Výpis hovorů odkryl poslední den Ivety Bartošové. Poslední její telefonát proběhl s Karlem Gottem, trval 50 vteřin

Poslední číslo, které Iveta Bartošová 29. dubna 2014 ze svého telefonu vytočila, patřilo podle zveřejněných informací Karlu Gottovi. Hovor trval necelou minutu.

Zdroj fotografie: Nextfoto

Na jaře před jedenácti lety oběhla republiku šokujííc zpráva o smrti zpěvačky Ivety Bartošové. VIP život zaznamenal, co se těšně před tragédií stalo. Bylo krátce po desáté dopoledne, 29. dubna. Zpěvačka, které zbývalo zhruba hodinu a čtvrt života, stiskla volbu na číslo registrované na Karla Gotta. Spojení trvalo přibližně padesát vteřin. Co přesně během nich zaznělo, dodnes nikdo veřejně nedoložil, a právě v tom spočívá jádro příběhu, který se po deseti letech vrací do veřejného prostoru. Známe čas, adresáta i délku hovoru. Obsah zůstává prázdným místem, které si lidé plní vlastní představou. Pokusíme se oddělit jedno od druhého.

Co přesně výpis hovorů ukazuje, a co ne

Informaci o posledním volaném čísle přinesl v dubnu 2024 Blesk s odkazem na nejmenovaný zdroj z pražské policie. Nejde tedy o oficiálně zveřejněný policejní dokument, nýbrž o sekundární údaj. Přesto je konzistentní s tím, co o posledních hodinách Bartošové víme odjinud. Metadata hovoru (číslo, čas kolem 10:15, délka asi 50 vteřin) spadají do kategorie takzvaných provozních údajů.

Podle zákona o elektronických komunikacích operátoři uchovávají právě tyto údaje, nikoli samotný obsah zpráv. Obsah komunikace podléhá telekomunikačnímu tajemství. Proto je veřejně věrohodně doložitelná kostra hovoru, ale ne to, co v něm zaznělo. Kolem 11:29 téhož dne došlo u Uhříněvsi ke střetu s vlakem. Mezi posledním hovorem a smrtí uplynula zhruba hodina a čtvrt.

Zdroj fotografie: Nextfoto

Proč právě Gott

Že poslední vytočené číslo patřilo Karlu Gottovi, není náhoda, ale logický výsledek dlouholetého vztahu. Už v listopadu 2012 Bartošová v rozhovoru pro Aha! říkala, že si s Gottem i s Ivanou Gottovou pravidelně píše a telefonuje. „Pořád mě podporuje,“ popisovala tehdy zpěvačka, která se v té době potýkala s hlubokou osobní krizí. Gott patřil mezi několik málo lidí z branže, kteří s ní udržovali kontakt i v období, kdy se většina kolegů stáhla. Dedukce je prostá: nešlo o náhodný telefonát, ale o spojení s člověkem, kterému důvěřovala.

Bezprostředně po její smrti zvolil Gott mimořádně úsporný tón. Na Facebooku napsal, že jde o velkou lidskou tragédii a že v tu chvíli nechce přidávat vzpomínky. Teprve s odstupem se v tisku objevila osobnější citace, že ho to „lidsky velmi mrzí“ a že s kolegy tušil, že se může stát něco strašného. Posun od veřejného mlčení k opatrné reflexi zpětně vysvětluje, proč mohl být detail o posledním telefonátu citlivý i bez zveřejněného obsahu.

Poslední den: co je doloženo

Výpis hovorů není jediným střípkem z posledních čtyřiadvaceti hodin. Veřejně známý je téměř sedmnáctiminutový hovor s matkou Svatavou, který média zveřejnila měsíc po smrti. Bartošová v něm řešila zdraví, výrazné hubnutí a tlak okolí. Tehdy byl prezentován jako „poslední telefonát“; pozdější informace z výpisu ale ukázala, že po něm následoval ještě krátký hovor s Gottem. Existuje i zveřejněná nahrávka hovoru s Josefem Rychtářem, v níž Bartošová mluví o strachu a alarmu v domě.

Zdroj fotografie: Nextfoto

Média ji ale datují na den před smrtí, nikoli na osudné úterní dopoledne. Přímé srovnání tónu obou hovorů proto nelze poctivě udělat: u Rychtáře slyšíme úzkost, u Gotta známe jen číslo a stopáž. Po čtyřech měsících vyšetřování policie případ uzavřela. Mluvčí Andrea Zoulová tehdy pro média uvedla, že Bartošová odešla z domu sama a nikdo další se na její smrti nepodílel. Závěr se opíral o svědectví, zjištění na místě a znalecká zkoumání. Podrobný veřejný seznam všech úkonů nikdy zveřejněn nebyl.

Mediální exploze a její stín

Smrt Ivety Bartošové vyvolala mediální vlnu, která neměla v české popkultuře obdoby. Analýza agentury Media Tenor pro Českou televizi ukázala, že Zprávy FTV Prima i Televizní noviny odvysílaly kvůli tragédii celé monotematické relace. Případ přerostl rovinu jedné celebrity a stal se společenským zrcadlem; Respekt ho analyzoval jako mezní ukázku vztahu bulváru, publika a celebrit. V debatě zaznívalo, že tlak na změnu by musel přijít od čtenářů, „ale to se neděje.“

Právě proto stojí za zmínku, proč se informace o posledním hovoru s Gottem objevila ve veřejném prostoru až deset let po tragédii. Data o tom, komu, kdy a jak dlouho člověk volal, jsou chráněnými provozními údaji. Policie je standardně sama nepublikuje. Že se přesto dostala do médií přes nejmenovaný zdroj, vypovídá o přetrvávajícím veřejném zájmu, i o tom, jak tenká je hranice mezi pietou a exploatací.

Zdroj fotografie: MessiVlcek / Creative Commons / CC BY-SA

Co zákon neumí a kde hledat pomoc

Po každé podobné tragédii se vrací otázka: proč nebyla pod dohledem? Český právní řád ale neumožňuje držet člověka v péči proti jeho vůli bez splnění přísných podmínek. Zákon o zdravotních službách připouští hospitalizaci bez souhlasu jen při bezprostředním a závažném ohrožení sebe či okolí, případně při potřebě neodkladné péče. Z veřejně dostupných zdrojů nelze doložit, že tato zákonná podmínka byla v posledních hodinách jednoznačně naplněna a rozpoznána.

Pokud se vy nebo kdokoli ve vašem okolí ocitne v krizové situaci, existují v Česku kontakty, které fungují nonstop a zdarma:

• Tísňová linka: 112 nebo 155
• Linka první psychické pomoci (dospělí): 116 123
• Linka bezpečí (děti a mladí do 26 let): 116 111

Padesát vteřin hovoru. Čas, číslo, délka: tři údaje, které výpis zachytil. Všechno ostatní, co v tom krátkém spojení mezi dvěma lidmi proběhlo, zůstává tam, kam telekomunikační tajemství i lidská slušnost říkají, že patří: v tichu.