Tatínka zavřeli na 15 let, maminka zkolabovala. Těhotná Bohdalová pak živila celou rodinu

Jiřina Bohdalová porodila dceru Simonu jen pár hodin poté, co jejího otce odsoudili za napomáhání k velezradě. Bylo jí pětadvacet a z ničeho nic se musela starat o celou rodinu.

Zdroj fotografie: Nextfoto

Dnes ji veřejnost zná jako nedotknutelnou ikonu české zábavy, ženu s desítkami filmových rolí, ostrovtipem a pověstnou šetrností. VIP život zaznamenal, že kořeny té pracovitosti i opatrnosti k penězům nesahají v případě herečky Jiřiny Bohdalové do hvězdných let. Sahají do roku 1954, do soudní síně, kde padl patnáctiletý trest pro jejího otce Františka, a do porodnice, kam ji odvezli téhož dne. Příběh, který se za ikonickým úsměvem skrývá, je příběhem mladé těhotné ženy, jež se přes noc stala živitelkou domácnosti rozvrácené komunistickým režimem.

Otec, který ukrýval ministra exilové vlády

František Bohdal nebyl žádný drobný přestupce. Podle později odtajněných dokumentů a potvrzení Ministerstva obrany ukrýval Ladislava Feierabenda, předválečného ministra zemědělství a za války ministra financí Benešovy londýnské exilové vlády, který se po únoru 1948 opět pokusil o emigraci. Bohdal mu pomáhal na útěku a zároveň přechovával zbraně a munici pro odbojovou skupinu. V očích padesátkového režimu to znamenalo jediné: napomáhání k velezradě.

Rozsudek zněl na patnáct let. František Bohdal nakonec strávil za mřížemi sedm let, než ho v roce 1960 propustila amnestie prezidenta Novotného. O tom, co prožil, doma po návratu prakticky nemluvil, podle některých svědectví i kvůli podepsané mlčenlivosti. Až v roce 2016 byl in memoriam uznán účastníkem třetího odboje. Stát, který ho kdysi zavřel, tím zpětně přiznal, že jeho čin nebyl zradou, ale protikomunistickým odporem.

Zdroj fotografie: Nextfoto

Den, kdy se všechno zlomilo

Jiřina Bohdalová v roce 1954 studovala na DAMU a čekala první dítě. Pak přišel rozsudek nad otcem. Rodina se existenčně i psychicky zhroutila. Matka Marie byla po zásahu režimu těžce zasažena a Jiřina se o ni musela začít starat. Na starosti měla i mladší sestru Jaroslavu. A jen několik hodin po vynesení rozsudku přišla na svět dcera Simona, předčasně, jako by i její příchod poznamenala tíha toho dne.

Z pětadvacetileté studentky se přes noc stala hlava domácnosti o čtyřech lidech: matka, sestra, novorozenec a ona sama. Studium na DAMU přerušila. Brala všechno, co přišlo: herecké záskoky, příležitostné práce, cokoli, co přineslo peníze. Přesnou skladbu jejích tehdejších příjmů neznáme, sama ale opakovaně říkala, že herectví pro ni v té době nebylo snem, nýbrž obživou.

Šest let v pasti mezi prací a strachem

Nejtěžší fáze trvala zhruba od roku 1954 do roku 1960. Šest let, během nichž Bohdalová dokázala nejen uživit rodinu, ale i dokončit DAMU; diplom získala v roce 1957. Klíčovou roli v rozjezdu její profesní dráhy sehrál Jan Werich, který jí nabídl angažmá v Divadle ABC. Nešlo jen o uměleckou příležitost. Bylo to záchranné lano. Malá Simona mezitím trávila část dětství u babičky, protože matka prostě musela pracovat.

Zdroj fotografie: Nextfoto

Státní bezpečnost se navíc Bohdalovou pokoušela získat ke spolupráci, právě přes situaci uvězněného otce. Po jeho propuštění v roce 1960 vyhodnotila StB další kontakty jako neperspektivní. Otec se vrátil domů. Mlčel. A Jiřina konečně nemusela být jedinou oporou rodiny. Její zkušenost přitom nebyla ojedinělá. Jak dokumentuje spolek Dcery 50. let, represí nebyl zasažen jen odsouzený, ale celá jeho rodina: děti čelily šikaně ve škole, manželky ztrácely práci, přístup ke studiu se komplikoval. Bohdalová patřila mezi ty, kteří se navzdory systémovému tlaku nepodlomili.

Ikona, která si pamatuje hlad

Když dnes média píšou o Bohdalové, zmiňují její šetrnost, domácí vaření, chalupu, pracovní režim. Žádný okázalý luxus. Žádné celebritní manýry. Podle nás to není náhoda ani póza. Je to otisk šesti let, kdy každá koruna rozhodovala o tom, jestli rodina vyžije. V knize Můj život mezi slzami a smíchem i v dokumentu České televize Tajemství rodu se k padesátým letům vrací, byť s viditelným odstupem. Nad některými archivními dokumenty prý „zírala s otevřenou pusou“ a přiznala, že by některé věci raději nevěděla.

Otcovo mlčení po návratu z vězení pro ni bylo bolestivé ještě po desetiletích, a zároveň srozumitelné. Sama řekla, že když pustili tátu z kriminálu, patřilo to k jejím největším životním štěstím. Jedním dechem ale dodávala, že člověk musí být pokorný a zodpovědný nejen k sobě, ale i k druhým. Věta, která zní jako fráze, dokud si nepřečtete, odkud přichází. Jiřina Bohdalová nevstoupila do českého showbyznysu jako hvězda. Vstoupila do něj jako mladá matka, která potřebovala zaplatit jídlo pro čtyři lidi. Že se z ní stala legenda, je důsledek talentu. Že nikdy nepřestala pracovat, je důsledek roku 1954.