Z koníčku na chorvatské Šoltě je značka s medailí z Londýna. Doležalová udělala z oleje rodinný byznys

Půllitrová lahev za 650 korun, vlastní číslo na etiketě a dvě stříbrné medaile z Londýna. Olivový olej Kláry Doležalové dávno přerostl rodinnou zásobu.

Zdroj fotografie: Nextfoto

Moderátorka Klára Doležalová s manželem Miodragem Maksimovićem objevili asi před osmnácti lety malý dalmatský ostrov Šolta. VIP život zaznamenal, že si ho zamilovali. Postavili tam dům, vraceli se rok co rok, a jednoho dne se naskytla možnost koupit zanedbaný olivový háj. Čtyřicet stromů, žádný podnikatelský záměr, jen chuť mít vlastní olej pro rodinu a přátele. Z těch čtyřiceti stromů je dnes osm set. Z rodinné zásoby je česká firma s e-shopem, číslovanými lahvemi a oceněním, které porotci udělují v Londýně. Příběh značky Olivový Ostrov ukazuje, jak vypadá cesta od koníčku k prémiovému mikropodniku, a proč trvala skoro dvě dekády.

Od zanedbaného háje k osmi stům stromům

Šolta nefiguruje na prvních stránkách turistických průvodců. Leží kousek od Splitu, má čisté moře, kamenitou půdu a olivovou tradici, která sahá do antiky. Právě sem se Doležalová s Maksimovićem začali vracet i mimo letní sezonu, kvůli stromům. K původním čtyřiceti olivovníkům postupně přikupovali další háje. Dnes rodina obhospodařuje přes pět hektarů a osm set stromů, z nichž některé mají podle oficiálního webu značky víc než tři sta let. Pěstování probíhá bez chemických postřiků a hnojiv, bez těžké mechanizace, zálivku obstarává dešťová voda.

Na sklizeň si berou místní zkušené farmáře a olivy lisují za studena ještě tentýž den přímo na ostrově. Dvě šoltanské odrůdy, Levantinka (místně zvaná Šoltanka) a Oblica, tvoří podle evropské specifikace šoltanského olivového oleje přes 95 procent tamních výsadeb a dávají oleji charakteristickou ovocnost s jemnou banánovou vůní a mírnější hořkostí. Formální česká společnost Olivový Ostrov, spol. s r.o., vznikla 16. listopadu 2021. Teprve tehdy se z let soukromé výroby stal veřejně dostupný produkt s vlastním e-shopem a obchodními podmínkami registrovanými v Česku.

Zobrazit příspěvek na Instagramu

Příspěvek sdílený Klára Doležalová (@klarkadolezalova)

Dvě stříbra z Londýna, a nejen ta

Medaile z Londýna zní marketingově, ale výsledky jsou dohledatelné přímo v oficiálních seznamech London International Olive Oil Competitions 2023. Olive Island tam získal stříbrnou medaili v kategorii Quality Awards za kvalitu oleje a druhou stříbrnou v kategorii Packaging – Label Awards za design balení. Londýn přitom nebyl první externí validací. Už v roce 2013 si značka přivezla uznání z New Yorku. A v roce 2024 přibyla další obalová cena z dubajské soutěže Dubai International Taste Awards, kde je u Olive Island výslovně uvedeno studio SOMA DESIGN jako autor obalu. Temně zelené lahve navrhl chorvatský produktový designér Željko Paulić, a právě vizuální stránka se opakovaně ukazuje jako součást hodnoty, kterou značka prodává. Nejde jen o obsah, ale i o to, jak lahev vypadá na stole.

Kolik oleje, za kolik peněz

Starší veřejně dostupný údaj z roku 2019 mluví o produkci kolem 700 litrů ročně. Při půllitrových lahvích to znamená zhruba 1 400 kusů za sezonu, každý s vlastním pořadovým číslem. Novější přesné číslo jsme nenašli, ale objem jasně odpovídá butikové, nikoli průmyslové výrobě.

Aktuální ceny na oficiálním e-shopu vypadají takto:

• Základní „Luxusní prémiový olej“ (0,5 l): 650 Kč
• Dárkové balení v designové tašce: 700 Kč
• Luxusní dárkové balení v tubusu: 750 Kč
• Letní promo set 2+1: 1 300 Kč

U českého partnera KC Rulc stojí totéž půllitrové balení 849 korun. Jednoduchá redakční kalkulace: kdyby se celých 700 litrů prodalo v základní ceně 650 korun za půl litru, hrubý maloobchodní příjem by činil asi 910 tisíc korun ročně. Po odečtení nákladů na péči o háje, sklizeň, lisování, balení, dopravu z Chorvatska a provoz e-shopu je zřejmé, že tohle není cesta k rychlému zbohatnutí. Je to prémiový řemeslný projekt, kde marže živí provoz, ne luxusní životní styl.

Zdroj fotografie: Nextfoto

Celebrita, nebo olivářka?

Otázka je legitimní. Trh zná dost příkladů, kdy známé jméno propůjčí tvář produktu, který nikdy nevidělo vznikat. Doležalová s Maksimovićem ale jezdí na Šoltu i v zimě, osobně se účastní sklizně, olej se lisuje a stáčí přímo na ostrově. Českou obchodní a logistickou stránku kryje registrovaná firma; prodávající není plátcem DPH, což samo o sobě potvrzuje, že jde o malý objem podnikání. Provozní model se dá rozdělit jednoduše: ostrovní strana řeší stromy, sklizeň a lisování, česká strana prodej a distribuci. V rozhovoru pro Super.cz z roku 2024 Doležalová zmínila, že starší dcera by „možná jednou“ mohla firmu vést; zatím ale jde o výhled, ne o potvrzenou generační výměnu.

Proč zrovna Šolta

Chorvatsko má desítky ostrovů s olivovými háji. Šolta ale nabízí kombinaci, která hraje ve prospěch autenticity: není přelidněná turisty, má čistou půdu bez průmyslové zátěže a olivovou tradici sahající staletí zpátky. Evropská unie jí přiznala chráněné zeměpisné označení pro olivový olej; to není formalita, ale potvrzení specifického terroir, kde klima, odrůdy a způsob zpracování dávají oleji rozpoznatelný charakter.

Doležalová to v rozhovoru pro Forbes popsala jako „lásku na první pohled“. Po dvaceti letech, osmi stech stromech a dvou londýnských stříbrech to vypadá spíš jako dlouhý, trpělivý vztah. A právě ta trpělivost, ne jméno na etiketě, je to, co z Olivového Ostrova dělá značku, která má důvod existovat.