Kluci se smáli jejímu obočí i chloupkům na zádech, v časopisech jí říkali baculka. Podzimková teď promluvila o svém těle

Herečka Eva Podzimková v rozhovoru popsala, jak ji v pubertě trápilo srostlé obočí, chloupky na zádech a časopisová měřítka, podle nichž byla „baculka“ i velikost 38.

Zdroj fotografie: Nextfoto

Na vzhledu záleží každému, i když se možná tváří, že je nad věcí. Jakákoli kritika okolí může zabolet. VIP život zaznamenal, že s tím svého času bojovala i herečka Eva Podzimková. Bylo jí kolem třinácti, tělo se měnilo a ona nevěděla, koho se zeptat. Doma se o takových věcech moc nemluvilo, takže odpovědi hledala v časopisech. Ty jí nabídly jedinou verzi krásy, štíhlou, hladkou, bezchybnou. Všechno ostatní bylo odchylka. Kluci ve třídě si všimli srostlého obočí a chloupků na zádech. Smáli se. A ona si to zapamatovala na dvacet let. V aktuálním rozhovoru pro Marianne Talk teď Podzimková celý ten příběh otevřela a postavila vedle něj docela jinou optiku.

Puberta pod diktátem kiosku

Eva Podzimková, narozená 3. února 1990 a dříve známá pod jménem Eva Josefíková, popisuje dospívání v éře, kdy ženské časopisy fungovaly jako hlavní arbitr toho, co je normální. Diplomová práce Univerzity Karlovy, která analyzovala české lifestylové magazíny Marianne a Svět ženy, potvrzuje, že ideál krásy v nich byl pevně svázaný se štíhlostí. Podzimková to formuluje ještě ostřeji: v tehdejších médiích se za „baculku“ označovaly i dívky s konfekční velikostí 36 nebo 38. Nejde tedy o to, že by jí někdo konkrétně říkal baculka do očí. Šlo o normu, která označovala za nadměrné prakticky každé běžné tělo.

K tomu přidejte spolužáky, kteří si vzali na mušku právě to, co se do normy nevešlo. „Mám krásné husté vlasy, tak to k tomu patří,“ komentuje dnes herečka srostlé obočí a ochlupení na zádech s klidem, který v patnácti neměla. Tehdy to byl materiál na posměch. Informace o tom, že tělesné změny v pubertě jsou normální, doma nedostala, a časopisy jí nabídly jen srovnání, ve kterém prohrávala.

Dva porody a slovo „zázrak“

Zlom přišel postupně, ale dva porody ho výrazně urychlily. „Vážím si těla, které mi bylo dáno,“ říká Podzimková v rozhovoru. Po dvou dětech mluví o těle jako o zázraku, ne v ezoterické rovině, ale s konkrétním údivem nad tím, co všechno dokáže. Za důležité považuje cítit se dobře, ne podléhat trendům a unifikovanému vzhledu. Zajímavější než samotné sebepřijetí je ale to, co z něj vyplývá pro její dcery. Podzimková popisuje model výchovy, který je přesným opakem toho, co sama zažila. Doma se o těle mluví otevřeně. Děti se mohou kdykoli na cokoli zeptat.

Od kiosku k feedu: tlak nezmizel, jen zrychlil

Bylo by pohodlné říct, že éra časopisového diktátu skončila. Neskončila, přestěhovala se. Rozdíl mezi generací kiosku a generací feedu není v tom, že tlak na dívčí tělo zmizel, ale že se z jednosměrného časopisového diktátu stal nepřetržitý, interaktivní a algoritmicky řízený provoz. Čísla to dokládají tvrdě. Podle mezinárodní studie WHO/HBSC vykazuje 11 % adolescentů problematické užívání sociálních médií a téměř 30 % dospívajících se cítí „příliš tlustých“, častěji dívky.

V českém prostředí je situace konkrétní: výzkum na vzorku 9 441 českých adolescentů zachytil zkušenost s online body shamingem u více než čtvrtiny teenagerů. Když útoky mířily na fyzickou konstituci, negativní reakce byly až jednadvacetkrát pravděpodobnější než u jiných forem posměchu. A pozor, ani pochvala nemusí být ochranná. Experimentální studie Masarykovy univerzity na 613 českých adolescentech ukázala, že i pozitivní komentáře k atraktivním tělům na sociálních sítích zvyšovaly u dívek nespokojenost s vlastním tělem. Body-positive obsah, který měl být protiváhou, má podle další české studie jen omezený efekt. Algoritmus zkrátka není terapeut.

Zobrazit příspěvek na Instagramu

Příspěvek sdílený Eva Podzimková (Josefíková) (@je_podzimkova)

Co z toho vyplývá pro rodiče

Podzimková není psycholožka ani influencerka zaměřená na sebepřijetí. Je to herečka, která v rozhovoru řekla nahlas něco, co řada rodičů řeší potichu. Její přístup (otevřený rozhovor, bezpečný prostor doma, jazyk přijetí místo jazyka hodnocení) přitom odpovídá tomu, co doporučují i odborné instituce.

UNICEF i Americká akademie pediatrů shodně radí:

• Mluvit o pubertě otevřeně a včas, ještě než dítě začne hledat odpovědi samo.
• Oceňovat dítě i mimo vzhled, za to, co umí, co ho baví, jak se chová.
• Nezesměšňovat cizí ani vlastní tělo, a to ani v žertu.
• Společně pojmenovat, že feed není férové zrcadlo reality.
• Sledovat varovné signály: změny v jídle, vynechávání jídel, posedlost vahou, skrývání těla, vyhýbání se škole nebo pohybovým aktivitám.
• Při delším dopadu zapojit odborníka, školního psychologa nebo terapeuta.

Věta „jsou tak akorát“ nezní jako revoluční pedagogický objev. Ale v kontextu generace, která vyrostla na časopisech s jedinou povolenou velikostí, je to vědomá volba jiného jazyka.

Film, který se vrací do dětství

Rozhovor pro Marianne Talk nevznikl ve vzduchoprázdnu. Podzimková v něm zároveň představuje svou novou roli ve filmu Po večerce režiséra Dana Pánka, který vstupuje do kin 25. června. Hraje v něm Anežku Svobodovou, někdejší táborovou lásku hlavního hrdiny, kterého ztvárnil Vladimír Polívka. Podle oficiální synopse distributora DONART jde o romantickou komedii o návratu do tábora dětství a šanci na nový začátek. Souběh je těžko náhodný: herečka mluví o pubertálním studu a zároveň propaguje film, jehož jádrem je návrat k mladšímu já. Jedno posiluje druhé.