Radši budu bezdomovec, než abych žil v domově důchodců. Zdeněk Žák má o své budoucnosti jasno

Herec a dabér Zdeněk Žák vyslovil ostrý výrok o domovech seniorů už v roce 2014. Od té doby se jeho životní situace dramaticky změnila, postoj ke stáří ale ne.

Zdroj fotografie: Nextfoto

Bylo to těsně před Vánoci 2014, když vyšel v Aha! Online rozhovor, v němž tehdy dvaašedesátiletý Žák řekl věty, které dodnes kolují internetem: pobyt v domově důchodců si „nedokáže představit“, „to radši budu jako bezdomovec“ a „do domova mě nikdo nedostane“. Nebyla to reakce na žádnou krizi ani nemoc. Byl to prostě Žák, člověk, který si od mládí představuje stáří jako venkov, vnoučata a vlastní režim. A i když od té doby přišla dialýza, čekání na transplantaci ledvin a důchod vyřízený s několikaletým zpožděním, na téhle představě se nic nezměnilo.

Výrok starý deset let, postoj stále živý

Doslovná formulace o bezdomovectví pochází z 23. prosince 2014. Žádný novější rozhovor, v němž by ji Žák zopakoval slovo od slova, se veřejně dohledat nepodařilo. To ale neznamená, že by od ní ustoupil. V říjnu 2022 v rozhovoru pro České důchody znovu mluvil o tom, že spokojené stáří si představuje na venkově, s pejskem, procházkami a co nejdéle aktivní. O institucionální péči nepadlo slovo. Ani jako záložní plán.

Mezi oběma rozhovory leží osm let, ale linka je konzistentní. Žákovo „jasno o budoucnosti“ není propracovaný plán sociální péče. Je to hluboce osobní preference nezávislosti, odmítnutí představy, že by o jeho denním režimu rozhodoval někdo jiný.

Důchod, na který zapomněl

Příběh má i svou absurdně praktickou rovinu. Žák v roce 2022 přiznal, že na starobní důchod jednoduše zapomněl zažádat. V českém systému přitom penze nenaskočí automaticky, člověk musí podat žádost sám, buď osobně na správě sociálního zabezpečení, nebo online přes ePortál ČSSZ. Jiná cesta neexistuje.

Stát mu důchod nakonec doplatil zpětně. Přesnou částku Žák nezveřejnil, ale zákon umožňuje doplatek maximálně pět let nazpátek od podání žádosti. Sám tehdy komentoval, že si „k penzi něco přivydělá“ hraním, a to dělá dodnes.

Dialýza, jeviště, dcera po boku

Zdravotní kontext je dnes výrazně vážnější než v roce 2014. V prosinci 2024 Žák veřejně popsal, že bez přístrojů by přežil jen čtyři dny. Chodí na dialýzu několikrát týdně a čeká na transplantaci ledvin. Přesto hraje. Na repertoáru Divadla Bez zábradlí je aktuálně uveden v inscenacích Blbec k večeři a Mohla to být hvězdná chvíle, v té druhé stojí na jevišti vedle své dcery Zuzany Žákové. Začátkem června 2026 propagoval divadelní práci v pořadu Sama doma na České televizi.

Zdroj fotografie: Se svolením České televize

Právě tahle kombinace, vážná diagnóza a nepřerušená práce, dává starému výroku nový rozměr. Žák neodmítá domov seniorů z pozice zdravého šedesátníka, který si může dovolit plánovat. Odmítá ho jako člověk, který ví, jak křehké jeho tělo je, a přesto trvá na tom, že bude fungovat po svém.

Není v tom sám, ale každý to řeší jinak

Odpor k institucionálnímu stáří mezi českými celebritami není výjimečný. Jiří Krampol v lednu 2024 prohlásil, že do domova seniorů „prostě nejde“. Na opačném pólu stojí Václav Sloup, který už v roce 2013 popisoval život v domově smířlivě, ba pozitivně.

Zajímavější je ale srovnání s tím, jak jiní umělci mluví o penzi samotné. V Redakci VIPŽivot jsme se rozhodli to připomenout. Halina Pawlowská ji označila za „vysloveně malou“, Veronika Žilková přiznala, že po oznámení výše důchodu plakala, Helena Vondráčková se kvůli nezapočteným dobám pojištění soudila. Žák se od nich liší. Nestěžuje si primárně na částku. Jeho téma je kontrola nad vlastním životem, kde bude bydlet, co bude dělat, kdo bude kolem něj.

Na jevišti Divadla Bez zábradlí teď stojí vedle vlastní dcery, chodí na dialýzu a dál odmítá představu, že by jeho dny řídil někdo jiný. Plán z roku 2014 zatím platí.