Venca Konopník dorazil po letech do Hoštic. Fanoušci kolem něj procházeli a netušili, koho míjejí

Broněk Černý, představitel Vency Konopníka z troškovské trilogie, se 13. června 2026 ukázal na vzpomínkové akci v Hošticích. Pětašedesátiletého řidiče kamionu ze Strakonic v davu téměř nikdo nepoznal.

Zdroj fotografie: Se svolením TV Nova

Na nádvoří zámku Hoštice se ten pátek sešlo podle organizátora Jana Zálužského několik tisíc lidí. Přijeli kvůli akci 90 růží pro Helenu, věnované nedožitým devadesátinám Heleny Růžičkové. Mezi hosty stál i muž, kterého si většina z nich pamatuje jako dlouhovlasého svalnatého frajera na motorce. Jenže ten muž dnes vypadá úplně jinak: prošedivělý, vousatý, bez jakékoli herecké stylizace. Prošel davem téměř neviditelný. A právě v tom je celý příběh Broňka Černého.

Z konkurzu na pivo k roli života

K filmu se Černý dostal náhodou. Šel jen doprovodit kamaráda na konkurz a sám chtěl nanejvýš kompars. „To abych měl na pivo. No, a nakonec vybrali mě,“ vzpomínal později. Bylo mu jednadvacet a Zdeněk Troška ho obsadil do role Vency Konopníka v komedii Slunce, seno, jahody. Psal se rok 1983.

Z jednoho filmu se staly tři. Venca, žárlivý kluk Blaženy, později ženich, a nakonec součást celé konopnické rodinné grotesky, se stal jednou z nejrozpoznatelnějších postav české filmové komedie. Černý nebyl školený herec, ale právě jeho přirozenost roli nesla. Trilogie se uzavřela snímkem Slunce, seno, erotika. A pak se Broněk Černý z obrazovek prakticky vytratil.

Kamion místo kamery

Nezmizení. Spíš tichý odchod. Po trilogii Černý herectví zvažoval, nějakou dobu jezdil se zájezdovým pořadem Heleny Růžičkové, ale k systematické herecké práci se nevrátil. Usadil se ve Strakonicích, oženil se, má dvě děti a desítky let se živí jako řidič kamionu.

Nejde o příběh pádu ani tragédie. Podle staršího shrnutí rozhovoru odchodu z herectví nelitoval a roli bral jako hezkou stopu v životě. Když se ho novináři pokusili kontaktovat telefonicky, odpověděl stručně: „Já už jsem s tím dávno skončil.“ Žádná hořkost, žádné drama. Prostě jiný život.

Právě ta civilnost vysvětluje, proč v hoštickém davu nepůsobil jako někdejší filmový idol. Někdejší Venca s vlasy přes ramena a bicepsy napnutými pod košilí je dnes pětašedesátiletý muž, který vypadá přesně tak, jak má vypadat člověk po čtyřiceti letech za volantem, ne před kamerou. Média, která ho na akci zachytila, shodně použila obrat „k nepoznání“.

Devadesát růží a tisíce diváků

Akce 90 růží pro Helenu se konala na zámku Hoštice 13. června 2026 s pokračováním programu i následující den. Redakce VIPŽivot zaznamenala, že kromě Černého dorazil režisér Zdeněk Troška, Yvetta Blanarovičová, Michaela Kuklová nebo Marie Formáčková. Motiv „nepoznání“ se ale v reportážích váže výhradně k Černému, ostatní herci si svou veřejnou tvář udrželi. On jediný přišel jako někdo, kdo už třicet let nechce být poznáván.

Zobrazit příspěvek na Instagramu

Příspěvek sdílený Jan Zálužský (@jan_zaluzsky)

A přesto přijel. Po letech, kdy se veřejně objevoval jen výjimečně, ho do Hoštic přivedla vzpomínka na Růžičkovou, ženu, se kterou kdysi sdílel nejen filmové lokace, ale i zájezdový program. Ten detail říká víc než jakýkoli rozhovor, který odmítl poskytnout.

Filmové Hoštice dnes: dva body, jedna atmosféra

Kdo se po akci rozhodne Hoštice navštívit, najde víc než jen kulisu. V obci dnes fungují prakticky dvě filmové expozice:

• Hasičská zbrojnice přímo ve vsi, malé muzeum se suvenýry a základními rekvizitami.
• Ranč Šimona Pláničky na konci vesnice v areálu bývalého kravína, hlavní expozice s Vencovou původní motorkou, replikou jezdící postele babičky Škopkové, filmovou ložnicí a dalšími exponáty.

Kromě toho stojí za procházku náves, kostel Narození Panny Marie a hřbitov s hrobem Michala Tučného. Do Hoštic se dá dojet autem, nebo vlakem na zastávku Hoštice u Volyně a dojít pěšky.

Proč zrovna Venca

Troškovská trilogie má desítky postav. Ale Venca Konopník je z nich nejsilnější projekční plochou, mladý, pohledný, trochu drzý kluk z vesnice, kterého si diváci spojili s konkrétní érou vlastního mládí. Když ten kluk zestárne a zmizí do kabiny kamionu, zmizí s ním i kus iluze. A když se po desetiletích objeví v davu a nikdo ho nepozná, je to připomínka, že čas neběží jen ve filmu.

Broněk Černý v Hošticích nikomu nic nevysvětloval, nepózoval, nedával rozhovory. Přišel, vzpomněl na Helenu Růžičkovou a zase odjel. Přesně tak, jak žije posledních třicet let, potichu a po svém.