Skopal považuje mobilní telefon za zlo, místo něj používá pevnou linku. Původně chtěl být učitel, nakonec ho chytlo jeviště

Svatopluk Skopal oslavil 28. května své 75 narozeniny. Půl století strávil na prknech Divadla na Vinohradech, a celou tu dobu bez mobilu v kapse.

Zdroj fotografie: Nextfoto

Když mu někdo zavolá, dozví se to, až se vrátí domů. Na komodě bliká záznamník, Svatopluk Skopal si poslechne vzkaz a zavolá zpět z pevné linky. Takhle to funguje roky. Ne proto, že by neuměl zacházet s dotykovou obrazovkou, ale proto, že samotná představa neustálé dosažitelnosti ho dusí. „Hororová představa,“ popsal jednou situaci, kdy si člověk vyrazí na procházku u chaty a v kapse mu začne zvonit telefon. Vadí mu i to, co mobil dělá s hlavou, i když je vypnutý: člověk přemýšlí, kdo asi volal. Skopal tohle odmítl řešit. A odmítá to dodnes, v pětasedmdesáti, se stejnou samozřejmostí jako před patnácti lety.

Pevná linka jako profesní filtr

Herec sám přiznává, že ho tento postoj něco stojí. Část dabingových zakázek mu nejspíš proklouzla mezi prsty; v dabingu se obsazuje rychle, často na poslední chvíli, a kdo nezvedne, toho přeskočí. Jenže Skopal to bere jako přirozenou selekci. Práce, která za to stojí, si ho podle jeho slov najde i přes záznamník. A fakta mu dávají za pravdu: bez mobilu dostal Josefa Dvořáka ve Vyprávěj, roli, která z něj udělala tvář jednoho z nejúspěšnějších českých seriálů vůbec. Pět řad, Zlatá nymfa z Monte Carla, ceny TýTý. A to všechno s pevnou linkou na komodě.

Podle nás nejde o výstřednost, ale o důsledně uplatňovanou logiku: kdo chce mít kontrolu nad tempem své práce, nemůže být permanentně k dispozici. Skopal si tím zúžil okruh nabídek, ale zároveň si vyfiltroval projekty, které respektují jeho způsob práce.

Z Kutné Hory přes Provázek na Vinohrady

Narodil se 28. května 1951 v Kutné Hoře a původně uvažoval o pedagogice. Přesné důvody, proč ho lákalo učitelství, veřejně nikdy podrobně nerozebíral. Jisté je, že nakonec zamířil na JAMU do Brna, kde v roce 1973 absolvoval. A tam přišel zlom, ne ve třídě, ale na jevišti.

V Brně tehdy vznikalo Divadlo Husa na provázku. Generační parta, intenzivní zkoušení, rychlý sled premiér. Skopal tam za tři roky odehrál osm premiér a sám později řekl: „To mě teprve chytlo herectví.“ Nešlo o abstraktní rozhodnutí, ale o pohlcení konkrétním prostředím, parťáky, režiséry, rytmem divadla, které se teprve rodilo.

V roce 1976 přešel do Divadla na Vinohradech. A zůstal. Letos je to přesně padesát let. Půl století v jednom souboru, v české divadelní krajině číslo, které nemá moc konkurentů.

Zdroj fotografie: Nextfoto

Vyprávěj versus Bratři a sestry

Televizní diváci si ho zafixovali jako tatínka Dvořáka z Vyprávěj. Skopal u toho seriálu oceňoval jednu věc, která přesně odpovídá jeho naturelu: dostal dopředu dvacet dílů scénáře. Mohl si postavu vystavět do detailu, věděl, kam se Josef Dvořák vyvíjí, co ho čeká. Dřív mu prý nabízeli seriály, kde mu nedali přečíst ani jeden díl. Na to nikdy nepřistoupil.

V září 2025 se pak vrátil před kameru v seriálu Bratři a sestry na TV Nova, přestože předtím avizoval, že už nechce natáčet. Roli dědy Rudy Nekudy přijal z osobních důvodů: podobná povaha, vlastní zkušenost s operacemi a kulháním, určitá nevrlost a tvrdohlavost, kterou v postavě poznal. Méně historická stavba role, více osobní souznění.

Nova ho v kampani řadila mezi „legendy“ posilující seriál. Jenže Bratři a sestry nedosáhli na fenomén Vyprávěj. Premiéra přilákala 580 tisíc diváků starších patnácti let, pozdější díly klesaly ke čtyřem stům tisícům a seriál skončil dřív, než se původně plánovalo. Skopalův casting byl plusem pro image projektu, ne pákou, která by převrátila divácký osud celého seriálu.

Stará škola jako pracovní metoda

Označení „stará škola“ u Skopala neznamená nostalgii. Znamená konkrétní sadu požadavků: znát oblouk postavy dopředu, mít čas na přípravu, pracovat v souboru, důvěřovat režisérovi. Žádná operativa na poslední chvíli, žádná sebeprezentace na sociálních sítích, žádné permanentní vyjednávání přes telefon. Dnešní seriálová praxe je flexibilnější, rychlejší a počítá s větší osobní dostupností herců. Skopal do tohoto tempa nikdy nevstoupil, a přesto hraje.

Pětasedmdesát let, padesát sezon na Vinohradech, záznamník, který bliká na komodě. A role, které si ho vždycky našly samy.