Ve 23 letech jí nemoc krve vzala dítě. Hana Zagorová pak adoptovala holčičku, tu jí po týdnu sebrali
Legendární zpěvačka Hana Zagorová přišla o možnost mít vlastní dítě kvůli vzácné poruše krve. Pokus o adopci skončil ještě bolestněji.
Obsah článku
Na pódiu zářila jako Hanička Písnička, lehká, usměvavá, neomylně hitová. VIP život zaznamenal, že v soukromí se ale nejhlubší přání zpěvačky Hany Zagorové dvakrát zlomilo těsně před naplněním. Poprvé jí cestu k mateřství zavřela diagnóza a agresivní léčba. Podruhé se holčička, kterou si vzala do péče, vrátila k biologické rodině. Dva různé příběhy, jedna a tatáž ztráta.
Diagnóza, která změnila všechno
Bylo jí třiadvacet, když lékaři pojmenovali její potíže: paroxysmální noční hemoglobinurie, zkráceně PNH. Jde o vzácné onemocnění, při kterém se předčasně rozpadají červené krvinky. ÚHKT ji řadí mezi závažné hematologické diagnózy provázené anémií, trombózami a poruchou kostní dřeně. Na přelomu šedesátých a sedmdesátých let neexistovala cílená biologická léčba, Zagorová dostávala kortikoidy, které sice tlumily příznaky, ale nesly vlastní rizika.
Sama později v rozhovoru pro týdeník Téma popsala, že otěhotněla v době, kdy byla „plná kortikoidů“, a lékaři ji varovali, že by se dítě s vysokou pravděpodobností narodilo těžce postižené. Těhotenství nedoporučili. Její tehdejší partner, choreograf a tanečník Vlastimil Harapes, to později shrnul ještě ostřeji: buď by to ohrozilo dítě, nebo ji samotnou. Výsledek byl jeden, dítě se nenarodilo.
Svatba kvůli adopci a holčička Anička
Zagorová se s Harapesem vzala. Podle jeho pozdější vzpomínky v pořadu 7 pádů Honzy Dědka nešlo primárně o romantický krok, tehdejší předpisy umožňovaly adopci prakticky jen manželským párům. Sňatek byl cestou k dítěti. Do jejich péče přišla asi čtyřletá holčička, které Harapes ve svém vyprávění říká Anička. Měli ji podle něj půl roku. Babička holčičky totiž požádala o svěření do vlastní péče. Podle tehdejších i dnešních pravidel platí, že pokud se ozve blízký příbuzný dítěte, soud o osvojení nemůže rozhodnout, dokud o jeho návrhu nerozhodne. Holčička odešla. „Najednou byl konec,“ řekla Zagorová. „A já si uzavřela celou tuto kapitolu.“
Dvojí zhroucení téhož snu
Nejde o jeden melodramatický moment, ale o vzorec: touha po dítěti narazila poprvé na tělo a medicínu, podruhé na právo a rodinné vazby cizího člověka. Obě rány přišly v produktivním věku, kdy Zagorová na veřejnosti budovala obraz bezstarostné popové hvězdy. Kontrast mezi tím, co viděli diváci, a tím, co prožívala doma, byl podle všeho propastný. Harapes později řekl, že po této zkušenosti Zagorovou „touha po dítěti přešla“. Zůstala bezdětná.
Pozdní stabilita po boku Margity
Kapitolu mateřství uzavřela, ale ne kapitolu blízkosti. Se Štefanem Margitou strávila téměř tři desetiletí. V rozhovoru pro Český rozhlas Dvojku v roce 2020 řekla: „Jsme spolu 29 let a jsme vlastně pořád spolu.“ Margita po její smrti v lednu 2023 vzkázal: „Hanku mám pořád doma.“ Dnes se nemoc, kterou trpěla, tedy PNH léčí cílenými monoklonálními protilátkami, od roku 2023 existuje i první perorální lék. Zagorová se narodila o půl století příliš brzy na to, aby jí medicína dokázala pomoct jinak než kortikoidy. Na načasování práva a rodinných vazeb cizí holčičky by ale nepomohla žádná doba.
SportyŽivě.cz
Právě teď
