Batulková se opřela do dnešních dětí: Nemusí pracovat, nemají řád. Rodiče ji naučili řádu i odolnosti už na vesnici

Dana Batulková na premiéře filmu Po večerce promluvila nečekaně ostře: dnešní děti podle ní nemusí pracovat, a proto ztrácejí řád. Svůj výrok opřela o vlastní dětství na statku v Kolodějích.

Zdroj fotografie: Nextfoto

Herečka přišla na červnovou premiéru rodinného snímku Po večerce a novináři se jí zeptali na dětství, tábory a první lásku. Odpovědi ale rychle přerostly v něco víc než nostalgickou vzpomínku. Batulková začala srovnávat svět, ve kterém vyrůstala, se světem dnešních dětí, a její verdikt zněl jednoznačně: „Rodiče mě naučili zodpovědnosti a zároveň jsme museli pracovat, což taky dneska děti úplně nemusí, takže jsem se naučila takovému řádu.“ Věta, která zní jako generační výpad. Jenže za ní stojí velmi konkrétní biografie.

Statek, prasata a domů do osmi

Koloděje dnes patří k Praze, ale v dětství Batulkové to byla vesnice s vlastním rytmem. Vyrůstala na dědečkově statku mezi prasaty, slepicemi, holuby, psy a kočkami. Hřiště se jmenovalo Malovka, ryby se chytaly v Rokytce a „do Prahy“ se jezdilo občas s babičkou autobusem, jako by šlo o výlet do cizího města.

Domácí režim byl nekompromisní. Jako školačka musela být doma do osmi. Rodiče byli přísní, ale podle jejích slov zároveň podporující; hranice existovaly proto, aby se v nich dalo růst, ne aby dusily. Povinnosti kolem hospodářství byly samozřejmost, ne trest. A právě tady se rodí její definice „řádu“: jasná pravidla, každodenní práce, odpovědnost za konkrétní věci.

K tomu přidává ještě jednu vrstvu, odolnost. Vyrůstala převážně s kluky, a jak sama říká, „musela jim stačit“. Lezení po stromech, běhání venku, fyzická hra bez dohledu dospělých. Svět, kde se dítě učilo samo odhadovat riziko.

První láska za branou tábora

Premiéra filmu, který staví příběh na letním táboře, dobrodružství a prvních citech, přirozeně otevřela i intimnější vzpomínku. Batulková přiznala táborovou lásku z osmé třídy. Popsala ji ale střízlivě, bez sentimentu: „Taková ta táborová láska, která pomine, jakmile se zavře brána tábora.“

Právě tenhle tón je pro ni typický. Nostalgie ano, ale s nadhledem. Ve filmu Po večerce, který do kin vstoupil 25. června 2026, ztvárnila vedlejší roli Zdeny Kratochvílové po boku Vladimíra Polívky, Evy Podzimkové či Ondřeje Pavelky. Okolnosti obsazení veřejně nekomentovala, ale téma jí evidentně sedlo, a otevřelo dveře k výrokům, které by jindy nechala za nimi.

Kritika dětí, nebo popis proměny?

Věta o tom, že dnešní děti „nemusí pracovat“, zní na první poslech jako klasické „za nás bylo líp“. Jenže Batulková sama nabídla důležitý protipól, jen ne na téhle premiéře. V rozhovoru pro Český rozhlas Dvojka z roku 2020 řekla, že dnešní děti mají podle ní „mnohem složitější“ situaci. Méně svobodného pohybu, větší závislost na dospělých, užší prostor pro vlastní rozhodování.

Zdroj fotografie: Nextfoto

Obě výpovědi si neprotiřečí. Spíš popisují dvě strany téže mince: děti dnes nemají povinnosti, které budují řád, ale zároveň nemají ani svobodu, která buduje odolnost. Ztratily obojí, práci i volnost. A to je podstatně zajímavější diagnóza než pouhé mávnutí rukou nad „rozmazlenou generací“.

Jak vychovávala vlastní děti

Zajímavé je sledovat, co si z přísného vesnického modelu přenesla do vlastního rodičovství. V rozhovoru pro eXtra.cz z roku 2025, který neunikl pozornosti naší Redakce VIPŽivot, popsala svůj přístup jednoduše: do soukromí dětí neleze, protože tak byla sama vychovaná. Děti podle ní odkoukají vzor chování, naučí se říkat „prosím“ a „děkuji“, naučí se nebát. Kopii statku v Kolodějích jim nenabídla, ale princip hranic a důvěry ano.

Je v tom kontinuita, i posun. Městská výchova s rozpisem hlídání u prarodičů vypadá jinak než dětství mezi slepicemi. Přenositelný ale zůstává základ: pravidla, domácí povinnosti, věkově přiměřená odpovědnost. A hlavně prostor, aby dítě něco zvládlo samo, bez rodiče za zády.

Batulková nekritizuje dnešní děti. Kritizuje podmínky, ve kterých vyrůstají. A pokud je v jejích slovech nějaký apel, nesměřuje k dětem, ale k dospělým, kteří ty podmínky vytvářejí.