Dětský domov byl rozhodně lepším místem. Veronika Kašáková promluvila o dětství a bratrovi, který pro ni byl rodičem

Modelka a zakladatelka nadačního fondu popsala, proč pro ni ústavní péče znamenala úlevu. To, co jí předcházelo, si většina lidí nedokáže představit.

Zdroj fotografie: Nextfoto

Když Veronika Kašáková říká, že dětský domov byl lepší místo, nesrovnává ho s normální rodinou. Srovnává ho s bytem, kde se střídaly drogy, násilí, hlad a dny, kdy matka prostě nebyla. „Když vyhodnocuji život s mou rodinou a život v dětském domově, tak ten dětský domov byl rozhodně lepším místem“, prozradila. V rozhovoru pro Český rozhlas pak popsala život před odebráním jako „noční můru“. Byly jí čtyři roky, když ji se starším bratrem Karlem umístili do dětského domova ve Vysoké Peci. A právě Karel, sám ještě dítě, byl tím, kdo ji držel, konejšil a staral se o ni v době, kdy to nedělal nikdo dospělý.

Bratr, který neměl na výběr

V autobiografické knize Zpověď: Z děcáku až na přehlídková mola Kašáková popisuje scény, které by nemělo zažít žádné dítě. Matka mizela na celé dny. Doma nebylo co jíst. Partner matky ji bil. A uprostřed toho všeho stál Karel, kluk, který svou mladší sestru bral do náruče a utišoval její pláč. Ne proto, že chtěl být rodičem. Proto, že nikdo jiný tam nebyl.

Jejich pouto přetrvalo i do dospělosti. Veronika v podcastu Bubliny na jaře 2025 řekla, že se s Karlem milují bezpodmínečně a mají „úžasné pouto“. Zároveň přiznala, že bratr své emoce drží spíš v sobě, sdílení není jeho cesta. Každý z nich si trauma zpracovává jinak. Ona veřejně, on tiše.

Řád místo chaosu

Pro většinu lidí zní spojení „dětský domov“ jako tragédie. Pro Veroniku to byl první prostor, kde existovala pravidla, pravidelné jídlo a děti se sdíleným osudem. Bezpečí. Ne ideál, ale radikální zlepšení oproti tomu, co znala.

Sama ovšem upozorňuje, že emoční deficit po ztrátě rodičů přetrvává bez ohledu na to, jak domov vypadá. „Dětský domov dnes vypadá jinak,“ řekla v rozhovoru pro Český rozhlas Dvojku v roce 2024. Otázkou ale zůstává, jestli je jiná i dětská duše. Ztráta mateřské lásky se novým nábytkem nezacelí.

Redakce VIPŽivot se zajímala o statistiku týkající se této problematiky. Podle dat MŠMT žilo ve školním roce 2023/24 v českých dětských domovech 4 298 dětí ve 137 zařízeních. Pro srovnání: v roce 2016/17 to bylo 4 270 dětí ve 143 domovech. Čísla se téměř nezměnila. Co se mění, je přístup: stát dnes klade větší důraz na doprovázení dospívajících a řízený přechod do samostatnosti, jak dokládají metodiky MPSV.

Nejtěžší den přichází po osmnáctých narozeninách

Právě tady leží jádro problému, který Kašáková zná z vlastní zkušenosti. Po odchodu z dětského domova jí chybělo sebevědomí, orientace v běžném životě i člověk, kterému by mohla zavolat o radu. Dluhy, obsílky, nájemní smlouvy, registrace u lékaře, věci, které děti z funkčních rodin řeší s rodiči u kuchyňského stolu, musela zvládat sama.

Zobrazit příspěvek na Instagramu

Příspěvek sdílený Veronika Sovadina Kašáková (@veronikakasakova)

Přesně proto v roce 2016 založila Nadační fond Veroniky Kašákové. Jeho stěžejní projekt Restart dnes nabízí mladým lidem z ústavní péče průvodce, terapii a praktickou pomoc s prací, bydlením, úřady i finanční gramotností. Fond v roce 2025 uvádí:

• 264 zapojených dětí celkem od vzniku projektu
• 49 dětí aktuálně v programu
• 31 průvodců
• 324 terapeutických sezení za rok
• 17 spolupracujících dětských domovů

Vedle toho běží projekt Start, zaměřený na supervize ředitelů a vychovatelů, tedy na kvalitu prostředí ještě předtím, než mladý člověk domov opustí. Fond tak nepracuje jen s důsledky, ale i s příčinami.

Z traumatu mise, ne náplast

Kašáková opakovaně zdůrazňuje, že nechce nahrazovat rodiče. Mise fondu stojí na jedné větě: „Jsem tady pro Tebe, za všech okolností.“ To je zásadní rozdíl oproti jednorázové charitě, jde o dlouhodobý vztah, ne o balík oblečení pod stromeček.

Sama přiznává, že na vlastním traumatu pracuje přes deset let v terapii. Odpuštění matce podle jejích slov neudělala pro ni, ale pro sebe, aby se uzdravila. Modeling a titul Miss jí pomohly najít sebevědomí, ale skutečný zlom přišel, když svůj příběh přestala skrývat a začala ho používat jako nástroj změny.

Letos fond slaví deset let existence. Za tu dobu se ukázalo, že pro část dětí z ústavní péče není největším traumatem samotný dětský domov. Je to to, co mu předcházelo, a co přijde potom, když za branami čeká prázdný byt a tiché telefony.