Napsala Dlouhou noc i Lásku na 100 let, přesto ji mnozí neznají. Matka Lucie Vondráčkové žila celý život ve stínu

Hana Sorrosová patří mezi nejhranější české autorky v rádiích. Její jméno přitom zná zlomek lidí, kteří si její písně denně broukají.

Zdroj fotografie: Nextfoto

Když v únoru 2002 vyhlásili vítěze ankety Hit roku 2001, zvítězila „Dlouhá noc“, píseň, kterou si většina spojí s hlasem Heleny Vondráčkové a s melodií Michala Davida. Jméno textařky v tu chvíli nezaznělo skoro nikde. Přitom právě Hana Sorrosová napsala slova, která z té skladby udělala evergreen žijící v rádiích dodnes. Textařka, překladatelka, matka Lucie Vondráčkové, a přesto pro širší veřejnost prakticky neviditelná postava českého popu.

Jméno v kreditech, ne na plakátech

Oficiální biografie Lucie Vondráčkové představuje Hanu Sorrosovou stručně: textařka a překladatelka, která se spolu s otcem Jiřím Vondráčkem podílí na Luciině tvorbě od jejího dětství. Žádný velký medailonek, žádný samostatný profil na titulní straně. Přesně takhle funguje textařské řemeslo v českém showbyznysu: autor dodá slova, interpret dodá tvář a veřejnost si zapamatuje tvář.

Sorrosová přitom není okrajová postava. Katalog Supraphonline ji eviduje jako autorku u 105 alb. Kromě Lucie Vondráčkové se v seznamu objevují Helena Vondráčková, Jakub Smolík, Alan Bastien nebo skupina ETC… Rozsah práce odpovídá profesionální textařce první ligy. Jen ta liga nemá vlastní reflektory.

Dva hity, dvě různé stopy

U „Dlouhé noci“ je autorské rozdělení jasné: hudbu složil Michal David, text napsala Hana Sorrosová. Oficiální web Heleny Vondráčkové to uvádí černé na bílém. Píseň vyhrála Hit roku 2001 a podle sekundárního žebříčku serveru Headliner, postaveného na statistikách OSA, zůstala i po dvou dekádách jedním z nejhranějších titulů v českém éteru.

U „Lásky na 100 let“ je situace méně průhledná. Jak si Redakce VIPŽivot všimla, Supraphonline uvádí jako autory Jiřího Vondráčka a Hanu Sorrosovou, ale přesný rozpad rolí (kdo psal text a kdo hudbu) otevřené zdroje nerozepisují. Bezpečně lze říct, že se na písni autorsky podílela. Skladba poprvé vyšla v roce 1996, později se objevila na kompilaci „Pelmel 1993–2007″ i na albu „Duety“ a v katalogu Lucie Vondráčkové má pevné místo dodnes.

Čísla, která mluví za ni

Podle žebříčku Headlineru z dubna 2022, opřeného o data Ochranného svazu autorského, byla Hana Sorrosová za posledních deset let druhou nejúspěšnější autorkou v českých rádiích s 227 741 užitími. Druhá příčka. Ne mezi textařkami, mezi autorkami obecně. A totéž jméno se objevuje i v paralelním přehledu online užití, kde opět figuruje mezi špičkou.

Zdroj fotografie: Nextfoto

Tato čísla říkají něco podstatného: její texty nežijí jen jako nostalgická vzpomínka na přelom tisíciletí. Rádia je hrají, digitální platformy je streamují, posluchači je vyhledávají. Sorrosová navíc nepřestala pracovat; ještě album „Růže“ Lucie Vondráčkové z roku 2018 nese u titulní skladby i dalších písní její jméno v autorských kreditech.

Proč textaři zůstávají neviditelní

Český pop má dlouhou tradici neviditelných autorů. Publikum si pamatuje hlas, melodii, obálku alba. Jméno textaře čte málokdo, a pokud ano, zapomene ho do rána. U Sorrosové je tahle neviditelnost ještě paradoxnější: je matkou jedné z nejznámějších českých zpěvaček, partnerkou skladatele Jiřího Vondráčka, součástí rodinného tvůrčího jádra. A přesto v rozhovorech i médiích vystupuje spíš jako tichý spolupracovník než jako samostatná osobnost. V roce 2021 se spolu s Jiřím Vondráčkem objevila v pořadu Českého rozhlasu Dvojka, kde mluvili o společném životě a práci. Civilní tón, žádné velké gesto.

Podle nás je právě tohle nejpřesnější obraz toho, jak české hudební prostředí zachází s textaři: jejich práce je všudypřítomná, jejich jména nikoli. Sorrosová není oběť nespravedlnosti, je příkladem systému, ve kterém autor slov prostě nemá vlastní reflektor.

Dvě stě tisíc rádiových užití, 105 alb v katalogu, texty, které Češi znají zpaměti. A jméno, které většině z nich nic neřekne. Přesně tak vypadá kariéra úspěšné textařky v Česku.