Saxana vznikla ze slova, které Vorlíček nesměl říct nahlas. Písmena přeskládal a slavné jméno žije už přes 50 let

Jméno nejslavnější české čarodějky se zrodilo ze tří písmen tabuizovaného slova. Vorlíček z nich za dvě hodiny poskládal značku, která v české popkultuře funguje už 55 let.

Zdroj fotografie: Se svolením České televize

Rok 1971, barrandovský ateliér. Václav Vorlíček a Miloš Macourek potřebují jméno pro hlavní hrdinku připravované komedie o čarodějnici, která se ocitne v normalizační Praze. Vorlíček chtěl něco, co zaujme teenagery, a napadlo ho slovo, které se v tehdejším Československu nahlas neříkalo. Sex. Vzal z něj písmena, hlavně exotické X, a dvě hodiny s nimi „šachoval“, jak sám později vzpomínal. Výsledek donesl Macourkovi. Ten přikývl. Saxana byla na světě.

Tři písmena a jedno tabu

Důležité je říct, co Saxana není. Není to čistá přesmyčka slova „sex“, z původního výrazu zůstala fakticky jen dvě písmena, S a X. Zbytek Vorlíček doplnil tak, aby jméno znělo žensky, trochu záhadně a trochu provokativně. Podle jeho pozdějšího vyjádření z roku 2007 šlo hlavně o zvukovou přitažlivost: písmeno X evokuje něco tajemného, „protože šlo o čarodějnici“. Macourek výsledek schválil bez výhrad a jméno se dostalo do scénáře. O tom, jestli se jeho skutečný původ v době natáčení otevřeně vysvětloval širšímu štábu, se v dostupných zdrojích nic pevného nepodařilo dohledat.

Čarodějnice jako útěk od kádrování

Samotný nápad zasadit příběh do světa čarodějnic nepřišel od Vorlíčka. Přišel od spisovatelky Hermíny Frankové. A měl hlubší motivaci, než se na první pohled zdá. Franková v rozhovoru pro Čítárny otevřeně popsala, co ji hnalo: štvaly ji dotazníky pátrající po třídním původu, a tak ji napadlo mít „původ čarodějný“, který nikdo nezařadí. Po letech knih a filmů o socialistických brigádách chtěla napsat něco, co s režimem nemá vůbec nic společného.

Vorlíček s Macourkem její námět přepracovali do komedie, která měla fungovat na víc úrovních: pro děti jako pohádka, pro teenagery jako příběh o rebelce, pro dospělé jako groteska o střetu dvou světů. Podle analytického textu Filmového přehledu právě tahle ambice „dvojího čtení“ odlišuje Dívku na koštěti od běžné dětské produkce své doby.

Dva miliony diváků a cesta do legendy

Film měl premiéru v roce 1971 a v československých kinech ho podle distribučního listu Národního filmového archivu viděly přes dva miliony diváků. Nebyla to tedy jen televizní pohádka, která se postupně stala kultovní díky reprízám. Byl to mimořádně silný kinotitul už při uvedení.

Zdroj fotografie: Se svolením České televize

Roli Saxany získala Petra Černocká, kterou Vorlíček znal ze Semaforu, viděl ji tam hrát čarodějku po boku Věry Křesadlové. Mezi posledními adeptkami figurovala podle vzpomínek samotné Černocké i Milena Steinmasslová. Vorlíček dal nakonec přednost spontánnosti a humoru, které u Černocké viděl na jevišti. A trefil se. Saxana se stala její životní rolí.

Dramatičtější osud potkal Michala Hejného, filmového Čendu Bujnocha. Redakce VIPŽivot se zajímala o jeho další působení, které s herectvím už prakticky nijak nesouviselo. Po studiích v roce 1978 emigroval do USA, jeho jméno zmizelo z nových titulků filmu. V Americe se herecky výrazněji neprosadil, pracoval mimo jiné jako překladatel. Zemřel v roce 1996 v Oneontě ve státě New York.

Značka, která přežila svou dobu

Jméno Saxana se neuzavřelo jedním filmem. V roce 2011 vzniklo oficiální pokračování Saxana a Lexikon kouzel, kde je původní čarodějnice už dospělá a příběh se přesouvá na její dceru. A původní Dívka na koštěti se dál vrací do televizního programu, naposledy ji Televize Seznam zařadila 11. června 2026 do hlavního vysílacího času.

Podle nás právě v tom spočívá síla Vorlíčkovy dvouhodinové hříčky. Saxana přežila normalizaci, přežila sametovou revoluci, přežila i vlastní pokračování. Drobné jméno poskládané z písmen tabuizovaného slova se spojilo s výraznou postavou, nezapomenutelnou písní a desítkami televizních repríz a proměnilo se v generační značku, kterou dnes rozpozná kdokoli od třiceti výš.

Tři písmena ze zakázaného slova, dvě hodiny práce, pětapadesát let života. Lepší návratnost investice český film nezná.