Ženy po něm šílely, pak přišly drogy a skončil na ulici. Michal Penk padl na dno, které si většina lidí nedokáže představit

Idol celého Československa, hity v rádiu, duety s Bartošovou, a pak kokain, pervitin, halucinace a pokus o sebevraždu při 200 km/h.

Zdroj fotografie: Nextfoto

Michal Penk byl ve druhé polovině osmdesátých let tím, čím se dnes nestane skoro nikdo: popovou hvězdou, po které šílely ženy od Aše po Košice. Supraphon ho dodnes popisuje jako „idol českých dívek a žen v celém tehdejším Československu“. Singly Odpusťte nám a Stíny zněly z každého rádia, megahit O bláznech přežil dekády, titulní píseň Má daleká k seriálu Chlapci a chlapi znal každý. A pak ticho. Skoro třicet let ticha, za kterým se skrýval příběh tak temný, že ho sám Penk dlouho nedokázal vyprávět nahlas.

Z pódia do tmy: jak rychle se sláva rozpadla

Penkova kariéra odstartovala raketově. Původně zpíval v úplně první sestavě kapely Lucie, ale brzy ho přetáhl Ladislav Štaidl do čistě popového mainstreamu. Zatímco Lucie se v devadesátých letech ustálila v ikonické sestavě, nasbírala deset Andělů a prodala stovky tisíc nosičů, Penk šel vlastní cestou, a ta ho zavedla na místa, kam by nikdo dobrovolně nevkročil.

Podle profilu Českého rozhlasu to začalo kolem roku 1993 marihuanou. O tři roky později přišel kokain. Po půl roce pervitin. V rozhovoru pro pořad Povídej na CNN Prima NEWS v létě 2023 Penk popsal, jak ho ke kokainu přivedlo prostředí známých na diskotéce. „Zmizely mi bariéry,“ řekl. A s bariérami zmizelo všechno ostatní: kariéra, vztahy, zdravý rozum.

Sám v roce 2021 přiznal, že od roku 1995 nestál na pódiu. Dvacet šest let. Celá jedna generace vyrostla, aniž by věděla, kdo Michal Penk je.

Halucinace, paranoia a náraz do zdi při dvou stovkách

Dno, o kterém Penk mluví, není metafora. Jsou to konkrétní věci: vidiny, slyšiny, paranoia. Stavy, kdy člověk nerozlišuje realitu od přízraků ve vlastní hlavě. A pak rok 1999, sebevražedný pokus. Jel podle vlastních slov asi dvě stě kilometrů v hodině, neodtočil volant do zatáčky a narazil do panelových desek. Přežil. Následovala operace páteře a zhruba tři čtvrtě roku v postroji.

Dostal se až k bezdomovectví. Přesnou délku tohoto období se nepodařilo spolehlivě ověřit; sám o něm mluví, ale konkrétní měsíce ani roky veřejně neupřesnil. Jisté je, že šlo o roky úplného zmizení. Žádné koncerty, žádná média, žádný kontakt s branží. Člověk, kterého znalo celé Československo, prostě přestal existovat.

Pro srovnání: jeho někdejší partnerka Iveta Bartošová prošla podobnou spirálou závislostí a psychických problémů. Její příběh ale skončil jinak; 29. dubna 2014 tragicky zahynula. Penk přežil. A právě v tom je zlom.

Cesta zpátky: Bible, syn a lidé, kteří neodešli

Obrat nepřišel jako blesk z čistého nebe. Podle rozhlasového profilu Penk mluví o síle, kterou našel v Bibli a v „rozhovorech s Bohem“. Praktičtější rovinu zlomu pojmenoval v roce 2023: klíčoví byli manažerka Hanka, muzikant Tomáš Waschinger (jeho starý spoluhráč z raných dob Lucie) a syn.

Zobrazit příspěvek na Instagramu

Příspěvek sdílený Michal Penk (@michal.penk)

Právě syn se stal nejsilnějším motivem. Penk si uvědomil, že ho kluk nikdy neviděl vystupovat. „Nechtěl jsem skončit jako troska,“ řekl. V roce 2023 prohlásil, že má život „opět ve vlastních rukou“. O přesné délce abstinence se spekuluje, ale doložitelná je dlouholetá čistota, a hlavně to, co následovalo.

Comeback, který není jednorázový výkřik

Tady je to, co Penkův příběh odlišuje od běžného bulvárního „zázraku comebacku“. Jeho návrat má ověřitelnou časovou osu a postupnou trajektorii, kterou jsme se v Redakci VIPŽivot rozhodli připomenout:

• 25. března 2023 – trojkoncert v Košicích, první velké veřejné vystoupení po letech, po boku Lucie a Škworu.
• 22. září 2023 – samostatný koncert na pražské Občanské plovárně v rámci Prague Open Air.
• 22. dubna 2024 – vystoupení v Obecním domě v Praze na akci Pop in Symphony.
• 25. dubna 2025 – klubový koncert v Ústí nad Labem, klub Kladívko.
• 9. a 10. prosince 2025 – O2 arena, výroční program Lucie 40 let, kde je výslovně uveden jako člen první sestavy.
• 7. února 2026 – Česko-Slovenský ples v Obecním domě, reprezentativní společenská akce.

Od malých sálů přes střední pódia až po O2 arenu. Žádný velký televizní restart, žádná reality show, žádná mediální exploze. Pomalé, systematické vracení důvěry: nejdřív sobě, pak publiku, pak pořadatelům.

Co zůstává z hitů a kde je dnes najít

Penkovy skladby z vrcholného období nikdy úplně nezmizely. Katalog na Supraphonline zahrnuje O bláznech, Bílou noc, Hlaď mě, Horší, když se neotevře padák i Odpusťte nám. Na Spotify a YouTube je jeho hudba rovněž dostupná. Jsou to písničky, které čtyřicátníci a padesátníci znají zpaměti, a které teď znovu zaznívají živě, zpívané hlasem člověka, který je málem nezpíval nikdy víc.

Penkův příběh není o jednom pádu a jednom zázračném vzkříšení. Je o osmi letech na drogách, dekádách mimo pódia a návratu, který trvá už tři roky a stále nabírá na síle. Nejsilnější na tom není samotné dno, ale fakt, že z něj někdo dokázal vyjít a zůstat nahoře.