrazně starší ženu. Její konkrétní postava ale zatím nebyla oficiálně popsána.

Zobrazit příspěvek na Instagramu

Příspěvek sdílený Tereza Kostková (@terakost)

Co víme o premiéře, a co si protiřečí

Film je podle červnových zpráv dotočený, což potvrdil i servisní článek Totalfilmu z 23. června 2026. Otázka premiéry je ale zajímavější, než by se čekalo.

Starší oficiální stránka Donartu stále uvádí datum 25. března 2026, což je zjevně neaktualizovaný údaj, protože v březnu 2026 se film teprve natáčel. Čerstvější materiály z června 2026, včetně článku na Play.cz, už pracují s datem 25. března 2027. Podle nás je novější termín spolehlivější, ale oficiální potvrzení distributora by situaci zpřehlednilo.

Kdo čekal festivalovou premiéru na letošních Varech, bude zklamaný. V aktuálním katalogu 60. KVIFF se název Po čem holky touží neobjevuje, ani v hlavním programu, ani v sekci Special Screenings, kam české novinky typicky míří.

Proč to může fungovat líp, než to zní

Na papíře zní „dospělé herečky hrají sedmnáctileté“ jako recept na trapas. Jenže Havlíkův film na tom staví celou dramaturgii. Nejde o to uvěřit, že Čvančarová a Rybová jsou teenagerky. Jde o to sledovat, jak se dospělá těla chovají jako sedmnáctiletá, a co to udělá s jejich rodinami, dětmi a představami o tom, co znamená být dospělý.

Pro obě herečky je to navíc role, jakou dosud nehrály. Čvančarová má za sebou Betlémské světlo, Střídavku nebo Kouzlo derby, vždy v pozici jednoznačně dospělé ženy. Rybová prošla Mořem na dvoře, Láskou na špičkách i Bajkery, ale nikdy nehrála postavu, která je zároveň matkou i dítětem uvnitř jednoho těla. Dvojvrstevnatost těch rolí je to, co odlišuje Po čem holky touží od běžné české komedie.

Balónky na schodech gymnázia a cedule „Vraťte se s námi do minulosti“ jsou rekvizity. Ale taky docela přesná instrukce pro diváka; březen 2027 ukáže, jestli ji Havlík naplnil.