Zelenková dělala vše, aby se o poměru se Štaidlem nikdo nedozvěděl. On si pak vybral Bartošovou a láska skončila

Jedenáct let tajného vztahu, jedno až dvě setkání týdně a ani slovo na veřejnosti. Jitka Zelenková svůj poměr s Ladislavem Štaidlem střežila tak důsledně, že o něm promluvila až poté, co ho otevřel on sám.

Zdroj fotografie: Nextfoto

Legendární zpěvačce Jitce Zelenkové je šestasedmdesát a vypadá skvěle. VIP život zaznamenal, že když začal její románek s Ladislavem Štaidlem bylo jí pětadvacet a šestatřicet, když přišel krach. Mezi tím celá jedna éra české populární hudby, stovky koncertů po boku Karla Gotta, zájezdy po Evropě i za oceán a vztah, o kterém nesměl vědět nikdo. Zelenková nastoupila k Orchestru Ladislava Štaidla v roce 1973 jako sólistka. O dva roky později se z profesního partnerství stal milostný poměr. Trval od roku 1975 do roku 1986 a zpěvačka ho ve své autobiografii Sem tam popsala jako „velikou a šťastnou lásku“. Jenže šťastná láska měla jednu podmínku: absolutní mlčení.

Jednou týdně, výjimečně dvakrát

V Praze se vídali zpravidla jednou za týden, občas dvakrát. Hlavní prostor pro vztah poskytovala turné, hotely, zákulisí, cizí města, kde je nikdo neznal. Zelenková nikdy nepostavila Štaidla před ultimátum. Nevyžadovala, aby opustil manželku. Neptala se, kdy přijde řada na ni. „Jedenáct let jsem trpěla. A krásně!“ shrnula později v rozhovoru pro časopis Paní domu. Utajení fungovalo tak dokonale, že první veřejné přiznání přišlo až v roce 2003, a ani tehdy z její strany. Štaidl vztah popsal ve své autobiografii Víno z hroznů. Teprve poté Zelenková potvrdila, co se odehrávalo za zavřenými dveřmi. Sama opakovaně říkala, že bez jeho knihy by o poměru nikdy veřejně nepromluvila.

Práce, moc a příchod mladší hvězdy

Mediální zkratka zní jasně: Štaidl si vybral Bartošovou. Realita, jak ji popisuje Zelenková, je složitější. Vztah podle ní vyhasínal postupně. Štaidl měl i jiné milenky, ona to věděla. Klíčový zlom ale přinesl spor o práci. Koncem osmdesátých let Štaidl připravoval nový program, v němž měla Zelenková zpívat společně s Ivetou Bartošovou a Michalem Penkem. Zelenková odmítla. Nechtěla obětovat pozici, kterou si za čtrnáct let u orchestru vybudovala. „Se vším jsem skončila,“ popsala ten moment v rozhovoru pro Blesk.

Zdroj fotografie: Nextfoto

Rozchod přišel asi rok před jejím definitivním odchodem z kapely v roce 1987. Pak spolu dlouhé roky nemluvili. Ironií příběhu je, že to byla právě Zelenková, kdo Bartošovou profesně nasměroval ke Štaidlovi. Iveta hledala nové zázemí po odchodu od Janečkova okruhu a Zelenková jí poradila, kam jít. Zda Bartošová znala intimní historii své předchůdkyně, není z dostupných zdrojů jasné. Bartošová se pak stala Štaidlovou další velkou etapou, profesní i partnerskou.

Písně jako šifrovaný deník

Zelenková dnes otevřeně přiznává, že řada jejích největších hitů vznikla jako přímý odraz vztahu se Štaidlem. Jmenuje Zázemí, Ty mi smíš i lhát, Kdybys byl sám i Smůla bude v tom. Každá z těch písní nesla konkrétní epizodu: touhu, rezignaci, naději, rozloučení. Posluchači je brali jako milostné balady. Byly to milostné balady. Jen nikdo nevěděl, o kom. Právě tenhle most mezi soukromým příběhem a veřejnou tvorbou dělá ze Zelenkové zajímavější postavu, než jakou nabízí bulvární rámec „kdo komu přebral muže“. Její písně fungovaly jako šifrovaný deník, který celá země poslouchala, aniž by tušila, co čte.

Zdroj fotografie: Nextfoto

Svobodný pták bez lítosti

Dnes, kdy Zelenková slaví šestasedmdesáté narozeniny, mluví o Štaidlovi smířlivě. „Nelze si věčně připomínat staré rány, proto mám dneska dobré vztahy i se svými bývalými láskami,“ řekla v rozhovoru pro Náš REGION. Zároveň odmítá, že by Štaidl byl její jedinou životní láskou. Připomíná i další důležité vztahy, včetně sedmiletého soužití s Milošem Uherem, „horalem z hor“, kterého přestěhovala z Harrachova do Prahy a který tam přišel o práci i přátele.

Partnera dnes nehledá. „Bez chlapa jsem dobrovolně a ráda. Mám svobodnou duši,“ prohlásila před pár lety. Není v tom hořkost ani póza. Je v tom bilance ženy, která jedenáct let milovala muže, jehož nemohla mít, a rozhodla se, že to nebude definovat zbytek jejího života. Štaidl zemřel v roce 2020. Zelenková zpívá dál. A písně, které kdysi psala jako šifry pro jednoho člověka, dnes patří všem, i těm, kdo jejich skutečný příběh nikdy neznali.