Obličej mě živí, řekla Kostková. Před padesátkou přiznala zákroky v obličeji, nechala si dělat víčka

Tereza Kostková v knižním rozhovoru otevřeně popsala, co všechno nechává dělat se svým obličejem, a hlavně proč. 14. června jí bude padesát.

Zdroj fotografie: Nextfoto

Herečka a moderátorka nepřišla s dramatickým odhalením. Přišla s vysvětlením. V knize Tereza Kostková od Václava Žmolíka, která vyšla 7. května v edici Řekla bych nakladatelství Albatros Media, mluví o estetických zákrocích jako o údržbě pracovního nástroje. Obličej, který je každý den v televizi, na jevišti, na plakátech. „Živím se obličejem, a tak o něj pečuji,“ říká v pasážích, které přinesly české bulvární i zpravodajské servery. Nejde jí o to vypadat na třicet. Jde jí o to, aby obličej fungoval, aby se na něm dala číst emoce, aby mimika zůstala živá, aby kamera neviděla únavu tam, kde žádná není.

Čtyři procedury, žádné velké řezání

Z citací knižního rozhovoru vyplývají čtyři konkrétní věci, které Kostková přiznává: laserová operace dolních víček, radiofrekvenční vlny (sama to s nadsázkou nazývá „mandl“), kyselina hyaluronová aplikovaná jako Profhilo Structura a ošetření vlastní obohacenou krevní plazmou. Žádný lifting, žádné objemové výplně do rtů či lícních kostí, žádná proměna rysů.

Právě tady vede svou hranici. Velké plastické zákroky podle ní vysílají „sdělení o nepřijetí stárnutí“. Ona chce něco jiného, stárnout, ale mít to pod kontrolou. Udržet texturu pleti, hydrataci, pružnost kůže kolem očí. Zachovat si tvář, doslova i přeneseně.

Není to přitom nový postoj. Už v roce 2012 v rozhovoru pro Blesk mluvila o operativním odstranění povadlých spodních víček a o galvanické péči o pleť. Tehdy zmiňovala i pravidelný běh, nekuřáctví a minimální alkohol. Dnešní výčet procedur je širší, filozofie zůstává stejná.

Co přesně ty procedury znamenají, a kolik stojí

Pro čtenářku, která zvažuje podobnou péči, má smysl vědět, o čem je řeč, proto jsme se o tuto problematiku v Redakce VIPŽivot blíže zajímali. Blefaroplastika dolních víček je chirurgický zákrok, při němž lékař řeší nadbytečnou kůži, tukové váčky nebo povolené struktury pod okem. Moderní techniky kombinují klasický řez, s CO₂ laserem, který zpevňuje a vyhlazuje kůži. Podle plastického chirurga Ondřeje Měšťáka patří plastiky víček v Česku k nejčastějším estetickým operacím vůbec.

Cenově se dolní víčka pohybují od necelých 9 000 Kč za jedno oko na Bulovce přes zhruba 20 500 Kč v Perfect Clinic až po 24 500 Kč v klinice Esthé. Neinvazivní procedury jsou levnější, ale opakují se:

• Radiofrekvenční ošetření víček (EndyMed PRO): od 2 800 Kč, celý obličej s podbradkem kolem 5 500 Kč
• Plazmaterapie (vlastní krevní plazma): 6 500 až 8 900 Kč za ošetření
• Profhilo Structura: 12 900 Kč za aplikaci

Zobrazit příspěvek na Instagramu

Příspěvek sdílený Tereza Kostková (@terakost)

Profhilo Structura je novější formulace vysoce koncentrované nezesíťované kyseliny hyaluronové. Podle výrobce IBSA působí v hlubších vrstvách a cílí na obnovu tukové tkáně, která s věkem ubývá. Není to klasická výplň, nezvětšuje objem, ale hydratuje a remodeluje tkáň zevnitř. Radiofrekvenční vlny zase fokusovaným teplem stimulují tvorbu kolagenu. Obojí vyžaduje opakování, obojí je záležitost samoplátce.

Dohromady to není „drobná kosmetika“. Při kombinaci procedur a pravidelném opakování jde ročně o desítky tisíc korun.

Proč je to v Česku pořád téma

Kostková mluví o estetické medicíně s přímočarostí, která v českém prostředí není samozřejmá. Plastický chirurg Lukáš Šimko v rozhovoru pro Deník N popisuje přetrvávající stigma; i mediálně známé klientky podle něj často veřejně popírají, že cokoli podstoupily. Kvalitní úpravu prý poznáte tak, že ji nepoznáte. A právě proto se o ní nemluví.

Kostková jde proti tomuto proudu. A dělá to ve chvíli, kdy jí za pár týdnů bude padesát. „Trvalo mi 50 let, než jsem se přestala obhajovat,“ řekla v rozhovoru kolem vydání knihy. Věk je podle ní „obrovská výhoda“; člověk ví, co chce, a nemusí nikomu vysvětlovat proč.

Podle nás je nejzajímavější právě tento posun. Nejde o zpověď typu „podívejte, co jsem si nechala udělat“. Jde o jasný vzkaz: péče o obličej je pro herečku totéž co pro sportovce rehabilitace. Pracovní nástroj potřebuje údržbu. A přiznat údržbu neznamená přiznat slabost.

Pro koho to má smysl, a pro koho ne

Procedury, které Kostková popisuje, jsou v Česku běžně dostupné. Nabízejí je desítky klinik od Prahy po krajská města. Ale „dostupné“ neznamená „vhodné pro každého“. Radiofrekvenční ošetření má kontraindikace: kardiostimulátor, kožní onemocnění v místě ošetření, těhotenství. Plazmaterapie se nedoporučuje při onkologických či autoimunitních onemocněních. A u chirurgické blefaroplastiky rozhoduje individuální stav víček, ne přání vypadat jako někdo jiný.

Měšťák opakovaně doporučuje vybírat pracoviště podle atestace lékaře (plastická chirurgie nebo dermatologie), konzultovat na více místech a dívat se na výsledky před a po. Trend v estetické medicíně se přitom posouvá stejným směrem, jaký Kostková popisuje: méně radikálních změn, více postupné údržby, důraz na přirozenost.

Kniha Tereza Kostková má 240 stran a estetické zákroky jsou jen jednou z kapitol. Mluví se v ní o pochybnostech, vztazích, ceně za kariéru i o tlaku na dokonalost. Víčka jsou detail. Odvaha mluvit o nich nahlas, to je příběh.