Mít chuť k jídlu značí, že jste zdravé. Nikol Leitgeb v plavkách odmítla drastické diety a poslala ženám jasný vzkaz

Nikol Leitgeb v závěru května zveřejnila video v plavkách a napsala, že ji děsí, kolik mladých žen si píchá injekce jen proto, aby neměly hlad.

Zdroj fotografie: Nextfoto

Nebyla to další instagramová fotka „bez filtru“. Leitgeb v textu k videu načrtla oblouk, který sahá od korzetů přes hladovění a počítání každé kalorie až k současnému trendu farmakologického potlačování chuti k jídlu. Pointu uzavřela větou, kterou si její sledující začali okamžitě přeposílat: chuť k jídlu je „ta nejlepší věc“ a „znamená to, že jste zdravé“. Nejde o lékařský axiom. Jde o obranu normálního tělesného signálu v době, kdy ho část společnosti začala vnímat jako závadu, kterou je třeba opravit injekcí.

Od korzetů k injekcím: oblouk, který Leitgeb popsala

Historická zkratka, kterou influencerka a herečka použila, je účinná právě proto, že ji nerozmělňuje. Korzety. Nejedení. Počítání kalorií. A teď injekce, aby hlad vůbec nepřišel. Každá generace si podle ní našla vlastní způsob, jak ženské tělo disciplinovat, jen nástroje se mění. Značky léků nejmenuje, ale kontext je průhledný: míří na kategorii GLP-1 přípravků, které v posledních dvou letech pronikly z diabetologických ambulancí do mainstreamové konverzace o hubnutí. Ozempic, Wegovy, Mounjaro, názvy, které dnes zná i člověk bez receptu.

Její vzkaz má dvě klíčové věty: „Začneme zase normálně žít“ a „Samy na sebe přestaneme být hnusné.“ Předtím ale přiznává, že tlak cítí i ona sama, že se porovnává a že ji znervózňuje blížící se čtyřicítka. Právě tahle upřímnost odlišuje post od generického body-positive obsahu.

Osobní jizva, ne marketingová póza

Leitgeb nemluví z pozice někoho, koho se tlak na vzhled nikdy nedotkl. V rozhovoru z května 2025 popsala období kolem svých pětadvaceti, kdy přibrala šest sedm kilo. Bulvár ji tvrdě cupoval. „Strašně jsem trpěla,“ řekla tehdy bez obalu. A už v září 2022 zveřejnila fotku v plavkách s textem, že záměrně nevybrala snímek „se zatahlým břichem“, protože je důležité „neztratit kontakt s realitou“.

Tři příspěvky za čtyři roky, to není kampaň, to je linka. Každý z nich přišel v jiném kontextu, ale všechny říkají totéž: idealizace ženského těla je past a její nejnovější podoba je sofistikovanější než kdy dřív.

Český trh s antiobezitiky roste rychleji, než se o něm mluví

Zmínka Leitgeb o injekcích není abstraktní. Podle dat SÚKL citovaných serverem e15 bylo v Česku v roce 2025 vydáno do lékáren téměř 37 milionů definovaných denních dávek antiobezitik, o více než 11 milionů víc než rok předtím. Počet naskladněných balení narostl z 940 tisíc na 1,37 milionu. To není okrajový fenomén.

Zobrazit příspěvek na Instagramu

Příspěvek sdílený n i k o l l e i t g e b (@stibrovicnikolka)

Přesná čísla o tom, kolik českých žen si tyto léky aplikuje bez lékařského dohledu, veřejně neexistují. Nepřímé signály ale mluví jasně:

• Už od dubna 2023 platí u Ozempicu tvrdé omezení přes eRecept, povinná diagnóza diabetu, určené odbornosti lékaře, limit výdeje.
• Evropská léková agentura opakovaně varuje, že GLP-1 agonisté nejsou určeni ke „kosmetickému“ hubnutí a mají být používáni výhradně pod dohledem lékaře.
• SÚKL v červnu 2025 upozornil na velmi vzácný nežádoucí účinek semaglutidu postihující oko, takzvaný NAION, vyžadující okamžitý kontakt s lékařem při náhlé ztrátě nebo rychlém zhoršení zraku.

Stát tedy musel přístup administrativně omezit. Přesto trh roste dvouciferným tempem. Někde mezi těmito dvěma fakty leží prostor, do kterého Leitgeb svým postem míří.

Proč je hlad normální, a proč to dnes potřebuje obhajobu

Jak si Redkce VIPŽivot všimla, medicínsky revidované zdroje, například přehled Cleveland Clinic, popisují dlouhodobou ztrátu chuti k jídlu jako symptom s řadou možných příčin, od infekce přes psychické poruchy po nádorová onemocnění. Není to stav, o který je žádoucí usilovat. Leitgeb to neříká lékařským jazykem, ale intuice je správná: hlad je signál fungujícího těla, ne vada k odstranění.

Podle nás je podstatný posun, který její příspěvek pojmenovává. Dřívější generace diet vyžadovaly alespoň aktivní rozhodnutí nejíst, a s ním i vědomé utrpení. Nová generace farmakologických nástrojů hlad jednoduše vypíná. Utrpení zmizí, ale zmizí i signál. A s ním i debata o tom, proč vlastně chceme, aby ženy neměly hlad.

Leitgeb nestojí před kamerou jako nutriční terapeutka ani jako aktivistka. Stojí tam jako žena blížící se čtyřicítce, která ví, jaké je být veřejně souzená za každý kilogram navíc, a která se rozhodla říct, že problém není v těle, ale v tom, co po něm chceme.