Syn Žilkové den co den čekal, že oslepne. Žádný důvod k tomu neměl, přesto ho strach neopouštěl celé měsíce

Vincent Navrátil v televizním pořadu popsal, jak ho bolely oči, a hlava z toho vyrobila přesvědčení, že přichází o zrak. Lékaři žádný nález nepotvrdili.

Zdroj fotografie: Nextfoto

Bylo 12. listopadu 2023 a herec seděl naproti Honzovi Dědkovi v jeho 7 pádech. Mluvil o tom, že se „momentálně bojí, že za dva dny oslepne“, a vzápětí dodal, že každý den má jinou chorobu. Nebyla to nadsázka komika, který si dělá legraci z vlastních tiků. Navrátil popisoval mechanismus, který mu komplikoval běžné fungování už od dětství, obsedantně-kompulzivní poruchu propojenou s hypochondrií. Strach ze slepoty byl jen jednou z epizod, která se cyklicky vracela a měnila podobu.

Když mozek ignoruje logiku

Podstata Vincentova problému nespočívala v očích. Spočívala v tom, jak jeho mysl zpracovávala drobné tělesné signály. Bolest očí, běžný příznak únavy nebo napětí, se v hlavě proměnila v katastrofický scénář: přicházím o zrak. Odborně se tomu říká hypochondrická porucha. Národní zdravotnický informační portál ji definuje jako déletrvající úzkostné sebepozorování, při kterém člověk chybně vykládá i nepatrné příznaky jako důkaz vážné nemoci.

Nejzrádnější na tom je paradox: postižený zpravidla ví, že jeho interpretace nedává smysl. Ví to racionálně. A přesto mu vtíravá myšlenka řídí den. U Vincenta se to projevovalo i na zdánlivě banálních úkonech, veřejně popsal rituál při zamykání dveří, kdy si musí nahlas potvrdit, že zamkl, a dělá u toho zvuky. Sám přiznal, že okolí je z něj „na nervy“.

Hranice mezi obavou a poruchou

Dvojí kontrola, jestli je zamčeno, je normální. Většina lidí to občas udělá. Problém začíná ve chvíli, kdy se rituál stane podmínkou pro to, aby člověk vůbec odešel z domu, a kdy se vtíravé myšlenky opakují tak intenzivně, že narušují práci, vztahy, spánek. Redakce VIPŽivot se zajímala o statistky týkající se této choroby.

Podle mezinárodních odhadů, se kterými pracují i čeští odborníci, trpí OCD celoživotně 2–3 % populace. U hypochondrické poruchy uvádějí učebnicové materiály Psychiatrické kliniky 1. LF UK rozmezí 3–13 %. Přesná česká čísla ale neexistují. To neznamená, že jde o vzácnost. Znamená to, že se o tom málo mluví, a ještě méně měří.

Zobrazit příspěvek na Instagramu

Příspěvek sdílený Vincent Navratil (@vincentnavratil)

Vincent patří mezi ty, kdo promluvili nahlas. A právě kontrast mezi jeho veřejnou personou (vtipný, energický herec ze známé rodiny) a tím, co se odehrávalo za zavřenými dveřmi, dělá jeho příběh tak čitelným. OCD nevybírá podle temperamentu.

Facka od života a cesta k psychologovi

Měsíce po televizním přiznání, v březnu 2024, Navrátil na Instagramu zveřejnil další kapitolu. Popsal ji jako „facku od života“, moment, kdy přijal, že problém nezmizí sám od sebe. Začal chodit k psychologovi, nechal si udělat kompletní testy a na základě výsledků upravil jídelníček. Vyřadil „určité potraviny“, které veřejně neupřesnil, a podle vlastních slov mu to pomohlo víc než zkoušení dalších léků.

Zdravotní potíže a úzkosti řešil podle svých slov od dětství. Dlouho je potlačoval, ignoroval, a „všechno se zhoršovalo“. Zlom přišel, až když si přiznal, že pomoc musí aktivně hledat on sám. Jeho apel byl přímočarý: nestydět se zajít za psychologem a nechat si udělat testy.

O tom, jakou roli v jeho rozhodnutí sehrála matka Veronika Žilková, veřejné zdroje mlčí. Vincent svůj obrat důsledně rámuje jako vlastní volbu.

Kde hledat pomoc v Česku

Pro kohokoliv, kdo se v Navrátilově popisu poznává, existuje v Česku reálná síť odborné péče. Prvním krokem může být praktický lékař jako rozcestník. Dál jsou to kliničtí psychologové, psychoterapeuti a psychiatři. NZIP provozuje mapu zdravotní péče, kde lze vyhledat nejbližšího specialistu. Centra duševního zdraví fungují napříč regiony, specializované lůžkové programy pro úzkostné poruchy nabízí například NUDZ v Klecanech.

Klíčové pravidlo podle odborníků: pokud se člověk dlouhodobě necítí dobře a staré způsoby zvládání přestaly fungovat, je čas situaci probrat s někým, kdo tomu rozumí. Dvojí kontrola kávovaru není důvod k panice. Neschopnost odejít z bytu bez dvacetiminutového rituálu už ano.

Vincent Navrátil netvrdí, že je vyléčený. Mluví o cestě, o pátrání uvnitř sebe, o novém standardu, který si nastavil: „štěstí a zdraví“. Že tu cestu popisuje veřejně a bez příkras, je pro tisíce lidí se stejným mechanismem v hlavě víc než příběh celebrity.