Konec filmové kariéry? Simona Stašová přestala přijímat nové filmové role. Místo kamer teď žije pro vnuka a divadelní jeviště

Simona Stašová prakticky uzavřela filmovou kapitolu své kariéry. Energii teď soustředí na divadlo a roli babičky malého Antonína.

Zdroj fotografie: Nextfoto

Rozhodnutí nepřišlo ze dne na den. Už v květnu 2025 Stašová v rozhovoru pro ProŽeny.cz mluvila o tom, že dává přednost jevišti před filmovým placem. O dva měsíce později, v červencovém rozhovoru pro Novinky.cz, to upřesnila ještě konkrétněji: po návratu ze zájezdu z Ostravy ve dvě ráno prostě nemůže být v půl šesté na place. Tempo obou světů se nedá skloubit, a tak si vybrala ten, kde cítí víc života. Narodil se vnuk Antonín, repertoár na oficiálním webu sahá až do srpna 2026 a Stašová působí jako herečka, která ví přesně, kde chce být.

Proč kamery přestaly vyhrávat

Důvod není zdravotní ani finanční. Je ryze praktický a osobní. Stašová opakovaně popisovala logistiku, která za tím stojí: divadelní zájezdy po republice znamenají noční přejezdy, a kdo hraje večer v Ostravě, nemůže ráno stát před kamerou v Praze. Film vyžaduje ranní volnost, divadlo večerní nasazení. Obojí najednou přestalo dávat smysl.

K tomu přidala něco hlubšího. „Natočila jsem toho opravdu hodně a nelituju,“ řekla v rozhovoru pro Novinky.cz. Pohádku Zlatý střevíček vnímá jako krásné završení filmové etapy. Nejde o hořkost ani vyhoření, spíš o pocit naplnění. Co chtěla natočit, natočila. A co chce ještě zažít, to se odehrává na jevišti.

Jeviště, kde za ni nemůžou poslat umělou inteligenci

Stašová mluví o divadle způsobem, který prozrazuje víc než profesní preferenci. „Miluju, že tam za mě nemůžou poslat umělou inteligenci,“ prohlásila. „To, co je na jevišti, je pravda a nikdo to nemůže zpochybnit.“ Její argument není technologický. Je existenční: divadlo stojí na fyzické přítomnosti, na neopakovatelnosti okamžiku, na energii, která proudí mezi hercem a hledištěm.

A její repertoár dokazuje, že to myslí vážně. Na přelomu května a léta 2026 hraje Shirley Valentine, Cenu za něžnost, Třináct u stolu, Na Zlatém jezeře, Drobečky z perníku, Skleněný zvěřinec i Veselé paničky windsorské. Střídá pražská divadla (ABC, Divadlo Lucie Bílé) se zájezdy po celé republice. Jen v prvních dvou červnových týdnech ji čekají Frýdek-Místek, Třinec, Ostrava, Olomouc a Litoměřice. Kdo sleduje její kalendář, vidí herečku v plném nasazení, ne v ústupu.

Zobrazit příspěvek na Instagramu

Příspěvek sdílený Aleš Cibulka (@alescibulkaofficial)

Mimochodem, jak si Redakce VIPŽivot všimla, 21. května 2026 slavnostně zahájila vernisáž malířky Yvone Baalbaki v pražském Areálu Podkovářská. I mimo jeviště zůstává viditelná.

Antonín a jediná nesmrtelnost, která existuje

Vnuk Antonín se narodil začátkem prosince 2025 jako syn mladšího syna Vojtěcha Staše a jeho manželky Heleny. Pro Stašovou to nebyl spouštěč rozhodnutí odejít od kamer, ten proces začal dřív. Ale zesílil ho. Výrazně.

Na začátku května 2026, při soukromé rodinné oslavě 95. narozenin Jiřiny Bohdalové v Divadle Hybernia, Stašová mluvila o vnukovi s neskrývanou něhou: „Toníček je nádherný a už má první zub.“ A pak přidala větu, která shrnuje víc než mateřský instinkt: pokračování rodu je podle ní „ta jediná nesmrtelnost, která je.“ Žádná abstraktní filozofie. Rodová kontinuita jako hmatatelný fakt.

Veřejná oslava Bohdalové proběhla už 26. dubna jako speciál Toboganu, s Donutilem, Polívkou, Šípem, Mayerovou a překvapivým hostem Gérardem Depardieu. O týden později následovala komorní rodinná akce, kde nechyběl právě Antonín.

Konec, nebo soustředění?

Formálně Stašová nikdy neřekla „už nikdy nebudu točit.“ Obsahově je to ale velmi blízko. Mluví o utlumení, o naplněné etapě, o tom, že toho nelituje. Bezpečnější je říct, že prakticky uzavřela pravidelné natáčení, ne že definitivně skončila. Ale směr je jasný.

Podle nás je to příběh herečky, která neodchází, ale zužuje záběr na to, co jí dává nejvíc. Divadlo, kde nikdo nepomůže a kde rozhoduje přímé přijetí divákem. A rodina, kde první zub malého Toníčka váží víc než jakýkoli filmový scénář.