Ota Jirák koupil ruinu hospody ze 16. století. Dnes má devět místností, bazén a tajný kamrlík ukrytý za skříní

Formanský hostinec v Neveklovicích u Mnichova Hradiště, doložený v kronice rokem 1557, prošel pod rukama herce Oty Jiráka proměnou, jakou málokterá česká venkovská stavba zažije.

Zdroj fotografie: Nextfoto

Když Jirák poprvé vstoupil do bývalé hospody na staré cestě do Žitavy, viděl totální ruinu. Hospodský sál ještě stál, uvnitř zůstalo dvanáct stolů a šedesát židlí, ale dům kolem nich se rozpadal. Zahrada připomínala spíš neudržovaný úhor než cokoliv obyvatelného. Přesný rok koupě se v dostupných zdrojích rozchází: podle staršího vyjádření pro Blesk šlo o dobu kolem poloviny devadesátých let, novější převyprávění posouvají příběh až za hercův návrat z Ameriky. Jisté je, že proměna trvala řadu let a že už v první polovině minulé dekády dům fungoval jako plnohodnotné rodinné zázemí. Co z ruiny nakonec vzniklo, stojí za podrobnější pohled.

Sál zůstal sálem, jen se v něm přestalo čepovat

Nejsilnější dojem z Jirákova domu není luxus, ale čitelnost. Bývalý hospodský sál, kdysi srdce formanského hostince, je dnes rozlehlý obývací pokoj. Proporce zůstaly, změnil se účel. Malý bar, kde se kdysi nalévalo, se proměnil v tajnou místnost, do které se vstupuje průchodem ukrytým za šatní skříní. Jirák jí říká „trucovna“ nebo „abštajg“ a podle Českého rozhlasu tam i spí, když chrápe a nechce rušit manželku. Není to tedy dekorace pro návštěvy, je to funkční kout domu s vlastním životem.

Bývalá hospodská lednice se zase změnila v místnost, které rodina přezdívá „kalírna“. Nahoře vznikl malířský ateliér. Kuchyň má rustikální charakter, ve vestavěných skříních se řadí knihy. Celkem dům nabízí devět místností, i když kompletní půdorys veřejné zdroje nepokrývají. Podstatné je, že žádná z přeměn nepůsobí jako násilný zásah, spíš jako převyprávění původního příběhu hospody do jazyka rodinného bydlení.

Šest tisíc metrů zahrady, které mají vlastní zeměpis

Pozemek o rozloze přes šest tisíc metrů čtverečních byl při koupi prakticky holá půda. Dnes připomíná soukromé arboretum. O údržbu se stará kombinace vlastní techniky (traktůrek na sekání) a profesionálních zahradníků, kteří přijíždějí minimálně dvakrát ročně. U takové plochy už nejde o víkendové hrabání listí. Je to průběžná parková péče, bez které by zarostlý pozemek během pár sezon spolkl všechno, co na něm za léta vyrostlo. Součástí zahrady je i bazén, který dotváří kontrast mezi starobylou stavbou a dnešním komfortem.

Zdroj fotografie: Nextfoto

Proč zrovna rozpadlá hospoda u Mnichova Hradiště

Jirák se narodil v nedalekém Debři, jeho žena pochází z Mladé Boleslavi. Mnichovohradišťsko je jejich kraj. Podle sekundárních převyprávění hercových výpovědí na objekt narazil při cestách s otcem, když „zabloudili sem“, a dům ho okamžitě zaujal. Nešlo tedy o pragmatický nákup nemovitosti, ale o emocionální rozhodnutí, návrat do regionu, ke kterému měl vazbu od dětství.

Z Neveklovic pak Jirák roky dojížděl za prací do Prahy. Nejde o víkendovou chalupu, ale o trvalé bydliště. Dům má standardní obytné funkce včetně olejového vytápění a devíti místností rozmístěných tak, aby rodina mohla fungovat celoročně. Okolí nabízí zámek Mnichovo Hradiště s valdštejnskou hrobkou, Drábské světničky i vstupní brány do Českého ráje a Geoparku Ralsko, krajina, která sama o sobě vysvětluje, proč se sem člověk vrací.

Co ukazuje Jirákova rekonstrukce o obnově starých staveb

Česko eviduje 61 vesnických památkových rezervací a 211 památkových zón. Ministerstvo kultury na jejich obnovu vypisuje samostatný dotační program, což samo naznačuje, že jde o finančně i odborně náročnou disciplínu. Národní památkový ústav u vzorových rekonstrukcí opakovaně zdůrazňuje několik zásad:

• Nejdřív zmapovat historický vývoj a skutečný stav konstrukcí.
• Prověřit dřevěné prvky a vlhkost dřív, než se začne bourat.
• Pracovat s tradičními materiály a vyhnout se nevhodným novodobým zásahům, které často napáchají víc škody než původní chátrání.
• Zachovat autentické prvky místo jejich nahrazení replikami.

Jirákův přístup (sál zůstává sálem, bar zůstává koutem, lednice zůstává zvláštní místností) je v podstatě učebnicový příklad toho, co NPÚ u citlivých obnov oceňuje. Dům nepřemazává svou minulost, jen ji překládá do nového provozu. Přesnou cenu rekonstrukce Jirák nikdy veřejně neuvedl, ale u víceleté obnovy historického objektu ze 16. století se bavíme o částkách, které běžně přesahují možnosti standardní hypotéky.

Dům, který si pamatuje, čím byl

V Neveklovicích dnes stojí stavba, která vypadá jako rodinný dům, ale chová se jako palimpsest: pod každou vrstvou prosvítá ta předchozí. Hospodský sál drží proporce, tajný kamrlík za skříní připomíná bar, kalírna nese jméno po lednici. Ota Jirák nekoupil jen ruinu. Koupil příběh starý skoro pět set let a dal mu další kapitolu.