Zvenku stará chalupa po prababičce, uvnitř úplně jiný svět. Maryška s manželkou stavěli v místech, kde po válce zbyly jen trosky

Herec Zdeněk Maryška a jeho žena Hana Středová postavili u Horní Plané dům, který vypadá jako šumavská chalupa z předminulého století. Jenže žádná chalupa tam předtím nestála, jen základy po usedlosti odsunutých Němců.

Zdroj fotografie: Nextfoto

Když se řekne stará chalupa po prababičce, člověk si představí generace, které si předávaly klíče od téhož domu. Tady to bylo jinak. Na pozemku u Horní Plané nad Lipnem nezůstalo po válce nic než kamenné základy a dlouhá zeď, pravděpodobně po někdejších stájích. Herec Zdeněk Maryška se Hanou Středovou nekupovali chalupu. Kupovali kus krajiny s jizvou a rozhodli se na ní postavit dům, který bude vypadat, jako by tam stál odjakživa.

Pozemek se sedmi vlastníky a jednou podmínkou

Samotný výkup byl administrativní dobrodružství. Pozemek patřil sedmi spolumajitelům a jednání o koupi nebylo jednoduché. Cena byla podle Maryškových slov nízká, ale papírování ji bohatě vyvážilo. K tomu přibyla podmínka: začít stavět do dvou let od podpisu. Žádné odkládání, žádné „jednou možná“. Buď postavíte, nebo o pozemek přijdete.

Maryška, absolvent JAMU a dlouholetý herec Divadla Na Jezerce, se živí na jevišti a v dabingovém studiu. Středová, která se profesně pohybuje mimo jiné v organizaci lékařských kongresů, převzala v projektu roli, která se ukázala jako klíčová: dohledávala, jak vypadaly původní statky v okolí Horní Plané. Právě ona zjistila, že místní usedlosti mívaly černé střechy. A právě na tomto detailu se nakonec shodli i s památkáři.

Zdroj fotografie: Nextfoto

Zvenku Šumava devatenáctého století

Výsledek zvenku působí přesvědčivě. Bílá fasáda, přírodní kámen, dřevěné prvky, černá střecha. Nic, co by v šumavském podhůří rušilo. Kdo projíždí kolem, netuší, že dům stojí teprve něco přes dvacet let. Záměr byl jasný od začátku: nestavět víkendovou chatu s plastovými okny a sedlovou střechou z katalogu, ale dům, který krajině vrátí to, co jí odsun a železná opona vzaly.

A právě v tom je podstata. Hornoplánsko patří k oblastem, které poválečný odsun německého obyvatelstva zasáhl nejhlouběji. Podle programu rozvoje města Horní Planá region dodnes nese důsledky přerušené kontinuity: zmizely celé vesnice, zanikly usedlosti, krajina se vylidnila. Blízkost železné opony pak na desetiletí uzavřela i to, co zbylo. Okolí rybníka Olšina, kam chalupa spadá, bylo dlouho jedním z nejodlehlejších koutů Šumavy. Maryškových dům tam nesupluje muzeum ani památník. Ale dělá něco, co má v pohraničí svou váhu: zaplňuje místo, kde předtím bylo prázdno.

Uvnitř jiný svět a loutkové divadlo pro vnoučata

Kdo překročí práh, ocitne se v prostoru, který se starým stavením nemá nic společného. Podlahové topení, krbová kamna, masivní dřevěné schodiště vedoucí do podkroví. Dřevo a přírodní kámen zůstávají i uvnitř, ale slouží komfortu, ne nostalgii. V podkroví jsou dvě samostatné ložnice, jedna z nich patří vnoučatům. Nejnápadnější kus v celém domě ale stojí v obývacím pokoji. Je to loutkové divadlo staré přes sto let.

Zdroj fotografie: Nextfoto

Maryška, který se pohybuje na jevišti celý profesní život, si ho pořídil jako funkční kus, ne exponát za sklem, ale divadlo, u kterého se hraje. V chalupě, která zvenku vypadá jako z devatenáctého století a uvnitř funguje jako současný domov, je to detail, který celý projekt vystihuje líp než jakýkoli popis. Pár dům užívá jako celoročně obyvatelný druhý domov. Střídají ho s bytem na pražském Pankráci a podle vlastních slov tam jezdí, „jak jen to jde“. Nejde o asketické chalupaření s kamny na dřevo a latrínou za rohem. Jde o plnohodnotné bydlení, které si jen zvenku bere šumavský kabát.

Co z toho plyne pro ostatní

Maryškových projekt není typická chalupářská rekonstrukce. Neměli co opravovat, na místě stály jen základy a kus zdi. Stavěli od nuly, s řemeslníky, s památkáři, s vizí, která šla proti proudu katalogových novostaveb. Rozpočet nikdy nezveřejnili, a bez něj je fér říct jen tolik: šlo o projekt výrazně složitější a náročnější než běžná kosmetická úprava staré chalupy. V krajině, kde po válce zmizely desítky usedlostí a s nimi i paměť místa, tenhle dům vědomě vytváří novou vrstvu. Nerekonstruuje minulost, nahrazuje ji. A dělá to tak přesvědčivě, že zvenku vypadá, jako by tam stál vždycky.