Saturnin, Arabela, desítky filmů. Víznerovi diagnostikovali Parkinsona, podle kolegů už nikoho nepoznává

Oldřich Vízner oslavil 6. května 2026 devětasedmdesáté narozeniny. Podle dcery Rozálie v rodinném kruhu, a v tichosti, která kolem jednoho z nejobsazovanějších českých herců posledních tří let houstne.

Zdroj fotografie: Nextfoto

Ještě v roce 2024 Oldřich Vízner vlastní rukou napsal vzkaz pro Nadační fond Jiřího Menzela. Stálo v něm, že ze zdravotních důvodů už nemůže hrát. Žádné „dávám si pauzu“, žádné „uvidíme“. Definitivní tečka za kariérou, která zahrnovala Saturnina, Arabelu, Postřižiny, Léto s kovbojem, Cirkus Humberto, Bylo nás pět a desítky dalších titulů. O rok později bulvární média přinesla zprávy o pobytu v léčebně dlouhodobě nemocných a o tom, že herec přestal poznávat lidi kolem sebe. Rodina mluví jinak. Pravda leží někde mezi třemi různými hlasy, a žádný z nich nemá k dispozici veřejný lékařský bulletin.

Od prvních zpráv k léčebně: tři roky ve třech aktech

Veřejná stopa Víznerovy nemoci se datuje do srpna 2023, kdy Aha! poprvé spojilo hercovo jméno s Parkinsonovou chorobou. Přímé lékařské potvrzení diagnózy se v otevřených zdrojích dohledat nepodařilo; CNN Prima NEWS ale v dubnu 2025 uváděla, že s nemocí bojuje „už dva roky“, což časově odpovídá.

Tempo, jakým se situace zhoršovala, je ve veřejně dostupných informacích nápadné:

• Srpen 2023 – první mediální zprávy o Parkinsonově chorobě, Vízner už není vidět na veřejnosti.
• Květen 2024 – sám píše, že nemůže hrát. Vzkaz putuje přes Nadační fond Jiřího Menzela.
• Duben 2025 – Aha! informuje o těžkém stadiu, pobytu v LDN a projevech parkinsonské demence.
• Květen 2026 – dcera Rozálie pro CNN Prima NEWS říká, že „tatínek se má dobře“ a slaví narozeniny v rodinném kruhu.

Za necelé tři roky tedy cesta od aktivního herce k člověku odkázanému na celodenní péči. Parkinsonova choroba podle britské NHS zatím nemá vyléčení; léčba cílí na zmírnění příznaků a udržení kvality života. Parkinson’s Foundation k tomu dodává, že demence u této nemoci znamená trvalé kognitivní změny zasahující běžné fungování i sociální kontakt, ale tempo postupu je výrazně individuální.

Kdo jsou ti „kolegové“ a co přesně řekli

Tvrzení o nepoznávání lidí stojí na dvou konkrétních hlasech. Jedním z nich je Pavel Trávníček; „Olda je na tom špatně. Prý už nepoznává lidi, chudák,“ měl se dozvědět od svých kolegů. Právě Stašová je druhou osobou, která s Trávníčkem o Víznerově stavu mluvila. CNN Prima NEWS pak citovala ještě jednoho anonymního „dlouholetého divadelního kolegu“, který řekl, že na Víznera myslí a drží mu palce.

Tři svědectví, z toho jedno anonymní. To není široký sbor, ale není to ani osamocený hlas.

Zdroj fotografie: Nextfoto

Na druhé straně stojí rodina. Dcera Rozálie komunikuje úsporně a uklidňujícím tónem. Bývalá manželka Vendula Křížová v únoru 2026 pro Blesk zvolila střední polohu; řekla, že se s Víznerem vídá často, pomáhá mu a že „na svůj věk se má dobře“. Žádná z těchto výpovědí přímo neodporuje tvrzení kolegů. Spíš jde o tři různé optiky téže situace: ochrannou rodinnou, kolegiální zprostředkovanou a bulvární dramatizovanou.

Kariéra, která zůstává na obrazovce

Víznerův herecký odkaz je rozsáhlý a generačně průřezový. Pro diváky narozené v sedmdesátých letech je to navždy medik Boba Karásek z Léta s kovbojem (1976). Pro osmdesátkové děti princ Vilibald z Arabely. Pro devadesátkovou generaci titulní Saturnin, role, za kterou v roce 1994 získal cenu za nejlepší mužský herecký výkon na festivalu Novoměstský hrnec smíchu. K tomu Postřižiny (kadeřník Červinka), Sestřičky (saniťák Arnošt), Cirkus Humberto (Petr Karas), Bylo nás pět (cukrář Svoboda), Dynastie Nováků.

Kdo chce Víznera vidět hrát dnes, má omezenou, ale reálnou možnost. Arabela je dostupná v iVysílání České televize. Léto s kovbojem má stránku na platformě Oneplay. Saturnin aktuálně v českém streamingu chybí, ale e-shop České televize ho nabízí na DVD.

Stáří českých herců: systém, který spoléhá na rodinu a nadace

Víznerův případ není ojedinělý. Jana Brejchová strávila podle veřejných zpráv více než deset let v LDN a informace o ní přicházely hlavně přes dceru Terezu Brodskou, stejný model úsporné rodinné komunikace. Rudolf Jelínek měl péči částečně hrazenou díky Nadačnímu fondu Jiřího Menzela, který dnes pomáhá i Víznerovi.

Vzorec se opakuje: herec, který desítky let bavil miliony diváků, v závěru života závisí na kombinaci rodinné obětavosti, nadační pomoci a přetíženého systému dlouhodobé péče. Fond Menzela dělá, co může, ale jeho existence zároveň ukazuje mezeru, kterou by v ideálním světě nemusel vyplňovat.